Jste zde


Adyashanti: Pád do milosti
RenataP

pád do milosti

Myslím, že by bylo velmi zajímavé, kdybyste si k této knížce vzali i deníček nebo papír a sem tam si napsali, co zářného vás napadne. Nápady a myšlenky prostoupené klidem, mírem a obrovskou úlevou. Možná by tak vzniklo pár poznámek, malé pojednání o vašem vlastním pádu do milosti.

 

Protože nic snad není výstižnější než sám název knihy.

V průběhu četby se cítíte jako v bavlnce, posloucháte moudrá slova a souzníte s nimi. V praxi to pak znamená, že se můžete velmi hezky naladit na spaní, na nový den, nebo postupně poznat, co je a co není ve vašem životě důležité. Ta rovnováha, která se z jednotlivých kapitol line, je inspirující. Pravdou je, že jistě záleží na vašem vlastním rozpoložení a někdy prostě vyskočíte metr vysoko, protože ne každý je čtrnáct let žákem u zenové mistryně, jako autor sám… ale mnohé to dokáže zahladit i v případě, že vaše duše je velmi, velmi poraněná.

A znovu je to jedna z těch knih, které se dají číst nadčasově. Jinak na vás budou působit nyní, jinak za pět let, jinak za deset.

Rozlišíte utrpení, rozlišíte, co je v životě důležité pro vás, pro vaše okolí, samo vaše nitro vám poté nabídne řešení toho, co vás zrovna obklopuje a působí nepohodlí. Dá se říci, že je to kniha plná odpovědí, ale zároveň se ty odpovědi nevnucují, pouze se nabízejí a reakce čtenářovy duše mohou být velmi bouřlivé a jedinečné.

Relaxační čtení

Navíc styl, jakým je kniha napsána je vyloženě relaxační až meditační. Provádí vás životem, lidskou duší, vnitřní vyrovnaností a provádí vás kolem vlastních kamenů utrpení a bodců vzteku, bolesti a zášti. Tady můžete naplno prožít své nejbolavější emoce, za které se stydíte a pustit je do stránek knih. Vsaďte se , že o pár řádků nebo stránek dál naleznete odpověď a rozřešení, které hledáte. A úlevu.

Často lze knihu použít i jako „věšteckou“, to dělám moc ráda. Náhodně si ji otevřete a přečtěte si pár řádků. Je to jako pohlazení…

Tak třeba nyní…

„Dějiny nám však ukazují - , že naše představy nás nezachrání. Naše představy nás nezachránily před vlastní zlobou, hořkostí a násilím. Neuchránily nás před válkami, hladomorem ani ničením. Pokud nám historie něco ukazuje – historie myšlení, historie idejí - , pak to, že myšlenka lidstvo nespasí. Myšlenka nespasí svět, k tomu bude zapotřebí něco úplně jiného než ta nejúžasnější myšlenka,  jakou si dovedeme představit. Je třeba začít se svou vlastní myslí. Pokud nezačneme sami u sebe, pak se naše mysl bude dál projektovat do způsobu, jak vnímáme svět, a my se ztratíme v dalším snu a znovu se necháme omámit.“

A o kousek dále se dočteme třeba něco o tom, že když kolem nás někdo říká, že je smutný nebo naštvaný, chtě nechtě se lehce ztožníme s jeho emocí a pak záleží na našem rozpoložení jestli se o nás jenom otře a na chvíli budeme smutní bez důvodu… nebo nás sežere a díky emoci druhého člověka se rapidně zhorší nálada a najedeme do kolejí nakažených myšlenek. Znáte to – třeba takové telefonní hovory s někým věčně si stěžujícím – jak takový člověk dokáže zkazit den. A přitom za to nemůže.

Jak vidíte, kniha lehce prolíná do všedního dne…  a pro mne se stala meditativním čtením pro radost.

Adyashanti (jehož  jméno znamená „prvotní mír“) vyzývá všechny, kdo hledají mír, aby si uvědomili, že to je možné. Učit se začal na výzvu své zenové učitelky, u které studoval čtrnáct let. Od té doby je průvodcem lidí do skutečné přirozenosti. Je autorem řady knih, které zatím v češtině nevyšly a které se zabývají nedualistickým učením. Narodil se v severní Kalifornii, žije se svou ženou Annie u sanfranciského zálivu, kde také učí, vede satsagy, víkendové semináře. www.adyashanti.org

Knihu vydalo nakladatelství Synergie, 2021, www.synergiepublishing.com, druhé vydání




Hodnocení článku:

Hodnocení: 
0
Zatím nehodnoceno