Monology - ulpívání II.
Jaromír Nemastil

Odkryj své závislosti -
myšlenky, které Tě vedou k ulpívání na věcech příjemných
i myšlenky utvářející odpor k věcech nepříjemných.
Vysleduj okamžik vznik této myšlenky,
nezúčastněně si prohlédni její nutkavý charakter
a všimni si jak zanikne,
když na ni nereaguješ.
Nauč se jí vzdorovat.
Tyto myšlenky jsou někdy velmi silné a obsahují mnoho energie.
Neznamená to,
že tyto myšlenky nesmíš akceptovat.
Musíš to být jen Ty,
která sama svobodně podle svého nejlepšího vědomí rozhodne,
jestli této myšlence vyhovíš nebo ne.
Zároveň si uvědomuj pocity,
které tyto myšlenky doprovázejí.
Později to dělej i v běžném životě při normálních činnostech.

Máš například nutkavou chuť si dát zmrzlinu.
Myšlenka na ni je velmi silná.
Pozoruj ji jak dotírá.
Dostaň se do stavu,
kdy jsi schopna si zmrzlinu koupit
ale i nekoupit.
Pak si svobodně
podle svého nejlepšího svědomí vyber,
co uděláš.

Tato svoboda v rozhodování
je cíl,
ne nějaká askeze !
To je hloupost !
Nemysli si, že se jedná o rezignaci.
To rozhodně ne.
Naopak,
se vzniklou svobodou v rozhodování máš větší šanci se správně rozhodnout
a to především,
pokud zapomeneš na sebe
a budeš naplněna láskou a soucitem
k druhým.
Časem budeš schopna vysledovat všechny myšlenky vedoucí
k Tvému ulpívání a k závislosti.
Pokud budeš schopna je sledovat,
budeš vždy od nich oddělena,
nebudeš jimi,
ale jenom jejich svědkem,
nezúčastněným pozorovatelem.

Pozor,
ulpívání se však vztahuje na věci i takzvaně duchovní.
Učitel může ulpívat na svých žácích a trpět nad tím,
že od něj odcházejí jinam.

Na druhé straně žák může trpět nad tím,
že se učitel věnuje někomu jinému více,
než-li jemu.
Objevíš-li někde místo,
kde zažíváš chvíle otevření do Ticha,
můžeš na tomto místě ulpívat.
Můžeš ulpívat na skupině lidí, ke které patříš.
Můžeš ulpívat i na neosobní Boží lásce,
kterou zažíváš,
což je nekonečně těžké,
věř mi.
Nakonec můžeš ulpívat i na Tichu samotném,
i na bezdůvodném štěstí,
které toto vše doprovází.

Pamatuj si,
že pokud na něčem ulpíváš,
stále tu je ještě Tvé ego
a stav Pravdy je od Tebe vzdálen,
i kdybys zažívala nevím jaké blažené stavy,
protože "Pravda je stav bez ega".

Co je tedy Tvým cílem?
Svoboda.
Naprostá Svoboda.
Ať něco získáš nebo ztratíš
stojíš jakoby opodál.

Časem zjistíš,
že vše co zažíváš, co si uvědomuješ, včetně myšlenek a citů,
vzniká,
má omezenou dobu trvání
a potom mizí,
něco dříve, něco později.
Je jedno jestli to je mrak na obloze,
chuť laskonky, kterou máš tak ráda,
myšlenka
nebo pocit strachu.
Zároveň se přesvedčíš o tom, že nic z toho, co sleduješ,
neobsahuje žádnou formu jáství,
nikde nenajdeš žádné
já nebo ty,
to jsou pouze naše další myšlenky.

Vše je pak pro Tebe stejné povahy,
ať to je
štěstí, bolest,
láska, nenávist.
vítr v korunách stromů,
zvuk datla
nebo padající šišky.
Ať je to
chuť Tvého polibku,
vůně Tvých vlasů
nebo teplo Tvých dlaní.

Pokud něco z toho zmizí,
ten kdo to pozoruje je nedotčen
ani být nemůže.

On je i není !

Je tím,
kdo se dívá,
ale je i
štěstím, bolestí,
láskou, nenávistí,
větrem,
zvukem datla nebo padající šišky,
polibkem,
vůní Tvých vlasů i teplem Tvých dlaní.

Je prostě vším !

Za okny leží letní noc.
Jaro odešlo navždy do našich vzpomínek
i se svojí nekonečnou záplavou vůní,
květů a barev.

Je dost pozdě
a Ty už zaručeně lásko spíš.
Představa Tvých vlnitých vlasů
ve mně znovu probouzí vzpomínky
na dobu neskutečně vzdálenou,
jejíž podivné zrcadlení
mě čas od času
navštěvuje.