Jste zde


Monology - 23. noční monolog - O Adventu
Jaromír Nemastil

Monology - 23. noční monolog
Motto:" Království nebeské je ve vás."
Ježíš


Je večer
a za okny se snáší první vánoční sníh.
Celá naše ulice, skalka i zahrada pomalu mizí pod bílou sněhovou přikrývkou.
Příroda se ukládá k zimnímu spánku.
Podle křesťanské tradice jsme v období Adventu, v době očekávání,
očekávání narození Krista, čistého neposkvrněného vědomí,
bez jakýchkoliv přívlastků, v srdci každého z nás.
Vědomí, které jenom ví a je.
Jedině v tomto vědomí se může zazrcadlit Skutečnost taková, jaká je,
Skutečnost bez našich soudů,
bez očekávání,
bez ulpívání a bez odmítání.

Dokážeme však vůbec přijmout Krista?
Rozhlédni se kolem sebe.
Vánoční čas je nejkrásnější duchovní období v křesťanské tradici,
kdy Příroda připravuje vznik nové vlny Života.
I my máme každý rok v tuto dobu největší šanci vstoupit.
Kam?
Do Přítomnosti, do Skutečnosti všedního dne, do Otevřena.
A co děláme my?
Z období, které by mělo být dobou vnitřního usebrání, smíření
a dobou pobývání v Tichu vnitřního bytí,
jsme udělali dobu předvánočního shonu.
Štědrost Štědrého večera
vidíme v bohatství sváteční tabule
a v množství dárků pod stromečkem,
místo abychom tuto štědrost viděli především v lásce,
se kterou dárky pod stromeček pokládáme.
Pak na oplátku Štědrost přichází k nám
v prožitku hlubokého štěstí,
které je bez příčiny.

Očekávání
je založeno na víře,
na víře že se Kristus může narodit v každém v nás,
nejen v srdcích vyvolených,
ale v každém otevřeném srdci.
To, že mu v různých kulturách říkají různě,
to není vůbec důležité.
To je ta radostná zvěst – Evangelium.
Radostná zvěst, že "Království nebeské je ve vás",
v každém z nás i v tom nejposlednějším kamínku u cesty.
Řekni, může být něco krásnějšího a radostnějšího,
než-li zpráva,
že každý z nás se může dotknout krásy a lásky,
že každý z nás může žít krásou a láskou,
v Bohu.
Je jedno jak si to nazveš,
pokud je vůbec nutné
to nějak nazývat.

Co je k tomu ještě potřeba vedle víry?
Nic, jen svolení k tomu,
že Kristus může přijít.
Otevřít se,
aby mohl vstoupit.
Je to jenom obrazné rčení,
protože Kristus, čisté božské vědomí, je přítomen v nás stále,
jenom my ho stále něčím překrýváme.
Rozhlédni se po lidech kolem sebe.
Většina z nich je "zavřená".
Nemluví přímo, schovávají se za svoje přetvářky, masky,
které neustále hrají na ty druhé
a vůbec celý svůj život berou jako hru,
ve které musí za každou cenu vyhrát oni.
Přitom si neuvědomují, že nemohou nikdy vyhrát,
protože jsou součástí nedělitelného Celku.
Tito lidé často žijí jen sami pro sebe a zapomínají na ty druhé,
i když se tváří, že to tak není.
V tom lepším případě se nutí do dobrých skutků,
které však nevycházejí z jejich srdcí, ale z rozumu, z vypočítavosti.
Čas od času se však setkáme s otevřeným člověkem.
Je nám s ním dobře, protože mezi námi nejsou žádné bariery.
Máme pocit, že se s ním známe odjakživa.
Stejně tak jsou otevřené malé děti a to do té doby,
než začnou napodobovat dospělé.
Máme se co od nich učit - jejich upřímnosti, otevřenosti a důvěře.
To je přesně ten stav mysli,
ve které se může objevit a skutečná
Láska a soucit.

Pokusme se svůj život,
alespoň teď před Vánocemi,
zjednodušit.
Odložme předvánoční shon
a připravme svým milým jen malý jednoduchý dárek,
který je ale do hloubky jejich srdce osloví.
Připravme si štědrovečerní tabuli, ale co nejprostší.
Vezměme své blízké
a vyjděme v této adventní době každý večer alespoň na chvíli
do vánočně ozdobených ulic nebo někam do přírody.
Vnímejme krásu vánoční doby,
ne v přeplněných supermarketech,
ale třeba v úplně zapadlých uličkách staré Prahy,
na nábřeží Vltavy nebo někde na lesní cestě.
Všímejme si,
jak se Život přiblížil k bodu obratu,
a mějme plnou důvěru v to,
že již brzy vytryskne znovu
do své nové vlny.

Víš,
má drahá,
jaká je moje představa Štědrého dne?
Chalupa ztracená
někde uprostřed lesů v zasněžené krajině.

Ozdobený vánoční stromek,
pravý smrček nebo borovička.
Žádná elektrika, ale ručně dělané ozdobičky, ze slámy,
sušeného ovoce,
řetězy a pravé nefalšované svíčky.
Ne kupované, ale vše doma dělané, společně s dětmi.
Na prostřeném svátečním stole talíře s vánočním cukrovím,
sušeným ovocem, s ořechy, čerstvým ovocem
a svícny s hořícími svíčkami.

K Štědrovečerní večeři
rybí polévka a kapr s bramborovým salátem.
Po večeři společně s dětmi vyjít ven a dát zvířatům,
které chodí k naší chalupě, také něco k snědku.
Zazpívat si koledy, třeba při kytaře, lít olovo, krájet jablíčka,
plavit skořápky se svíčkami a tak nahlédnout,
co nás v příštím roce čeká.
Pak jít společně ke stromečku.
Vůně purpury, praskající krb,
vánoční stromek s hořícími svíčkami
a rozzářené dětské oči.

Rozbalování dárků, objetí a něžný polibek.
Žádné velké dary,
ale jen malé dárky, které přicházejí z té největší hlubiny srdce.
Žádná televize,
ale vyprávění vánočních příběhů u krbu.
K Vánocům také patří ticho.
Pokud je ticho kolem nás,
můžeš si uvědomit i ticho, které je v Tobě.
Mlčení.
Praskání dřeva v krbu.

Zážitek čisté Existence – Krista.
A kolem nás,
má drahá,
les a sníh,
spousta sněhu.

Je večer
a za okny se snáší první vánoční sníh.
Celá naše ulice, skalka i zahrada pomalu mizí pod bílou sněhovou přikrývkou.
Příroda se ukládá k zimnímu spánku.
Podle křesťanské tradice jsme v období Adventu, v době očekávání,
očekávání narození Krista, čistého neposkvrněného vědomí,
bez jakýchkoliv přívlastků, v srdci každého z nás.
Vědomí, které jenom ví a je.
Jedině v tomto vědomí se může zazrcadlit Skutečnost taková, jaká je,
Skutečnost bez našich soudů,
bez očekávání,
bez ulpívání a bez odmítání.

Líbám Tě lásko a přeji Ti dobrou a klidnou noc.



( zapsáno v noci z 17.12. na 18.12. 2001 při desce Loreen McKennitt: " Bok Of Secrets" )

 



Hodnocení článku:

Hodnocení: 
0
Zatím nehodnoceno

Jaromír Nemastil

Zaměření: Nevyplněno

Kontakt: http://www.volny.cz/monology

Web: Nevyplněno

Telefon: Nevyplněno



Další články autora
více