O životě a smrti z pohledu parapsychologie VIII.
Stanislav Brázda

Dalších příkladů, kdy jsem se přesvědčil, že jsem psychosomatickou zóna našel na správném místě, je mnoho a vždy měly jedno společné - psychické narušení těch členů domácnosti, kteří jsou psychicky přecitlivělí.

Ne na každého působí negativní účinky stejně, ale i to se dá "změřit". Kuriózní příklad mám z jedné propagační akce časopisů Astro a Květy. Zřídili provizorní "věštírnu", kam jsem byl i s několika spolupracovníky redakce poslán. Přišla za mnou klientka, která chtěla vyřešit problém, týkající se jejího psychického stavu.

"Ucítil" jsem, že nesnáz je v psychosomatické zóně v jejím bytě. Nakreslila jeho půdorys a kyvadlo mi "nakreslilo" zóny hned dvě. Potvrdila, že na místě první psychosomatické zóny se oběsil její tchán, později, na místě druhé psychosomatické zóny, její manžel. Je jasné, že na zhoršeném psychickém stavu té paní se nepodílely jen zóny, ale už skutečnost sama, ale jsem přesvědčen, že na sebevraždě psychicky labilního manžela měla podíl psychosomatická zóna jeho otce.

Tyto zóny "útočí" stále, dokud jsme v jejich dosahu a vyléčení psychických problémů vzniklých těmito zónami není možné, pokud v těchto zónách žijeme.

V bytě jedné paní z Brna jsem se setkal se zvláštním jevem. Chtěl jsem, aby mi namalovala půdorys bytu, protože jsem cítil, že tam jsou psychosomatické zóny. Našel jsem šestikvět a ona potvrdila, že na tom místě zemřel její otec v hrozných bolestech na rakovinu. Zjistil jsem, že otec ji neměl rád a dost jí ubližoval, což mi potvrdila. Asi dva metry od první zóny jsem zjistil další, ale tentokrát šestihrannou, v níž jsem identifikoval matku klientky. Mezi těmito zónami se dala vypozoroval zvláštní souvislost - jako kdyby negativní psychosomatická zóna otce (šestikvět) chtěla dotyčné škodit dál, tak jako za života, a nově vzniklá psychosomatická zóna (šestihran) po matce, jako by chtěla tyto negativní účinky eliminovat, jako to dělala i za společného života.

O ŽIVOTĚ

Vznikaly a zanikaly různé formy života. Byl a je to boj o přežití, vítězové si osvojili nové vlastnosti, poražení vymřeli.Asi před pěti miliony let se objevilo zvíře, jehož chování se neřídilo jenom instinktem, ale i myšlením. Jak se jeho mozek zvětšoval, vyvinul se tento živočich v nového tvora, člověka. Jedině když poznáme celou cestu vývoje, můžeme poznat sami sebe.

Před třemi miliony let byl objeven druh opice, který chodil po dvou nohou - Australopithecus africanus . TENTO TVOR JE PŘIPOMÍNKOU NÁS, LIDÍ. Nejznámější z nich pochází z jižní Afriky. Tento tvor stál vzpřímeně a měl primitivní proporce těla s relativně dlouhými pažemi a krátkýma nohama . Paleoantropologové tyto tvory nazývají dvounohými opicemi. Začalo to u jediné rodiny opic, u které se projevila nová genetická mutace. Ta umožnila chodit novým způsobem a prosperovat. Evoluce člověka začala schopností přizpůsobit se různorodému prostředí.

Evoluce je proces výběru mezi variacemi, které vznikají spontánně a bez nějakého určitého důvodu. Vzpřímená chůze začíná jako náhoda, ale vzpřímený postoj se ujal, pomáhá přežít. Vědci toto nazývají přirozeným výběrem. Odpověď na to, proč je chůze po dvou výhodnější dá podnebí. Afrika dříve byla pokrytá hustými pralesy. Před pěti miliony let začala éra globálního ochlazování. V Antarktidě začala doba ledová. Ledovce postupovaly na sever a odčerpávaly vlhkost z oceánů a z mraků. Afrika začala vysychat. Tento proces primáty nezastavil, což se potvrdilo rozborem zkamenělých kostí primátů. Jedním z odborníků- paleoantropologů, kteří zkoumají opice, které se staly prvními předky člověka, je Dr. Lee Berger z Witwatersrandské univerzity. Většina čtyřnohých opis se neadaptovala, zatím co dvounohé opice přežily a obsadily pralesy východní a jižní Afriky. Během dvou a půl milionu let jsou v Africe čtyři druhy vzpřímených opic. Podle Dr. Lee Bergera hlavní základy toho, co z nás dělá lidi, čím se zásadně odlišujeme od všech ostatních živočichů včetně našich blízkých příbuzných -lidoopů, máme od Australopitheců. Když jsme se postavili na dvě nohy a začali vnímat svět jako trojrozměrný objekt, který můžeme ovlivňovat a využívat, otevřel se nám prostor, do něhož nemohl proniknout žádný živočich tak jako my. Mozek dvounohých primátů byl stejně velký, jako u šimpanze, to znamená jako třetina lidského mozku.