O životě a smrti z pohledu parapsychologie CX.
Stanislav Brázda

Kdo se modlí za nějaká svá přání, tím vlastně chodí zhmotňovat své myšlenky. I to se dá považovat za woodoo, či magii (která také může být prováděna s pozitivním i negativním úmyslem). Pokud má modlící se štěstí, umí ovlivňovat lidi, provádí tento AKT ve správnou dobu na správném místě, přání se může splnit na tolik procent, na kolik procent jsou splněny výše uvedené podmínky.

Při modlení či meditaci se většina lidí dostává do nižší hladiny vědomí aniž si to uvědomují a tím vlastně "programují" buď sebe, či druhé. Vhodným prostorem je kostel, chrám, či jiná svatyně, protože tyto stavby byly skoro vždy postaveny na pozitivní zóně, kterou předem našel proutkař. Proto se také lidé v těchto prostorech cítí dobře a v pozitivních zónách se lze lépe uvést do nižší hladiny vědomí než v jiném prostředí. Další výhodou pozitivních zón je to, že citliví lidé v nich cítí uvolnění a pohodu a proto se rádi do takových prostor vrací. Jednu takovou pozitivní zónu jsem našel mimo jiné i v restauraci a vinárně v Brně na Šelepce. Asi i díky tomu je tam stále plno hostů, zatím co jinde to s návštěvností není tak slavné. Když jsem tuto pozitivní zónu diagnostikoval pochopil jsem proč je tato restaurace tak oblíbená.

Všeho lze zneužít a málo kdo počítá s tím, že se nerovnováha, kterou způsobí někdy vrátí. Řešil jsem problém manželů a doporučil jsem Rodinnou konstelaci. V konstelaci se jako jeden problém ukázalo woodoo, které udělal zhrzená milenka na onoho muže po jejich rozchodu. Bylo patrné, že je sice tento akt nerozdělil, ale způsobil zásadní trhliny ve vztahu. Protože se jej jeho žena nechtěla vzdát, trpěla i nevěry svého muže a bylo patrné, že sama byla svému muži "na oplátku" rovněž nevěrná. Konstelací se řešil i vztah k jejich již dnes dospělému dítěti a dítěte k rodičům, který byl ve skutečnosti velice problematický a ukázalo se i proč. Matka z dítěte "udělala" svého partnera, protože otec se více než je zdrávo věnoval práci a milenkám. Nějaký čas po konstelaci byla pohoda a asi za půl roku manžel skončil v nemocnici s infarktem. Když se muž z onoho problému vzpamatoval, nechal si postavit znovu konstelaci a ukázala se zvláštní věc.

Jako ona neznámá síla, které manžele držela pohromadě nebyla znovuzrozená láska, ale woodoo jeho vlastní ženy. Když to prasklo, bránila se tím, že se "jen modlila denně za jejich vztah, aby vydržel". Kuriózní je dohra. Když jeho kamarád byl u mne na konzultaci a ptal se, co má kamarádovi koupit jako dárek k narozeninám, doporučil jsem meč, který mu bude sloužit jako amulet proti jakémukoli ovlivňování a negativním energiím. On se neprozřetelně ptal jeho ženy, zda mu to udělá radost a ona řekla že ano, ať mu to koupí. Druhý den se jí to rozleželo v hlavě a ptala se jej, na co to jako bude, proč mu chtěl koupit zrovna meč. On řekl to, co slyšel ode mne (aniž věděl o co jde), že na odvrácení špatných energií a zlých myšlenek. Na to odpověděla, " že to její muž nepotřebuje, ať to již nekupuje. Bez komentáře.

V kapitole o vztazích jsem zmínil poznámku, že svatba v kostele (míněná upřímně a vážně) zbaví aktéry svatby spojení pán-sluha. Když jsem přemýšlel proč, napadla mne zvláštní odpověď. Jsem pokřtěn a i moji rodiče byli římsko-katolického vyznání. Dnes jsem přesvědčen, že akt křtu mi pomohl na nevědomé úrovni vyváznout ze všech problémů a nástrah, které mne v životě potkaly. Vysvětlení je jednoduché. Je třeba si představit to velké množství věřících (v celém světě jedna miliarda jenom křesťanů), kteří svojí energií při modlitbách vytváří obrovské energetické pole, které si představuji že pomyslně "obepíná" a tím chrání stejně smýšlející.

Stejně tak jsem přesvědčen, že je tomu i u aktu svatby v kostele, protože i akt svatby i akt křtu jsou svátosti a mají velký význam (pokud jsou myšleny upřímně) - tímto aktem se jeho účastníci stanou členy velké skupiny, která má okolo sebe veliké energetické pole na nevědomé úrovni, které je chrání. Toto ochranné pole se oživuje a aktivuje každou modlitbou, každou mší, každým aktem - svátostí. Akt svatby doporučuji takový, kdy snoubenci sami předříkávají věty, že přijímají toho druhého a že se mu odevzdávají. Je to jiné, než když jen každý se snoubenců odkývne ANO na něco, co nemusel od oddávajícího ani poslouchat. Tím, že každý sám odříká to, co jinak slýcháváme od oddávajícího, aniž si to uvědomuje, programuje se. Aktem svatby se můžeme uvést do nižší hladiny vědomí když se soustředíme.

Na úřadě tomu tak být nemusí, ale v kostele či jiném posvátném stánku, kde je většinou veliká pozitivní zóna tomu tak je. Atmosféra kostela tomu ještě napomáhá, abychom se do nižší hladiny vědomí dostali, aniž si to na vědomé úrovni uvědomíme. Narozdíl od obřadu na úřadě oddávající farář při aktu svatby posvětí snubní prsteny, čímž se stanou z prstenů jakési amulety, které nejenom že mají aktérům aktu svatby připomínat slib, který dali, ale současně je ochraňují před útoky negativních lidí a energií zvenčí. Když jsem pochopil tyto souvislosti, pochopil jsem i to, proč někteří dříve nevěřící jdou narychlo pokřtít těžce nemocné dítě, když už si nevědí rady a věda nepomáhá, atd. Říká se, že víra tvá tě uzdraví, ale z výše popsaného je patrné, že zde jde o něco více. Naše víra je důležitá a většinou se nepodaří nic, čemu nevěříme. Ale více zmůže víra více lidí "naladěná" na jednu frekvenci v jednom velikém energetickém poli, což se netýká jenom křesťanů.

V Česku je podle oficiálních pramenů 2.740.000 lidí hlásících se k Římsko-katolické církvi (podle mne je skutečných věřících 2,5 milionu), 117.000 hlásících se k církvi Evangelické, 100.000 k církvi Husitské, 15.000 Jehovistů.

ZÁVĚR

U většiny příběhů jsem vypozoroval podobný fenomén: "napojení se patrně podvědomím na cosi". Proto podle mého názoru je obtížné rozlišit, na co jsme se "napojili", na jaké informace, protože informací je okolo nás tisíce. Proto (týká se i snů) je možné se "napojit" na předmět, který jsme zahlédli ve filmu, za výlohou obchodu,z známých, či na fotografii, kterou jsme někde zahlédli, na hrdinu filmu, kamaráda, příbuzného kamaráda, atd., možností a kombinací jsou miliony. Podle mne je celý problém v paměti buněk. Do paměti buněk se ukládají všechny informace ze životů našich předků. Vyvoláním informací z paměti pomocí různých rituálů považují mnozí raději za bývalé životy, protože si málo kdo dovede představit, že před životem a po životě není nic. Je dobré si představit, že je a je to právě ona paměť buněk, která se přenáší dál k našim potomkům. Podle mého názoru mají paměť nejenom buňky všeho živého, ale i náš otisk. Jedině proto jsem mohl najít např. ukradený automobil. Stejně tak zůstává otisk živého tvora i v domech, ve zdech, na pozemcích. Proto cítíme zvláštní pocit v hradech a zámcích, ve starých domech. Pocity jsou rozdílné (od pozitivních po negativní) podle osob, které se v domech pohybovali, či podle dějů, které se na konkrétních místech odehrávali. Na pozemcích, na kterých se válčilo či zemřeli lidé, jsou pocity proto negativní a pokud přes takové úseky vedou silnice a dálnice, dochází častěji k nehodám. Jsem přesvědčen, že buňky dokáží "vysílat" signál stejně jako živý organismus. Jedině díky tomu se mi daří provádět rekonstrukce dopravních nehod, vražd či sebevražd, nebo vysvětlovat děje uplynulé i u zemřelých.

Proto ani pokus profesora L. Angela nemohl být důkazem popření bývalých životů, protože studenti mohli (a většina citlivých lidí jsou dobrým médiem) být dobrým médiem a dokázali se "napojit" na informace v jeho podvědomí (protože kartičky připravoval), či informace v kartičkách s fiktivními informacemi. Mám dostatek zkušeností s tím, že když půjdu ke kartářce, odpoví mi tak, jak jsem chtěl, podobně jako když si budu věštit sám sobě.

Jsem přesvědčen, že ve všech oblastech musí existovat rovnováha, jinak může dojít díky nerovnováze např. v přírodě ke katastrofě, záplavám, atd., u člověka k selhání organismu a smrti, u vztahů k rozchodu. Proto jsem se zmiňoval o tzv. rodinných konstelacích, protože si myslím, že je to jedna z mála skupinových terapiích, při kterých je možné najít příčinu a odstranit důsledek a tím nastolit rovnováhu v rodinném systému.

Aby fungovala rodina, musí být zachováno pořadí systémů priorit, jinak je porušena rovnováha v rodinném systému a ten přestane za čas fungovat. Podle Berta Hellingera např. pokud se vezmou mladí lidé a milují více své rodiče než sami sebe, narušuje to pořadí priorit. Každé další manželství musí mít prioritu před bývalým manželstvím, ale když si např. jeden rodič přivede do nového vztahu své dítě z prvního manželství, láska k němu musí mít prioritu před novým partnerem. Má-li např. žena dítě se svým milencem, založí tím nový systém a buď musí začít žít se svým milencem, nebo dát dítě milenci do výchovy, jinak hrozí zhroucení rodinného systému.

Pokračování příště