Balinéská kočka – elegantní orientální dáma
Doktorka Romana

Kdo by neznal proslulou dětskou knihu Z deníku kocoura Modroočka? Možná si ještě pamatujete, že zde vystupovala siamská kočka, která posléze vyrostla v překrásnou „kočičí slečnu“. A Balinéská kočka je právě jedním z těch plemen, které na Vás zapůsobí mimo jiné právě svou orientální nádherou.

Jedná se totiž o dlouhosrstou variantu Siamek, vyšlechtěný nikoliv na malebném ostrově Bali, jak by se mohlo na první pohled zdát, nýbrž ve Spojených státech. Chovatelé měli poprvé možnost spatřit premiérové kotě v roce 1955, když se narodilo zcela náhodně bez předchozích pokusů o šlechtění.

Dlouhosrstá mutace nebyla koneckonců nějakou dobu vůbec žádanou, svou oblibu si našly tyto kočky až za nějaký čas, kdy ji také oficiálně uznaly organizace sdružující kočičí plemena (zpravidla se tak dělo v průběhu sedmdesátých let minulého století). Někteří šlechtitelé si však očividně chtěli zachovat své „Balinésanky“ pro další chov, neboť jejich šlechtění vyžaduje zvláštní pozornost – dlouhosrsté znaky se totiž dědí recesivně, při výběru rodičů je proto třeba postupovat velice pečlivě.

Všechny Siamky mají mandlovité modré oči, a totéž platí o kočkách balinéských, stejně striktní pravidla se týkají srsti – bílý základ, na špičce ocasu a v obličeji s hnědými tečkami. Srst postrádá podsadu, takže těsně obepíná tělesnou siluetu a vytváří elegantní dojem, zvláště pokud je kočka v pohybu. Ocas ve tvaru péra je zvláště huňatý, chlupatější místa jsou též na límci a plecích. Na dotek je srst jemná až hedvábná, což v kombinaci s přítulností a oddaností „Balinésanek“ tvoří perfektní vlastnosti pro hlazení a vlídný kontakt s majitelem.

Koneckonců i jiné vlastnosti této kočky jsou takřka ideální – nebojí se totiž lidí, naopak od nich vyžaduje pozornost a denní aktivitu ve formě hry, pokud se odmítneme připojit, dožadují se péče hlasitým mňoukáním. Svého pána si hlasitě hájí i před ostatními kočkami nebo jinými zvířaty, k dětem se chovají spíše rezervovaně. A nechodí ani moc na dlouhé a toulavé procházky, fyzický pohyb a prostor nevyžaduje ani zdaleka tak, jako ostatní kočky.

A co srst? Ta Vás jistě jako majitele tohoto plemene potěší, protože ačkoliv je dlouhá a velmi hebká, nepotřebuje žádnou zvláštní údržbu, dokonce se nemusí ani kartáčovat a tak dále. Postačí ji jen čas od času pročísnout. Nemá navíc tendenci k cuchání a vysloveně nutné není ani pravidelné koupání. Není totiž od věci říct, že tyto – a samozřejmě i jiné – kočky tráví denně více než hodinu přepečlivým „mytím“ srsti svými jazýčky.

Balinéská kočka je v současnosti rozšířena takřka celosvětově, za její pravlasti se ale dají považovat jak Velká Británie, tak i USA.