Harmonie života - proč je tak důležitá? III.
Kája a Tomáš Gřeškovi

Jak vlastně poznáme, je-li někdo ve stresu? Je to celkem jednoduché, stačí pozorovat sebe nebo ostatní. Hodně prozradí oči a naše pokožka.

Stres se projeví na těle samotném ve třech snadno rozlišitelných stupních.

První stupeń stresu je charakterizován strnulým pohledem a lesklou pletí.

V okamžiku šoku (přemůže-li člověka únava), tělo/mozek odčerpávají krev z povrchových částí těla. Prioritou se stává "bojuj nebo utíkej", a krev se nahrne do svalů, které tuto činnost zabezpečují. V podstatě tentýž proces probíhá i v mozku. Krevní oběh se odčerpává z povrchových oblastí do hlouběji umístěných center instinktivního přežití. Uvedený proces zredukuje uvědomělé myšlení na nejmenší možnou míru nevyhnutelnou k přežití. (Proto ve stresových situacích neumíme přemýšlet.)

Bez normálního krevního oběhu se kožní póry uzavřou a na povrch vyloučí kožní maz. Zavřou se i slzovody a upřou tak očím vlhkost.

Účinek se dostaví okamžitě - suché oči, strnulý pohled, lesklá pleť. O něco později se působením vzduchu, maz a vlhkost ztratí, lesklý vzhled pokožky zmizí. Víčka poklesnou, aby chránila tupě hledící oči, jelikož jsou oční bulvy na povrchu vysušené.

V tomto stavu je naše mysl stejně tupá jako pohled očí a mentální aktivita klesá na nulu. Rozhodně nejsme v rovnováze. Místo toho jsme fyzicky, mentálně i emocionálně strnulí. Jinak řečeno - "nesvítí se a nikdo není doma".

Člověk v prvním stupni stresu je stěží schopen konat, jak by měl. Ve skutečnosti je nejlepší nepodnikat nic, uvolnit se, napít se vody a dopřát si čas k získání ztracené rovnováhy. Úžasně pomůže si zdřímnout, nebo se v noci dobře vyspat.

Charakteristickým rysem pro druhý stupeň stresu je viditelné bělmo pod jednou duhovkou. Jsme-li stresu vystaveni celé hodiny, nebo dokonce dny, chemické reakce vyvolané stresem ovlivní naše vnímání hloubky. Následkem rozdílů v genetických vzorcích matky/otce má jedna strana našeho těla citlivější svalovou strukturu než druhá, což platí především pro jemné oční svaly. Pokud látky, vznikající následkem stresu zůstávají v organizmu, jemné okohybné svaly se smrští a začnou oční bulvu vytáčet směrem nahoru.

Stejný proces probíhá i ve svalech druhého oka, jestliže stres přetrvává déle a neuvolní se.

Měli bychom se soustředit na to, že jedno oko se začne vytáčet jako první. Proč je nutné se zaměřit právě na tento aspekt? Dokud se totiž druhé oko nedostane na stejnou úroveň, přetrvávají problémy s vnímáním hloubky.

Odborný výraz pro toto vytočení bulvy směrem nahoru je vertikální strabizmus (šilhání). U lidí se sklonem ke svalové deformaci směrem dovnitř/ven mluvíme o "laterálním strabizmu" (šilhání do stran). Když pod jednou duhovkou je vidět větší kus bělma, je člověk ve druhém stupni stresu.

Lidé ve druhém stupni stresu by si měli dávat pozor na to, co dělají a jak to dělají. Nejdůležitější je postarat se sám o sebe. Je třeba být opatrný, a raději nedělat takové činnosti, kde je vyžadována zvýšená pozornost například řízení auta.

Stres odstraníme, když vyřešíme nějaký nevyřešený problém - příčinu. Je vhodné pít více vody, relaxovat, odpočívat.

Ve třetím stupni stresu je bělmo je viditelné pod oběma duhovkami.

Jakmile se bělmo objeví pod oběma duhovkami, je to obvykle člověk s těžkými nevyřešenými fyzickými, mentálními nebo emocionálními problémy. Navíc: tyto problémy trvají dlouho, předlouho. Jde o třetí stupeň stresu. Bělmo je viditelné pod oběma duhovkami. Znamená to dlouho přetrvávající melancholii, žal, jež podbarvují veškeré myšlení a konání této osoby. Pocit, že není v harmonii a jednotě se sebou samým, jej provází na každém kroku.