Cesta za mužstvím - Rodiče
Vladimír Münz

Dobrodružství sebeobjevování nejen pro muže

Zde je pravidelná čtvrteční rubrika „Cesta za mužstvím“, která si klade za cíl zvýšit porozumění mužství a inspirovat nejen muže na cestě k sebepoznání. Vycházím z osobních zkušeností z vedení mužských skupin a individuálního poradenství pro obé pohlaví... Posledně jsem hovořil o zdrojích, kde jsem mezi ty základní zařadil rodiče, o které se mohu opřít a získat tak i podporu celého rodu.

Rodiče, Já Vás vidím
Toto na první pohled triviální zvolání je příliš často vzdáleno od reality. A dnes se chci věnovat nejen příčinám tohoto stavu, ale hlavně jejich následkům. Bylo by příliš snadné a alibistické tvrdit, že to, jak své rodiče vidím, je hlavně či dokonce pouze důsledkem toho, co mi ukazují. Naši rodiče vždy stojí v životě cele a naplno, i když někdy k naší škodě může zdát a mylně vypadat, že mohli více či jinak. To my upadáme do iluze, že nejsou dost či jsou naopak příliš. V důsledku vidíme místo našich rodičů z masa a kostí bytosti pokřivené v jednom extrému adorací a v opačném případě záští, kterou vůči nim máme. Je jen naší výzvou a zodpovědností uvidět je v pravém světle.

Hledám příčiny
Předkládám zde pouze některé příčiny, jelikož vše je odvislé od konkrétní situace a životního příběhu. Nicméně mezi velké favority patří odevzdávání zodpovědnosti, což velmi snadno uděláme tak, že se prohlásíme za oběť. A pak už je celkem jedno, zda je důvodem strach ukázat se a postavit se za sebe, tj. vyhnout se obavě z odmítnutí, anebo nízká sebehodnota, kdy na mně stejně nezáleží, a proto se ani netřeba o nic snažit. Důsledek zůstává stejný. Přijde pasivita a odevzdanost ve stylu „Kam vítr, tam plášť“. Podstatou této nesnáze je iluze mé vlastní slabosti a bezmoci spolu s neochotou čelit životu.

Na opačném pólu se pak nachází aktivita a bojovnost, kdy se nejčastěji ve jménu zrady, křivdy a nespravedlnosti, kterou se na mně dopustili mí rodiče, vrhám do boje. Podstatou iluze této životní situace je síla ve stylu „Tohle Vám nedaruju“ či „Já to tak nenechám“. Kdy vycházíme z toho, že se naši rodiče vědomě rozhodli chovat a konat tak, jak se rozhodli, a ještě navíc měli možnost volby.

Pociťuji důsledky
Každá akce vyvolá reakci. Zde se to projeví důsledky mých voleb a rozhodnutí. I přes to, že výchozí pozice jsou rozdílné. Ať je to iluze síly či iluze slabosti, dopady jsou velmi podobné.

V praxi to vypadá tak, že slabost vede až k odmítání sama sebe, pocitu oddělenosti a samoty, kdy v mém životě není místo ani pro mě, natož pro mé rodiče. Důsledky jsou neblahé a vedou mnohdy až k depresi skrze frustraci, úzkosti a neklid.

Pro ty silné z nás je cesta odlišná v tom, že si ještě navíc procházíme fází vzdoru či odporu. Díky své aktivitě a dovednosti chceme naši výchozí pozici měnit. Nicméně jdeme do toho s pocitem, že jsme na to sami. Nikdo nám nic nedá zadarmo, není se o koho opřít či komu důvěřovat. Domnělá zrada od rodičů nás vrhá do izolace, kdy nevěříme nikomu a ničemu mimo sebe. V ideálním případě pak dojde k „samotě mocných“, kdy dokážeme rozvinout a posílit mnohé ze svých kvalit a nadání, čímž následně získáme pocit moci, ale vnitřní samota a vyprahlost zůstává. Pozdější vývoj je stejný jako u slabosti a vede k rozvinutí neklidu, úzkosti, frustrace…

Nacházím východiska
Na prvním místě je ustat, zastavit se, nehledě na to, zda ještě bojuji či podléhám pocitu beznaděje a bezmoci. Změna je možná vždy, ať je výchozí bod – má životní realita jakákoliv. Dalším krokem je pohled do sebe, protože to jediné, co lze měnit, jsem Já sám. Zprvu není snadné vytrvat u sebe, často na to ani nejsem zvyklý, nicméně pokud dokážu udržet plamen víry, naděje a odhodlání plát, tak změna přijde.

Brána srdce
Tento milník nelze minout, pokud se má změna dostavit. Nehledě na to, zda vykročím slabý či silný, tak je zde vždy nerovnováha, kdy upřednostňuji rozum nad city. Ve jménu vyhýbání se strachu a bolesti toho chci co nejvíc kolem sebe kontrolovat. A proto se od pocitů odděluji zcela či je minimálně redukuji. Zbývá mi pouze reagování, ztrácím svou svobodu – možnost volby. Slabý vlaje a silný bojuje, nicméně oba se tím vlastně jen vyhýbají pocitům. Chybí zde konfrontace skrze své pocity se sebou samým. O tom a také více o východisku se dočtete příště.

Nejprve zkus připustit, že to může být i jinak. Protože dokud si to nedokážeš představit, tak to ani v životě nenastane. A život je to jediné, co máme.

Příště bude téma: Síla rodu