Příběh královské modré
Ria Fábry

P ř í s a h a

Jakub poslední kapitola, verš 12 :

Především nepřísahejte bratři moji,
ani při nebi, ani při zemi,
ani při ničem jiném.
Vaše "ano" ať je "ANO"
a vaše "ne" ať je "NE",
abyste nepropadli soudu.

Člověk ve svém životě potřebuje dostat důkaz, že může věřit, důvěřovat slovům, která mu říká člověk, se kterým právě hovoří. Vyřčena slova mají pro něj důležitost a proto potřebuje být ujištěn o jejich pravosti: "Přísahej, že to tak je, přísahej, že je to pravda". A obvykle ten, který je o přísahu požádán - přísahá, aniž se zamyslí nad sebou samým, ale i nad druhem, který o přísahu žádá. Ptáte se mě, jestli jsem dávala přísahy? Dávala a přiznávám se, že jsem nad nimi nepřemýšlela právě tak, jako o nich nepřemýšlíte vy. Ne, že bych přísahala křivě, to ne, ale neměla jsem problém přísahu dát. Co se tedy změnilo? Mnohé. Každý z nás ve svém životě škobrtá, klopýtá a někdy i padá. Zvedá se a jak tak bloumá, vůbec si neuvědomuje sílu slov, která říká.

Po mnoha pádech a uzdravovacích procesech jsem svoje slova začala "slyšet" uvnitř svého srdce. Jakoby slova do něj začala padat, a potom přes moje srdce dále do mého těla. Začala jsem cítit energii slyšeného slova a moje tělo reagovalo citlivě jako jemný nástroj. Rozhrnul se neviditelný závěs a já jsem vstoupila do světa slov, jejich porozumění a jasného pochopení jejich významů. Uvědomila jsem si, že to té doby jsem šla temnou chodbou a prozářilo mnou poznání toho, co jsem najednou "našla".

Přísaha. Najednou jsem pochopila. Nemám ji používat, nemám ji vyžadovat, nemám ji ani dávat. Nedá se to logicky vysvětlit, dá se to "jen" přijmout. Ta prostá pravda, kterou nacházíme jako diamant. Je jednoduchá a přitom je v té jednoduchosti a prostotě tak nádherná. Přísahu chápu jako korunu, jako symbol slovní pravdy, která prostě "jen" je. A když najdete a procítíte ji, pak tento symbol, nepotřebujete jej používat, protože ve vás prostě je. Lidé někdy řeknou NE a myslí možná, řeknou ANO a vůbec si nejsou jisti, zda svoje slovo dodrží. Ani nad ním nepřemýšlí. Pokud se časem sami dostanou k situacím, kdy jsou slova důležitá, kdy jim potřebují věřit, žádají přísahu. Protějšek ji obvykle dá lehce a samozřejmě. A oni cítí mělkost vyřčených slov a snad přichází i pocit hanby, protože vešli do světa slov, která nemají platnost, protože sami jednali podobně. Mnozí si najednou uvědomují, že touží nalézt čistotu slov, ale neodvažují se začít od sebe. Být upřímný je vlastně být odhalený. Otevřít se světu: podívej se světe, taková/ý jsem. Přijmi mě i s mými chybami, nedokonalostmi a nebo mě nech, ale nebudu se přetvařovat. Kdo z nás to dokáže? Chce to velikou odvahu, ale v podstatě je to prosté a jednoduché, ale nejvíc: je to absolutně osvobozující. Být takový jaký jsem a říkat to, co cítím, že mám.

Potkala jsem a potkávám mnoho báječných lidiček, kteří věří, že jsou přímí a otevření, ale... tady dál, to je hranice a za ni se neodváží jít. Otevřeně hovořit neumí. Proč? To možná nevědí ani oni sami. Když prvními nesmělými krůčky začnete mluvit tak, jak to vaše srdce bude potřebovat, přijdete si zranitelní jako malé děcko. Vaši známí a nejbližší si budou říkat, co se to s vámi děje? Důvěřujte si a vytrvejte. Osvobodíte se, budete jiní. A vaše okolí? Časem si zvykne. Budou se k vám také chovat pravdivě, protože poznají, že mohou, protože vy sami jste pravdiví a budou se s vámi cítit osvobozeni. Bude jim hezky. A nejkrásnější bude společné povídání, a ujišťování ani přísahy nebudete potřebovat. Při našich společných povídáních mě manžel často žádal o přísahu. Když jsme spolu nedávno opět hovořili a manžel mě opět požádal o přísahu, něco se ve mě změnilo. Podívala jsem se na něj a řekla jsem mu, že přísahat nemám. Vztah je o důvěře a ta mezi partnery buď je nebo není. Tehdy jsem poprvé pocítila, že nemám přísahy dávat a potřebovala jsem si tento proces "dát" na papír, abych se s vámi podělila o svoji zkušenost. Za několik málo dní po této události jsme v Bibli objevili Jakubova slova o přísaze a oba jim dobře rozumíme. Věříme svým slovům a přísahy nepotřebujeme.

Tento příběh jsem vložila pod temnou barvu, které říkáme královská modrá. Je to temně modrá barva noční oblohy, ve které jasně září hvězdy. Když pohlédnete ve dne na oblohu, hvězdy, které tam jsou, nevidíte. Tak se opravdová moudrost vyjeví těm, kteří se přestanou bát a vstoupí do temnot. Zpočátku není jednoduché překonat strach, ale víra a důvěra jsou andělé, kteří s námi jsou v té chvíli, kdy jsme se rozhodli vykročit.