O odpouštění
Petr Hemmi

Odpuštění. Slovo mnohdy opomíjené a jindy téma na slohovou práci. Co tedy znamená odpouštět ? Můžeme zvolit model životní situace kdy nám někdo ublíží. Ublíží slovem, činem, ale i nečinností. Pokud se tak stane, rozvine se v nás po-cit ublíženosti, potupy a následně vzteku, bezmoci i lítosti. Kdosi nám ublížil a my jsme nuceni zažívat důsledek tohoto "ublížení". A právě tomu aby tento pocit ublíženosti netrval dlouho ne-li celý život, nám slouží odpuštění.

Odpustit znamená vidět pohnutku člověka, který nám ublížil, vidět možnost nápravy tohoto člověka, a v neposlední řadě pociťovat lítost nad jeho chováním.

Všichni známe slova typu"jak já jej nenávidím, nesnáším či pomstím se mu" a další slova, vyplývající z našeho pocitu ublíženosti. Čím déle budeme myslet na to jak nám dotyčný ublížil a neodpustíme mu, tím déle se bude v nás pocit ublížení, nenávisti a zloby více rozvíjet. Ano, jistě někdy je velice těžké odpustit, zvláště činy těžkého kalibru, ale vězte, že i to je nutné.

Proč ? Protože je to váš pocit a ne pocit toho, kdo vám ublížil. Tím, že mu odpustíte, totiž nezbavíte dotyčného zodpovědnosti a trestu, ale zbavíte se pocitu, který ve vás jeho čin zanechal a zničíte tím v sobě zárodek zloby i možnosti pomsty, která ve vás může vzklíčit a zatemnit vaší mysl. Odpuštění vám umožní nezabývat se trestem, pomstou a dává šanci i tomu, kdo vám ublížil aby se změnil. Vaše neodpuštění je i pro něj často břemenem, které mu může bránit v další cestě za lepším chováním.

A jak odpouštět ?

Především slovem. Hlasitě pronést "odpouštím mu". Nebo ve své mysli, což má účinek hlavně pro vás. Též hledejte proč odpustit, a pokud je to možné, řekněte to i tomu, kdo vám ublížil, ať to již přijme jakkoliv. Hlavně že tak učiníte. Pokud ucítíte, že to ještě "není ono", opakujte si slovo odpuštění vícekrát a hlavně si zdůvodněte, proč mu odpouštíte. Třeba proto aby onen člověk dostal šanci být lepší a vy jste v sobě neživili pocit zloby a nenávisti, který by se rozšířil i na ostatní.

Vím, že mnohé o čem zde píši není jednoduché, ale vězte, v jednoduchosti je síla a kdo to nezkusí, nemůže nikdy říci "já jsem mu(jí) přeci chtěl odpustit".

A co říci na závěr ? Snad jen, že někdy nesmíme zapomínat i "odpustit sami sobě".