Jste zde


Turínské plátno - mystéria největších židovsko-křesťanských relikvií
Sofie Danae

Turínské plátno - mystéria největších židovsko-křesťanských relikvií

Zatímco Archa úmluvy i Svatý grál jsou relikvie, o jejichž pravosti a samotné existenci se nepochybuje, nicméně nejsou k nalezení, turínské plátno je k dispozici a už pár století se vedou spory o tom, zda se nejedná o falzifikát.

 

Tato relikvie je vlastně tkaný kus lněného plátna o rozměrech 436 x 110 cm, uchovávaný v turínském dómu a po staletí uctívaný jako autentické plátno, do něhož bylo zahaleno mrtvé tělo ukřižovaného Ježíše Krista. Je na něm patrný otisk těla, jež nese zřetelné stopy po smrti na kříži a také rezavé flíčky, jež byly podle analýz označeny za zaschlou krev.

Vlastně už na sklonku 14. století se francouzský biskup Pierre d'Arcis z Troyes vyjádřil o turínském plátně jako o padělku. Po dlouhých staletí rozepří mezi vědci a církví zasáhla ve dvacátém století moderní věda zveřejněním výsledků vědecké expertízy, které nezávisle na sobě zpracovaly tři ústavy pro radiokarbonové datování - v Curychu, Oxfordu a Arizoně. 13. října 1988 bylo tedy turínské plátno oficiálně prohlášeno moderní vědou za padělek, protože plátno, na němž je patrný otisk mužské postavy, pochází z období mezi rokem 1260 a 1390.

Tím by tedy mělo být učiněno zadost spekulacím - ale zdaleka nebylo. Vlastně je tím záhada ještě záhadnější.

Jde totiž o to, jakým způsobem se otisk těla na inkriminované plátno dostal. Pokud na chvíli zapomeneme, že vlastně už víme, že jde o padělek - podle nejběžnější hypotézy bylo tělo položené na spodní polovinu plátna tak, že hlava směřovala k jeho středu a vrchní polovina plátna byla pak položena přes tělo. Pak nejspíše stejným efektem, jakým na slunci zažloutnou noviny, se otisk dostal na plátno. Jsou na něm patrné známky po mučení, které přesně odpovídají žalářnickým nástrojům Kristovy doby. Také na chodidlech a na zápěstí jsou stopy po hřebech, kterými byl přibyt ke kříži. Tento detail je zajímavý i v tom, že všechny středověké obrazy, znázorňující výjev Krista na kříži, hřeby umístily do dlaní. Podle historiků ale i podle provedené rekonstrukce ukřižování musel být hřeb zaražen právě do zápěstí, aby mučený skutečně zůstal viset na kříži. Navíc hřeb, zaražený do zápěstí by zvláštním způsobem vtlačil palec do dlaně a i tento detail je na turínském plátně věrně zobrazen. Je velmi pravděpodobné, že tyto skutečnosti nebyly v 13. století vůbec známy. A i další detaily odpovídají. Na boku těla muže na plátně je patrna rána, velmi podobná té, jež by způsobilo římské kopí před dvěma tisíci let. Odřenina na levém koleni přesně odpovídá té, jaká by bezpochyby vznikla u praváka, nesoucího svůj kříž, který by pod jeho tíhou několikrát zakopl. Dále je zajímavá skutečnost, že podle všeho otisk na plátno vznikl během 30 hodin - to by odpovídalo tomu, že třetího dne Ježíš vstal z mrtvých, jak nás učí bible. Na jednom oku je patrný otisk mince z Ježíšovy doby a plátno obsahuje pyl rostlin, které se vyskytují v Palestině ale nikoliv v Evropě.

Budeme-li brát v úvahu skutečnost, že je podle vědců turínské plátno prokázaný padělek, nabízí se otázka jak se otisk na plátno dostal. Jako padělek by mělo logicky jít o výtvor lidské dovednosti padělatele či padělatelů. Podle biskupa d'Arcise mělo jít o dílo neznámého malíře. Tuto teorii vcelku hladce vyvrátila mj. Isabel Piczeková z Los Angeles, známá malířka obrazů s církevní tématikou. Upozorňuje na to, že ve středověku každý malíř nejprve natřel plátno po celé délce podkladovou barvou - turínské plátno však nejeví žádné stopy takového zpracování. Rovněž zdůrazňuje, že v celých dějinách umění nikdo nemaloval absolutně bez obrysových linií - obraz na plátně je však prost jakýchkoli obrysových linií. Dále tělo na plátně má nakloněnou polohu, neboli je zobrazeno s použitím perspektivní zkratky, což je stupeň uměleckého vývoje, který vznikl minimálně o sto let později. Spolu se skutečností, že známky ukřižování na těle nesou takové detaily, o kterých umělec z 13. století nemohl mít ani ponětí takřka bezpochyby vyvrátil domněnku, že otisk těla byl na plátno namalován.

Pokud bychom se však i nadále drželi teze, že turínské plátno je padělek a odmítli teorii namalovaného těla, zbývá nám jediná možnost. Do plátna bylo skutečně zabaleno mrtvé tělo, ukřižované přesně stejným způsobem, jaké se provádělo za dob Ježíše Krista římskými vojáky.

Všechno je ještě zamotanější poté, když se historici, rozhodnuti přijít záhadné relikvii na kloub, soustředili na středověké prameny, hledaje zmínku o turínském plátně. Skutečně našli jakousi tenkou niť, která je pomocí různých zmínek, jež s největší pravděpodobností hovoří právě o turínském plátně, dovedli do Cařihradu, odkud bylo plátno před dobytím města křižáky odvezeno. Byzantské umění z doby, kdy byla tato vzácná křesťanská relikvie umístěna právě v Cařihradu, má pozoruhodně shodný názor na výjev Ježíše na kříži s otiskem na turínském plátně - od fyzické podoby, výrazu a vzhledu tváře až po postoj s rukama, překříženýma v klíně - a to o několik stovek let dříve, než měl údajně vzniknout středověký falzifikát.

Shrneme-li jednotlivé skutečnosti, dojdeme zřejmě k názoru, že teorie, že v případě turínského plátna se jedná o padělek, je založena na dvou faktech. Jednak na vědecké expertíze z roku 1988 a dále na faktu, že bible ani ranně křesťanské dokumenty se o ničem takovém jako turínské plátno vůbec nezmiňují, jakkoliv by pravé plátno, do něhož by skutečně bylo zabaleno mrtvé ukřižované tělo Ježíše Krista, který po třech dnech vstal z mrtvých a v jehož hrobě bylo nalezeno právě jen to plátno - bylo naprosto nedozírné hodnoty nejen pro křesťanský svět.

Metoda radiokarbonového rozboru, která byla použita při určení stáří turínské relikvie, byla zpochybněna s tím, že pokud byla zkoumaná látka vystavena vysokým teplotám (jak známo při požáru v roce 1532 byla stříbrná skříňka, v níž bylo turínské plátno uchováváno, roztavena), může dojít k nepřesnému výsledku - tj. subjekt se jeví o mnoho mladší než ve skutečnosti je. Takže nejsme o nic moudřejší než před provedením oné do té doby velmi uznávané vědecké expertízy.

Ovšem proč by církev několik století o turínském plátně mlčela, pokud by v té době existovalo, to zůstává i nadále záhadou, která nejspíš nebude nikdy věrohodně rozluštěna.