Jste zde

Domů

Znamení?

Přichází k nám znamení? Odkud a kdo ho posílá? Žijeme běžný lidský život. Je obyčejný všední den. Naše mysl je toho dne stejně jako každý jiný den nasměrována za cílem který jsme si pro dnešní den rozumově stanovili. Každý den plyne v různých souvislostech. Nikdy ne ve stejných vždy jedinečných a v různém časovém sledu. Během každého dne se nám děje spousta různorodých maličkostí. Všímáme si jich? Pro rušný denní shon často nemáme ani čas... více

Andělé?

Mé životní okolnosti mě přivedly na cestu úvah...Pomáhají nám andělé? Mám anděla strážného? Hlavou se mi promítají mé životní průšvihy a situace kdy jsem měla v něčem takřka namále. V posledním momentě takového okamžiku přišla vždy nějaká myšlenka signál ozvěna silný vjem atd. Na poslední chvíli stojím na brzdách a nebo situace která se zdála neřešitelná se v posledních chvílích sama vyřeší. Vždy v tom pravém okamžiku. Po odeznění... více

Stezkou intuice - klíčovou dírkou

Nebe...obyčejné modré nebe. Jak zvláštní je pocit když se člověk zahledí vzhůru. Otevře-li celistvou hlubokou náruč svého já tímto směrem pocítí obrovský závan energie prostupující do všech koutů jeho těla. Někde uvnitř tohoto proudu je ukryta intuice. Je to jakési napojení se na toto neznámo. Ono neznámo cítím jako velké tajemné a silné. Mám před ním obrovský respekt. Každý má v sobě nastavení spojit se s tímto prostorem záleží však na tom jak... více

Stezkou intuice - záblesk světla

Ráda chodím do lesa jen já a pes. Ještě než jsem si pořídila svého úžasného kokršpaněla nenapadlo by mě jít se sama projít. Do lesa? Proč a nač znělo mi v uších tehdy. Těsně po onom mezníku o kterém jsem psala v předchozích příspěvcích mi byl vnuknut nápad. Nemůžu to říct opravdu jinak než že mi byl vnuknut. V životě jsem psa neměla a ani jsem s ním moc nepřicházela do styku. Nikdy jsem ani psa nechtěla. Prostě klasické městské dítě. Tehdy... více

Cestou intuice

Tentokrát bych začala u své životní krize. Byl to pád na dno pád do hlubin mého vnitřního chaosu avšak také pád k mému pravému JÁ. Zbortil se mi svět. Pohár přetekl. Oddělená od všech svých vypěstovaných úniků jsem trávila čas sama se sebou a prala se se svými pocity od kterých jsem 33 let úspěšně unikala. Teď nebylo kam. Jen já a moje pocity. Je to docela smršť nepříjemných pravd které se člověk o sobě dozví. Co člověku v téhle chvíli zbývá?... více

Pocity… Intuice?

Před pár lety jsem žila OBYČEJNÝ život. Byla jsem vedena k žití obyčejného života rodiči a všemi okolnostmi okolo mě následně i manželstvím. Je jisté že když žiju určitý způsob života budu k sobě přitahovat podobně žijící lidičky. Mé naučené smýšlení: "Tak to má být! Tak se to nedělá! To se dělá v životě jinak!". Toto poselství jsem plnila do detailu. Když vyběhl na povrch nějaký vlastní pocity hleděla jsem ho co nejdříve přebít nějakou... více