Jste zde


Jedovatý papír
Stanislav Lelek

Přečtete si občas nějaký bulvár? Čekal jsem u trafiky a všímal si lidí a nejprodávanějších tiskovin. Spekulace a polopravdy, sem tam okořeněnné něčím ověřeným, pro větší věrohodnost. To lidi zajímá. K čertu s filozofií u které se musí přemýšlet. Titulky přes půl stránky, lidi spokojeně hltají cizí příběhy. Za pět minut vše zapomenou, ale nevadí, zítra dostanou další porci. Tak to jde den za dnem, najednou jsou staří, v hlavě mají stále prázdno, a umírají s pocitem že žili zbytečně. Noviny mají de facto neomezenou moc. Mohou kohokoli vyzdvihnout do nebes, anebo zašlapat do země. Jak by se vám líbilo kdyby psali o vás?

V poslední době věnuje tisk velkou pozornost Ivetě Bartošové. Nezmiňují ji jako zpěvačku která nazpívala řadu hezkých písniček. Píší ve jménu hladové vlčí smečky - je slabá, tak ji roztrháme na kusy! Stádo nám za to ještě zatleská.
Koho zajímá Iveta jako člověk který potřebuje pomoct?

Pravá láska je jen jedna, zpívá se v jedné písničce... Pamatujete jak jste byli poprvé beznadějně zamilovaní? Miláček pro vás představoval celý vesmír, a neexistovalo nic co by vás mohlo rozdělit. Kdyby zemřel, museli byste zemřít s ním...

Jmenoval se Petr Sepeši, a spolu s Ivetou tvořili krásný pár. Jejich písničky byly hodně romantické, a možná až příliš sladké. Mládí je tenkrát zbožňovalo. Zpívali přece o nich. Petr rád chodil na hřbitovy. Možná tam nacházel klid, obdivoval sochy, četl příběhy lidí. Co tam doopravdy hledal už neřekne. Zakrátko tragicky zahynul.....
Iveta přišla hned na počátku o všechny iluze tím nejhorším způsobem.

Mám v ruce časopis s fotkou Ivety, jinak než ji známe z televize.
A dav si šeptá: Senzace, podívej, Bartošová je v blázinci! aniž by jen tušil, co je hluboká deprese. Stav, kdy vám obrovský netvor nitru nařizuje: Nemá to cenu! Zabij se! Dělej! Bráníte se, chcete přece tak moc žít!

Máte děti které vás milují a potřebují, máte partnera, přátele. Tak moc byste chtěli být zdraví. Najednou to nejde. Nic nejde. Okolí se vám snaží pomoci, jsou na vás milí, vy to vidíte, ale netvor je silnější. Rozežírá vás zaživa! Chcete se bránit ale nenacházíte v sobě sílu. Zoufale hledáte pomoc, chytáte se každé naděje. Okolí vás přestává chápat, nevědí že je to nemoc jako každá jiná, obviňují sebe i vás, ale přitom za to nikdo nemůže. Ta představa, že chcete, ale nemůžete, je šílená!

Lékařská věda dokáže uzdravit člověka po ošklivé nehodě aby mohl normálně žít a chodit. Poskládat střípky rozervané lidské duše se jí zatím daří málokdy...

Jak už bylo napsáno, pro noviny je každé neštěstí senzací. Novináře ani nenapadne že by mohli pomoci. Třeba jen tím, že budou mlčet.

V jedné pohádce se všichni hloupí lidé proměnili v ovce. Zem začala vzkvétat, Honza se stal králem, a nikdy nezapomněl, že opravdová moudrost není v chytrosti, ale v lidskosti. Nezapomínejte na to ani vy, až si zítra ráno koupíte ve stánku svůj oblíbený plátek.



Hodnocení článku:

Hodnocení: 
0
Zatím nehodnoceno

Stanislav Lelek

Zaměření: Poživatel magických krás života, tak trochu spisovatel a možná víc...

Kontakt: U tří hradů v Českém Ráji

Web:

Telefon: Nevyplněno



Další články autora
více