Moje touha a cesta za poznáním
Marie Jasioková

Terapeutka, lektorka a spisovatelka Zdenka Blechová se věnuje poradenství a poselství  z VESMÍRU formou automatického písma.
Automatické písmo - channeling - je napojení na vesmírný kanál, ze kterého můžeme čerpat odpovědi na všechny otázky, které nás trápí. Formou poselství z Vesmíru se nám může podařit změnit náhled na různé situace, přehodnotit je a tím je vyřešit. „Cílem mého poslání je pomáhat lidem v obtížných situacích jejich života,“ dodává. Nabízí osobní konzultace při řešení všech problémů a situací na naší Cestě životem, ať se týkají mezilidských vztahů, bydlení, zaměstnání, nebo depresí s tím spojených. Poradí v oblasti zdraví  nebo duchovního vývoje.
Ale snad nejvíce se na ní lidé obracejí pro radu jak řešit  či vyřešit své potíže v partnerských vztazích. A tímto směrem je zaměřena vlastní spisovatelská tvorba Zdenky Blechové, která je také upřímnou zpovědí jejich vlastních životních zkušeností. „V oblasti partnerských vztahů, vztahů s dětmi, rodiči i vztahů zaměstnaneckých již probíhají a nadále budou probíhat velké změny,“ vysvětluje. Koncem každého roku přijímá Poselství z vesmíru pro nadcházející rok. Máme se tedy, z pera paní Zdenky, pro příští rok na co těšit. Ale nebudu předbíhat, protože vše má ve vesmíru svůj čas. Představuji Zdenku Blechovou  a co na sebe sama prozradila.

Paní Zdenko, jak jste se dostala k této činnosti?
Již 23. října 1997 při návštěvě semináře v Č. Budějovicích mi bylo z tarotových karet předpovězeno, že nastupuji na novou životní cestu, po které mám dále směřovat, že není návratu a pokud bych se začala chovat jako dříve, mohla bych si uškodit. Že to, co jsem si do této doby budovala, byly pouze vzdušné zámky. Že se má změnit nyní můj život mi vyšlo i z datumu narození. Jakmile se vydáte na svoji duchovní cestu za poznáním, již se nelze vrátit, musíte stále směřovat dále a dále a stále více vás pohlcuje touha po poznání. Nebojte se jí, neuškodí vám, ale spíše pomůže.

Vždy, když  máme postoupit dále ve svém vývoji, potkáme nějakého člověka nebo nám přijde nějaká informace, která v nás jakoby spustí naší touhu po poznání

Zajisté, tak to bylo i u mne. Znala jsem se 20 let s panem Čimerou. Vždy přišel na návštěvu a povídali jsme si o všem možném, ale nikdy ne o vesmíru. Až jednou, právě v mých 40 letech, přišel za mnou a začal mi povídat o svých minulých životech, o vesmíru, o tom, že za čtyři roky budu vypadat lépe než teď, že mě čeká jiná cesta atd. A já jsem si říkala, co se mu stalo, vždyť byl doteď normální a najednou se zbláznil. Neboť v té době jsem se o nic nezajímala, nebyla jsem žádné víry, žila jsem pouze materiálně a ničemu takovému jsem nevěřila.

A pak to byli další zajímaví lidé, které jste potkávala
Protože ve mně začal hlodat červíček poznání, šla jsem na přednášku pana Burdy z Prahy. 
Na přednášce, když jsme se všichni chytili za ruce, jsem poprvé pocítila energii ve svých prstech. A knihy od pana Burdy jsem přečetla naráz, velice mě zaujaly.
Cítila jsem z těchto knih pohodu a ta mě natolik inspirovala, že jsem začala vyhledávat esoterické učení. 11. 10. 1998 jsem si na výstavě Miluj svůj život, která se konala v Plzni, zakoupila knihu o parapsychologii a na základě návodu na automatické písmo v této knize, jsem večer ve 23.00 hod. zkoušela psát. Ruka se mi rozjela tak rychle po papíře, že jsem ji nemohla zastavit. Popsala jsem asi čtyři papíry. Mé psaní bylo provázeno vnitřními pocity pláče a nevolnosti od žaludku. Dostala jsem z toho všeho strach a chystala jsem se vše spálit, ale poslední papír jsem si ponechala a druhý den ho šla ukázat paní, která mi tu knihu prodala.
Ta mi řekla:“ To jsou typické počátky automatického písma, pokračujte v tom a do půl roku začnete psát.“ Odkázala mě na další paní, která se zabývá rozborem písma. Tato žena se na mé písmo podívala a řekla : „Do 14 dnů začnete psát, ale nikdy toho nesmíte zneužít. Jakmile toho zneužijete, já budu před vámi stát. Zalekla jsem se, co se mnou děje, kam jsem se to dostala.

Touha psát byla velká. Jak vypadal Váš „trénink“?
Každý den jsem se ponořila do stavu alfa a zkoušela psát automatickým písmem. Písmo se den po dni lepšilo a za 3 týdny jsem byla schopna napsat první slova, která zněla:“ Vstup do našich výšin a nech se vést.“ Vůbec jsem tomu sdělení nerozuměla.
V noci jsem měla velice živý sen, že mi někdo klečí na hrudi a snaží se mě probodnout dýkou a já jsem se usilovně bránila, ale pak už jsem neměla síly se bránit a říkám si:“ Už je po všem“ a cítila jsem, jakoby se mi odkrvoval mozek. V tom jsem se z tohoto snu probudila, nechtěla jsem ani věřit, že jsem živá, jak to bylo realistické. Časem mi přišlo z vesmíru poselství:“ Dýka jako symbol znamená úctu a znamená úctu tvojí osobnosti vůči nám.“

Můžete to vysvětlit?
Dnes už vím, že zasvěcení člověka probíhá většinou ve spánku, kdy vesmír mu aktivuje jeho hadí sílu v páteři a jejím aktivováním se dostáváme na duchovní cestu a k osvícení.
Člověk má sny, kdy se mu zdá jako by se blížil smrti, nebo to mohou být různé rituály.
K aktivaci dochází vždy u člověka, který má za sebou z minulých životů mnoho poznání a vesmír ho chce odměnit za jeho zásluhy z minulých životů. Toto sdělení mi přišlo z vesmíru dodatečně.:
„Ty jsi nám vždy věrně sloužila a proto se ti chceme odměnit za tvé zásluhy tvým poznáním.
Vše je již dávno naplánováno a ty jsi měla nyní změnit svůj život ku prospěchu společnosti. Ty jsi duše, která má šířit pokoru a oddanost nám všem a je to cíl tvé cesty tady na této zemi. To je již dávno, co jsme měli s tebou pohovor, pro který jsi byla připravena a s kterým jsi vstoupila na tuto zem.“

Kdy jste začala psát pro další zájemce?
Nemyslete si, že jsem hned začala psát pro lidi poselství automatickým písmem. Byly to tři roky perné práce na sobě. Z vesmíru mi přišlo poselství:“Ty musíš na sobě hodně pracovat, protože nic není zadarmo a až se dostaneš k poznání, budeš schopna neuvěřitelných možností, které nesmíš zneužít. Přeji ti hodně úspěchů ve studiu a buď pokorná, protože jinak nic nezmůžeš.“

Takže, co bylo dál?
Snažila jsem se hodně číst knihy, abych se poučila o duchovním světě. Začala jsem pobývat v přírodě, kde jsem zkoušela energii ze všeho co mě napadlo, např. ze země, stromů, kamenů.
Vždyť mě k tomu také vesmír pomocí sdělení v automatickém písmu nabádal.
Stále jsem meditovala a zkoušela denně psát automatickým písmem. Studovala jsem tarot, chiromantii, numerologii, astrologii, barvy, olejíčky, bylinky, abych obohatila své znalosti a podpořila svoji intuici. Neboť toto vše jsou jen berličky, které vám pomáhají získávat informace z vesmíru a k tomu je zapotřebí hlavně umět navnímávat. Také jsem zkoušela malovat obrázky automatickou kresbou a vždy mi přišlo z vesmíru sdělení, co pro mě značí daná kresba. Většinou to byla moje duše, která byla někdy netrpělivá ve svém poznání a chtěla stále více a více poznávat. Ale vše ve vesmíru má svůj čas a proto není dobré něco uspěchat. Na své cestě za poznáním jsem také procházela různými výkyvy nálad, jednou jsem byla velice veselá a cítila jsem jednotu s vesmírem a někdy jsem zase cítila, že už vesmír mi není tolik nablízku. Uvádím pár sdělení, protože se domnívám, že mohou být inspirací dalším lidem: „Já jsem ti stále nablízku, i když ty to tak nevnímáš  a mám za úkol na tebe dohlížet, aby se ti dařilo plnit naše úkoly, které máme ve svém vínku všichni dané.
Ty bys ráda byla šťastná a veselá, ale nic není zadarmo a ty musíš stále na sobě pracovat, protože pak vše přijde samo a ty poznáš, co to znamená být šťastný a veselý svou vírou a duší a ty musíš stále více a více věnovat své úsilí této náročné práci.
Ty si musíš najít svou cestu, měla bys více studovat a tak si budovat budoucnost, nebuď moc pohodlná, to by tě mohlo zahubit, měla bys na sobě více pracovat. Měla bys začít sama u sebe, u svého rozjímání, u svého uvědomování a pak studovat a zkoušet nové jevy, které by tě měly velice rychle jít. To vše proto, protože jsi byla již v minulém životě hodně znalá a teď bys měla toto více prohloubit a více rozpoznat.“

Připravujete další novou knihu, o čem bude?
Bude o mém duchovním vývoji, o mé  cestě za poznáním. Na konci naší cesty poznáním dochází k psychické smrti. Je to smrt ega, už není o co bojovat, už není o co usilovat, už zbývá jen být. Člověk je celistvý a proto se našel ve svém středu, ve svém klidu, který pociťuje ke všemu a ke každému. V každém okamžiku  pociťuje klid mysli a ten mu dává dobrou náladu a chuť řešit věci. Člověk už nemá z ničeho strach, vždyť strach, který měl, byl strach z toho, že něco umře, něco skončí, něco odejde a nyní nemá nic. Už se musel se vším smířit, už přišel o vše, jeho ego umřelo a on zůstal sám ve své jednotě. Člověk se nebojí, ani se necítí sám a ani netouží po ničem, on jen je. Žije tím co je a užívá si každého okamžiku, už se za ničím nehoní, protože už netouží po prožitcích, už vše řeší v klidu, protože ví, že to vyřešit musí a že mu s tím nikdo nemůže pomoci .Ví, že vše má svůj čas, takže nepospíchá a cítí, co je pro něho důležité vyřešit ihned a co má čas. Naučil se rozlišovat mezi potřebným a nepotřebným, důležitým a nedůležitým, naučil se říkat pravdu a nebojí se, že někoho s ní zraní. Nyní se mysl nachází v takovém klidu, že už neprožívá výkyvy psychiky a cítí se neustále stejně.

Kudy vede cesta k sobě?
Na začátku naší duchovní cesty máme silnou touhu pomáhat ostatním. Chceme dělat věci pro ně. I já jsem chtěla dělat věci pro druhé, ale abych mohla dělat věci pro druhé, musela jsem se nejdříve naučit dělat věci pro sebe. Když ke mně do poradny začali chodit lidé, moje ego se pyšnilo a bylo rádo, že jim může pomáhat. „Takže já tu vlastně jsem pro lidi.“ Tak moc jsem se snažila lidem pomoci, až mě z toho bolelo u srdce. Moje ego chtělo dosáhnout výsledků a tím se ujistit jak je dobré.

Dávala jste do své práce veškeré úsilí
Ano, a moc mě mrzelo, že ti lidé nechtějí udělat změnu a přitom je to tak jednoduché – ještě jsem brala věci rozumově a neuměla cítit. Pak jsem si jednou uvědomila, že jsem ráda, že ti lidé ke mně chodí do poradny, protože se můžu z jejich příběhů učit – obrátila jsem názor „Lidi tu jsou pro mě a mé učení.“ S odstupem času jsem jim již tolik nevnucovala změnu, ale trápila jsem se, že neslyší a nevidí – pořád to byl jen rozum, který chtěl uznání druhých. Později mi najednou bylo jedno, že lidé neslyší a nevidí a měla jsem radost z toho, kdo byl ochoten udělat v sobě změnu a začít vidět a slyšet – tady jsem už začala jít k sobě a ke svým pocitům. Pak mi bylo líto, že se neprodá tolik časopisů, kolik bych chtěla. Vždyť já tu práci dělám pro ostatní a jiné síly na trhu mě brzdí a já s tím nic nemůžu udělat – zde jsem se učila vytrvalosti, síle, odhodlání neskončit svoji práci jen proto, že nemohu ovlivnit tržní hospodářství ve společnosti. Nakonec jsem přišla na to, že mi psaní dělá radost a že je mi jedno, zda se na trh dostanou všechny časopisy, když to nemohu ovlivnit a přišla jsem také na to, že si vlastně píši pro sebe, pro svoji radost – zde jsem se učila smířit se stavem věcí a pokoře.

Přišlo pochopení a porozumění
Jak jsem stále pronikala hlouběji do svého nitra, uvědomila jsem si, že když mě někdo požádá o radu, dokáži mu ji dát bez posuzování toho, co s tou radou udělá. Když chce někdo jen vyslechnout, vyslechnu ho, bez posuzování toho, co říká. Když někdo něco dělá, mám pro něj pochopení a opět bez posuzování. Prostě jsem se naučila být a teprve zde jsem v sobě objevila potenciál lásky pro ostatní. Teprve zde jsem jim mohla začít dávat od srdce s porozuměním a láskou. Ale abych se toto naučila musela jsem projít bolestnou cestou do srdce, která mě naučila cítit s ostatními. Zdenka Blechová je majitelkou Čajovny kavárny RELAX v Plzni a Antických lázní. Vydává časopis Mystéria tajemna a zvláštní vydání časopisu Mystéria tajemna. Vydala karty Zdraví, karty Sebepoznání, knihy Partnerské vztahy aneb co očekává muž od ženy a žena od muže, Partnerské vztahy nové generace, knihu Jak lépe porozumět dětem. CD Dýchací techniky a CD Písně, které otevírají a uzdravují srdce. Pořádá semináře, kurzy, přednášky, meditace, zabývá se léčením páteře formou cvičení.

www.zdenkablechova.cz