Delfíni - nádherná inteligence II.
Danica Janiaková

Turisté to netuší a většinou přicházejí na Amazonku jako do neporušené divočiny. Nevědomky jí mohou škodit, například motorovými čluny. Chodí sem i přes nejistou politickou situaci v jihoamerických státech, přes riskantní let ve starých letadlech, které občas havarují nad džunglí, přes nebezpečí kousnutí pavoukem, tarantulou, hadem nebo moskytem. Etnobotanik Mark Plotkin říká: "Západní lidé se dívají na džungli a vidí zeleň. Indián se dívá na džungli a vidí potraviny, potřeby pro domácnost, opravářskou dílnu a lékárnu." Mark zaznamenává botanické vědomosti domorodých kmenů a stále se od nich učí. Domorodci mají k přírodě velmi silný vztah. Není divu, vždyť v deštném pralese jsou jí obklopeni ze všech stran. V zeleném šeru, pod baldachýnem listů, které zakrývají oblohu, si nikdo z nich nepředstavuje, že se na něho odkudsi z nebes dívá velké Boží oko.

Celý jejich život probíhá ve světě listů, větví a kmenů - to je jejich mateřská náruč. Po dvou stoletích misijního a evangelizačního úsilí jsou tu sice všichni formálními katolíky, ale jejich tradice jsou starší, blíže zemi. Zázraky nepřicházejí shora, z nebes, ale většinou z vody: magie má podobu delfína, anakondy, vodního víru. A síla je skrytá v rostlinách. Při bohoslužbách v kostele se naučili přijímat Kristovu krev, ale při mnohem starších rituálech pijí krev halucinogenních rostlin a ta je přivádí do světa, kde slyší hlasy zvířat a kde k nim hovoří duchové.

Tajemství delfínů
Sy Montgomeryová, která čtyřikrát navštívila peruánské a brazilské přírodní rezervace, v knize Tanec amazonských delfínů (vydavatelství Rybka Publishers, Praha 2001) říká: "Botové, kteří obklíčili náš člun, se o nás evidentně zajímali, stejně jako my jsme se zajímali o ně. Šlo o oboustrannou zvědavost. Něco podobného jsem cítila i u delfínů, se kterými jsem se setkala v Laboratoři mořských savců na Honolulu, kde badatelé testovali schopnosti delfínů manipulovat s předměty podle jazyka symbolů a zvuků. Tím zjišťovali, zda jsou schopní rozumět slovníku a syntaxi. Jsou, výzkumy to jednoznačně potvrzují. Prvního delfína, se kterým jsem se setkala, jsem úplně automaticky pozdravila jako by to byl živý člověk: pravou rukou jsem zamávala na čtrnáctiletou samici Akeakami (což havajsky znamená Filozofka). K mému úžasu mi pozdrav vrátila - zamávala opačnou ploutví. Položila jsem dlaň na skleněnou stěnu akvária a ona z druhé strany tloukla ocasem na stejné místo. Na vnitřní straně ploutve mají delfíni pět prstů. A v jejich mozku je možná skryto vědomí, že my stejně jako oni různými způsoby rozumíme světu a dokážeme se z něj radovat."

Redaktorka Bobbie Sandozová pracovala na projektech Kalifornské univerzity v Berkeley a na Havajské univerzitě. Je dobrá plavkyně, surfuje v jednom z nejkrásnějších zálivů na světě, které navštěvují delfíni. Ve vodě strávila stovky hodin, už deset let se zabývá zkoumáním delfínů a velryb, zúčastnila se mezinárodních konferencích k jejich ochraně, které se konaly na Havaji a v Austrálii. Své zkušenosti popsala v knize Tajemství delfínů a jejich radostný život (Pragma, 2001).

Když Bobbie prožívala manželskou krizi a jednoho dne se s manželem začali na břehu moře hádat, zjistili, že delfíni, které je ještě před chviličkou obklopovali, odplavali pryč. Zjistila také to, že k někomu připlavou hned a jiné nechají čekat. Jakoby lidem dávali najevo, že by měli na sobě něco změnit. Když rozhádaní manželé přestali čekat, že ustoupí ten druhý, navzájem se poslouchali a přebírali zodpovědnost za další vývoj jejich vztahu, delfíni opět kroužili kolem jejich člunu. I mezi havajskými domorodci je známé, že jak náhle v dědině na břehu moře vypuknou nějaké spory, delfíni se vzdálí dokud se situace neuklidní.