Jste zde


Minulé životy - příliš mnoho faraonů II.
Ivan Olenič

Nemám osobní zkušenost s tím, že bych se setkal s lidmi, kteří mají shodné zážitky z minulých životů. Slyšel jsem o tom hodně mluvit spíše lidi nezasvěcené, bez vlastní praxe, lidi s převzatými názory. Dokonce jsem o tom i někde četl, ale nepřikládám těmto informacím žádnou váhu. Sami o sobě k ničemu neslouží. Především, a o to zřejmě šiřitelům těchto "velkých objevů" jde, by neměly sloužit k tomu, aby si na jejich základě člověk vytvořil představu, že tento fenomén není hodný pozornosti. Ukázali jsme si na dvou základních teoriích, jak může docházet k takovým jevům. Objeví li se dva Tutanchamóni, dejme tomu, že jeden je skutečná reinkarnace a druhý je "čtenář" nějaké paměťové stopy. Čím bude více "čtenářů" se stejnými vjemy, tím je zřetelnější, že nějaká informace-paměťová stopa-kolem nás je. Nebo v nás. A že v takovém případě bude hodně silná je také zřejmé.

 

Sám jsem osobně prošel jednou vlastní regresí, kde jsem život faraóna žil. Nebyl to Tutanchamón. (Bohužel, ach jo.) Ale vážně. Uvědomění tohoto života stručně popíšu a pokusím se na něm ukázat další možná vysvětlení platná i pro to, proč takové informace reprodukujeme, respektive proč je může reprodukovat i více lidí.


"Vidím se jako malý chlapec, asi dvanáctiletý. Jsem syn faraóna, který umírá. Cítím v sobě napětí, neboť kněží o něčem důležitém jednají. Je to o mně. Ale je tam nějaký spor. Mám nastoupit na trůn a vládnout zemi. Moje jméno? Vybavuji si ho. Nejprve první slabiku, pak zbytek. Ano, to jsem já, teď to cítím. XXX


Přicházím s doprovodem do velkého sálu. Je zde velká spousta lidí. Fanfáry. Usedám na trůn, ale ještě než usednu, všimnu si, že všichni v sále leží v kleče na podlaze. I kněží jsou v hlubokém předklonu. Dostávám symboly moci a vlády, hůlky, a překřížím ruce na prsou. Teprve teď se mohou všichni napřímit. Kolem trůnu stojí na každém rohu moje osobní stráž. Vím, že každý, kdo by se ke mně chtěl přiblížit, zemře. Jsem syn boha slunce. Vládce velkého území, vládce nad životy všech lidí. XXX


Je mi asi patnáct. V podstatě nevládnu, protože kněží dělají svojí politiku a já o tom nemám přehled. Navíc po vládnutí netoužím. XXX


Sedím v trůnním sále. Náhle cítím ostrou bolest v oblasti žeber na zádech. Osobní strážce v levém zadním rohu prudce vyskočil a vrazil mi dýku do zad. Nebylo to hluboko, čepel sjela po žebrech, protože ostatní strážci reagovali rychle a stačili ho strhnout. Byl hned mrtvý. XXX


Léčím se ze svého zranění. Celkem mi nic není, ale na trůn se mi vrátit nechce. Vím, že jsem se stal cílem spiknutí, vycházejícího z řad kněžích. Kdo za ním stojí se nepodařilo zjistit, protože útočník byl hned zabit. Jsem naplněn nejistotou, kde se skrývá nebezpečí. XXX


Mám svého učitele božské nauky, jakýchsi mystérií, dávné filosofie předků. Je to přítel. Trávím mnoho času studiem a stavbou pyramidy. Svou královskou pečeť nechávám tesat na několika místech, aby zde zůstala na věky. Vidím jí zcela jasně, v barvách a vím, že vyjadřuje symboliku podstaty mého bytí. Vládu přenechávám kněžím. Zbytek života již věnuji jen bohu slunce. Umírám přirozenou smrtí kolem čtyřicátého roku. Pyramida není dokončena. XXX


Neodcházím od svého těla. Pozoruji balzamování i svůj pohřeb do náhradní hrobky. Stále čekám, že se něco stane. Jsem přece syn boha! Nevím, co mám dělat. Pyramida je již dávno dostavěna pro někoho jiného. Setkávám se s odcházejícími dušemi a stále na něco čekám. Několik set let. Pak jsem svědkem velkého pohřbu. Zemřel farao a je uložen do sarkofágu. Proud energie válcovitého tvaru prochází pyramidou a jeho duše do ní vstupuje. Ještě dlouho hledám odvahu do toho světla také vstoupit, ale nakonec se odhodlám. Pochopil jsem."


Vždy se snažím, nevytvářet tak zvaná "duchovní dogmata". I nyní nechám čtenáři "dveře dokořán otevřené". Na popsanou regresi se dá totiž nahlížet z mnoha úhlů, ne jen z těch dvou základních, tedy reinkarnace nebo paměťová stopa. Pomineme li, že po takovém prožitku, který byl nositelem hlubších uvědomění a emocí, došlo k nějaké změně ve fyzické i psychické rovině, což lze dobře vysvětlit, zůstává otázka, kde se ten příběh života vzal a zda má nějaký reálný odraz v historických souvislostech. Je to opravdu vzpomínka na můj život? Existovala taková postava v dějinách? Byl jsem slavný ve své době? Je i jiné vysvětlení pro to, co jsem prožil v regresi? A chceme se pustit do takového pátrání?