Jste zde


Snová cesta II.
Druid Pavel

Volné pokračování mého minulého článku snová cesta. Upozorňuji, že oba články jsou smyšlené. Tento nepojednává o konkrétním tématu, ale je zaměřen na druidství jako celek...

Je škoda, že nejde vrátit čas…
Věci a zážitky, co člověk prožil a které byly tak krásné, by mohl prožít znova, či se k nim vracet, brát v nich další inspiraci a sílu…

Přistihl jsem se , přemýšlím nahlas. Od mého zážitku, kdy jsem usnul v knihovně a zdál se mi sen tak živý, jako život sám, uplynul necelý půlrok a já zatoužil něco takového zažít ještě jednou. Jenže jak?

V mém životě maloměšťáka, kdy se práce střídá se spánkem a času moc není, duše zatoužila po nějakém dobrodružství. Keltové mi byli koníčkem, ale asi pouze v tom smyslu, že jednou za čas jsi o nich něco přečtu v knize, či na internetu. Chtěl jsem opět zažít něco podobného, jako můj sen v knihovně, ale nevěda, jak to provést. S duchovními věcmi a postupy jsem zkušenosti neměl, takže k tomu, abych se pokusil o něco podobného jak minule, mi opět posloužila knihovna.

Chodíval jsem do knihovny alespoň na hodinu po práci a teprve pak se vracel domů. Hledal jsem cokoliv, co by mi mohlo pomoct v uskutečnění mého plánu - zažít znova ten sen co minule. Pátral jsem po různých knihách z oborů psychologie, změněné stavy vědomí, lidské sny, snáře, věštění, magie, šamanismus a další. Četl jsem cokoliv, co by mě mohlo pomoct v mém konání.

Až jsem narazil v jedné knize, která byla překlad nějaké knihy o magii a snech. Byla sepsána v 18. stol. Byl v ní návod na lektvar z bylin, po jehož vypití se má dostavit zvláštní sen, či sen o něčem, o čem chceme, aby se nám zdálo.

Řekl jsem si: "To je přesně to, co hledám!". Začal jsem zkoumat názvy bylin, které byli v receptu napsané, většina názvů byla v latině, takže jsem měl štěstí (1). Půjčil jsem si domů knihu s receptem, herbáře a botanické klíče, abych byl schopen rostliny identifikovat. Bylinkaření není zrovna moje silná stránka. Během týdne jsem se rozhodl, že tento můj "pokus" udělám na svátek Beltane, beltanová noc je prý jedna z nejmagičtějších v roce…

Koupil jsem ještě kotlík v potřebách pro táboření. Postupně, jak se Beltine přiblížil, tak jsem měl již nalezených a určených většinu rostlin do lektvaru. Svátek se přiblížil a já již byl připraven. Vycházelo to na sobotu, takže to bylo ideální pro mé konání. V pátek, den před nocí beltanskou jsem natrhal bylinky a v sobotu navečer jsem vyrazil někam za město k lesům. Vylezl jsem na kopec, jenž byl největším bodem v okolí a viděl jsem, že mezi lidmi jsou stále pohané - beltanské ohně hořeli na všech různých stráních - byla to úžasná podívaná. Zažehl jsem i svůj oheň pod kotlíkem, nalil do něj vodu a začal přidávat bylinky. Začínalo to vonět. Když byly v kotlíku všechny bylinky, nechal jsem směs vařit a pln očekávání jsem odlil a vylil jeden hrnek na trávu, jako obětinu. Pak jsem si odlil znova a teprve pak se napil. Lektvar chutnal trochu hořce, ale byla v něm cítit lehkost a svěžest. Začalo mi to "stoupat do hlavy" a mého těla se zmocnil žár, hrnek se zbytkem lektvaru mi vypadl z ruky a já se pomalu skácel k zemi (2). Přestával jsem pomalu vnímat tělo a začal jsem upadat do spánku…

… Jsem na louce. Je to ta samá louka, na které jsem se poprvé setkal s Agarixem. Rozhlížím se kolem a podle našeho kalendáře může být tak zhruba duben. Stromy jsou již zelené, les voní svou typickou vůní a já jdu po pěšině směrem k posvátnému dubu. Nevím proč, ale najednou mám takové nutkání tak jít. Během cesty dýchám zhluboka a představuji si, že do mě vstupuje energie lesa. Důvod, proč mám nutkání jít k dubu je najednou vyřešen. Pod dubem stojí Agarix a zdraví mě. Jdu k němu, od mé poslední návštěvy se moc nezměnil - má na sobě opět bílou róbu - oblečení druidů, opírá se o svou druidskou hůl a jeho vousy jsou jen o kousek delší. Žehná mi a říká: " Á, tady jsi můj mladý učedníku. Mám pro tebe nové zprávy. Půjdeš se mnou na shromáždění všech druidů z Hercynského lesa. Bude se konat na Nemetoduronu (3) až v daleké Gabrétě. " Skutečně? A jak se tam dostaneme, je to přeci jen od nás z Gané velký kus cesty… říkám mu. Agarix na to: "My se musíme dostat na hradisko (4) a pak půjdeme s kupeckou karavanou k oppidům ležících podél řeky Elbis (5) , potom na jih k velkému oppidu Boiobriga (6) a dále na jih až k Abiluonu(7) a pak je to již kousek… ". Postupně odcházíme od velkého dubu a probíráme vše, co se bude dít v dalších dnech. Agarix mí řekl, že ještě než odjedeme, tak udělám noční meditaci a další duševní cvičení. Hovoříme o tom, co přesně budu dělat, přicházíme do vesnice a lidé nás zdraví. S pocitem, že někdy před příštím úplňkem vyrazím s Agarixem až ke svahům daleké Gabréty usínám pln radosti a očekávání.

Den mého nočního duchovního dne se přiblížil a já se věnoval meditacím. S Agarixem jsem již "dolaďoval detaily" poučoval mne, kde bych mohl udělat chybu a tak dál. Když přišel kýžený den, byl jsem již připraven. Nejím již druhý den, abych očistil své tělo. K večeru si beru všechny potřebné věci a odcházím směrem ke kopci nad naší vesnicí. Jdu po pěšině, která mě vede mezi buky a sem tam se objeví i nějaký dub či líska. Dívám se cestou na oblohu, měsíc již bude za pár dnů v úplňku. Na vrcholu kopce je jedno krásné místo, kde stromy tvoří kruh a je tam mýtina, ze které je vidět krásně do okolí a na protější kopec, který je druhým směrem od vesnice a nachází se na něm svatyně. Rozprostírám věci kolem sebe, abych na vše pohodlně dosáhl a začínám tím, že cvičím wydu, specializuji se na noční cviky jako je třeba jelení cvik, koňský cvik nebo sekundární harmonizace emocionálního pole. Cvičím cviky ze všech tří stupňů wydy. Dokončuji cvičení a beru si obětiny, které jsem si zvolil jako oběť bohům. Je to med, dovozové víno z jihu, chléb, nějaké zbytky kadidel a jeden kámen, který jsem naplnil energií na jednom posvátném místě. Vše umisťuji pod největší strom na pasece a vzývám bohy. Cítím, že jsou již se mnou. Žádám o znamení, že přijímají mé oběti a vedou mě tuhle noc. Dostávám ho. Sedám si do pozice lotosového sedu a začínám meditovat. Otvírám se energiím kopce, krajiny, nebe i země. Medituji skoro celou noc a s raním svítáním zdravím slunce a cvičím wydu. Ještě chvíli pozoruji východ slunce a vydávám se zpět do vesnice. Sděluji Agarixovi podrobnosti a zážitky z noci a Agarix je viditelně spokojen a říká mi: "Hmm, velmi dobře. To, co se stalo v noci je pro tebe velkým krokem vpřed… ".


Mezitím dny do odchodu ubývaly a já byl v mém běžném rytmu, který se skládal z cvičení wydy ráno a večer a obdenní meditace…

Den odjezdu na Hradisko se nachýlil a já společně s Agarixem jsme vyrazili na cestu.
Na hradisku jsme se zdrželi jen pár dní a počkali na první karavanu, která pojede na západ, sice většina karavan jezdí na jih, ale i na západě je sháňka po myrze (8) . Cesta na západ trvala několik dní. S karavanou jsme dojeli až na Boiobrigu. Je toto největší oppidum, které jsem kdy viděl. Rozkládá se na dvou protilehlých kopcích, má obrovské hradby a na vrcholu je i svatyně. Jednoslovně velkolepé. Přespáváme zde a další den zase vyjíždíme směrem na jih.


Na Abilunon dorážíme druhý den kolem poledne. Vítá nás tu místní druid a říká, že tu můžeme pár dní pobýt a pak s ním a ještě s dalšími půjdeme na Obří hrad na setkání.


Dívám se na vrchy Gabréty, je ráno, den odchodu. Slunce vystupuje vysoko nad oblohu a já cítím, že dnes bude krásný den. Odcházíme k Nemetoduru. Je to tu v kraji posvátná hora, nikdo kromě druidů se k ní nesmí dokonce ani přiblížit. Vstupujeme na území hory a jdeme do celkem prudkého kopce. Putujeme po pěšině, která začíná být ověnčena z obou stran kamennými zídkami. Dále v okolí rostou duby, jsou obrovské... Přicházíme až na vrchol a odtud je již kousek k velké mýtině na vrcholu hory, kde je kamenný kruh. Je to tu kouzelné místo, které má velkou energii. Potkáváme tu hodně dalších druidů., kteří se s námi zdraví. Předstupuje hlavní druid a všichni za ním jdeme jako procesí do kamenného kruhu. Všichni se seřadili dokola a hlavní druid říká : "Bratři, vítejte a buďte požehnáni.Dnes musíme mnohé rozhodnout.". Mluvil ještě asi 10 minut a pak se tu začali řešit různé spory a další věci. Mnozí druidové mezi sebou rozmlouvají a řeší i otázky týkající se tradice. Takhle to probíhá celý den. K večeru meditujeme a slavíme svátek Beltine, je to úžasné, Beltine jsem slavil již hodněkrát, ale nikdy to nebyla tak velká hladina energie jako teď. Beltinový oheň hoří úplně do výše. Hladina energie ještě stoupá…
Je to obrovské, začíná hromadná invokace, zdá se mi, že padám někam dolů….

…. Najednou se probouzím na kopci, oheň je vyhaslý, v kotlíku již nic není, začíná svítat. To je teda síla říkám si. S pocity uspokojení sbírám své věci a odcházím domů…

Poznámky:

1) Latinské názvy rostlin navrhl v roce 1735 Linné
2) Jedná se pouze o smyšlenost, nevím jestli něco takového existuje, myslím si, že ano. Není to rozhodně nějaký návod na rituál či něco podobného. Bylo by nezodpovědné a nebezpečné, kdyby jste něco podobného chtěli "vyzkoušet"ve skutečnosti.
3) Nemetodurum - Obří hrad na Šumavě, název jsem si vypůjčil z knih A. Bauerové
4) Hradisko - Oppidum staré hradisko na Gané (= Hané) Moravě
5) Elbis - Labe, můj smyšlený název
6) Boiobriga - Oppidum Závist nad Zbraslaví u Prahy, opět název od A. Bauerové
7) Abilunon - Oppidum Třísov na Šumavě, název od A. Bauerové



Hodnocení článku:

Hodnocení: 
0
Zatím nehodnoceno

Druid Pavel

Zaměření: Keltská druidská tradice, šamanismus, krajinná léčba, cestování po keltských a jiných mystických místech, cvičení wydy a jógy, meditace...

Kontakt: www.druidstvi.cz

Web: Nevyplněno

Telefon: Nevyplněno



Další články autora
více