Esoterní pojednání o smyslech IV. - hmat
Jaroslav Chvátal

Ve druhém díle jsem podrobněji pohovořil o sluchu. Nyní se z esoterního bodu pohledu podíváme na hmat. Je potřeba si uvědomit, že hmat je smysl, který má v této druhé inkarnaci naší sluneční soustavy ( o problematice inkarnace sluneční soustavy budeme podrobně hovořit v připravovaném pojednání Esoterika Makrokosmu) tedy systému astrálně-budhického vědomí nesmírný význam. Astrálně-budhické vědomí je termín používaný pro základní vědomí naší sluneční soustavy. Charakterizují ho emoce, city, věmy, které mají být nakonec transformovány na intuici, duchovní vnímání a jednotu. Každý ze smyslů se po dosažení určitého stupně začíná sjednocovat s ostatními, takže se téměř nedá poznat, kde jeden začíná a druhý končí. Hmat je oním vnitřním rozpoznáním kontaktu, který za použití Manas tedy nižší Mysli pracuje trojím způsobem:

jako rozpoznání
jako vzpomínka
jako očekávání

Jestliže se s Myslí spojí jakýkoliv z pěti smyslů, rozvine se u subjektu představa, která v sobě zahrnuje minulost, přítomnost i budoucnost. Když tedy vysoce rozvinutý člověk překoná čas ( tak jak je obecně pojímán) a dokáže se na tři nižší roviny (fyzickou, astrální a mentální) podívat z pohledu věčného teď - znamená to, že smysly nahradil plně aktivním vědomím. Ví a nepotřebuje, aby ho k vědomostem vedly smysly. V čase a ve třech rovinách však má každý ze smyslů za úkol zprostředkovat Mysliteli jistý aspekt ne-já, k němuž si pak Myslitel pomocí Mysli může upravit svůj vztah. Sluch mu dává představu relativního směru a umožňuje mu, aby určil své místo v systému a sám sebe lokalizoval.

Hmat mu dává představu relativního množství a umožňuje mu, aby si stanovil svou relativní hodnotu vzhledem k ostatním, jemu cizím tělesům. Zrak mu dává představu proporcí a umožňuje mu, aby své pohyby přizpůsobil pohybům ostatních. Pomocí chuti získává pojem hodnoty a může se tak zaměřit na to co mu připadá nejlepší. Pomocí čichu získává představu o vnitřní kvalitě a může tak nalézt to, co na něj zapůsobí jakožto objekt stejné kvality nebo podstaty, jako je on sám. Ve všech těchto definicích je nutné mít neustále na paměti, že konečným cílem smyslů je odhalit ne-já a umožni, aby Já rozlišovalo mezi skutečným a neskutečným. Vjemy vyprovokované smyslovými objekty jsou vnímány prostřednictvím nástrojů těla neboli smysly (Indrija), které jsou cestami, jimiž dživa(individuální živoucí Duše) získává zkušenosti se světem. Jejich celkový počet je deset a jsou dvojího druhu:

Prostřednictvím orgánů vnímání reaguje Já na vjemy.
Pomocí orgánů činnosti realizuje dživa své touhy.

"Indrija" neboli "smysl" není fyzickým orgánem, ale schopností Mysli, která onoho orgánu používá jako svého nástroje. Sluch a jiné funkce jsou na fyzické rovině obvykle zprostředkovány vnějšími smyslovými orgány. Avšak vzhledem k tomu, že to jsou pouhé nástroje a jejich síla je odvozena z Mysli, může jogín dosáhnout samotnou Myslí všeho, čeho lze dosáhnout těmito fyzickými orgány, aniž by jich musel používat. Ve vývoji smyslů je sluch prvním matným cosi, co přitahuje pozornost zdánlivě slepého Já:

1. k jiné vibraci
2. k něčemu, co vzniká vně jeho samotného
3. k pojmu vnějškovosti, po prvním kontaktu se zvukem si začne vědomí poprvé uvědomovat to, co existuje mimo něj

Hmat zprostředkovává tápajícímu vědomí představy ohledně velikosti, vnější struktury a povrchových rozdílů. Myslitel tak pomalu získává poněkud širší představu. Slyší a cítí, ale zatím ještě nemá dost znalostí pro vytváření vztahů a jmen. Když se mu podaří věci pojmenovat, je to velký krok vpřed. Při této příležitosti si můžeme povšimnout, že na smysly, stejně jako i na cokoliv jiného lze aplikovat prvotní kosmické symboly a to:

Bod ve středu - vědomí a ne-já ve stádiu, kdy je vnímán pouze zvuk

Rozdělený kruh - vědomí, které si duálním poznáváním uvědomuje ne-já