Přání aneb žít svůj život v iluzi
Štěpán Cháb

Přání. Jak jednoduché něco dostat. Jsme kouzelná stvoření, která, přes nějakou tu nálož povelů, zvládnou všechno. Stačí si přát. Stačí říci prostoru, že jsme tu, a že ten nový kávovar v kuchyni opravdu chybí. Prostor je tu od toho, aby slechy natahoval a kávovar dodal. Něco na způsob pražské firmy Messenger, rychle a levně.

Podívejme se na ono levně. Pojem rychle vyplyne z řečeného.

Levně je tu řešeno, jako všechno, s mnoha dodatky uvedenými malým písmem pod samotným sdělením. Nestačí si jen přát. Musíte pro to také něco udělat. Což zní logicky. Něco chci dostat, tedy musím i něco dát. Výměnný obchod s prostorem je v knize Přání podmíněn zahájením zdravého druhu sebelásky, která nenašeptává člověku do hlavy negativní řešení problémů, ale to veskrze pozitivní.

Ovšem mít rád svůj život je někdy obtíž až nesnesitelná. Dejme příklad. Většina lidstva při této uměle vyvolané finanční krizi zažívá stres s penězi. Na co si před pár lety půjčili, teď leží v kamrlíku už zbytečné nebo ochozené, ale lačnost bank po lidech neustále chce značná procenta z jejich platu. Dle knihy se máte sami do sebe zamilovat, zdravě, pochválit se po ránu obligátním – jsem klidný a hluboce uvolněný - a prostým přáním vyklepat z prostoru trochu těch šekelů na poplacení alespoň poplatků. Dle odborných knih se tomuto říká minitrauma. Ve svazku je zoufalstvím se vchumelit do náruče překrásných představ, kde slovo kdyby je tím nejdůležitějším nosníkem. Co by, kdyby. Jak mi bychom byli nezištně rozdavační. Jak mi bychom nakrmili hladové a ošatili nahé. Ale při získání peněz bychom zjistili, že hladových je příliš velké množství a že když už by se mělo něco dělat s ošacením, tak leda to současné z lidí strhávat, aby se mohlo lépe dosahovat sexuálního uspokojení. Vlastního samozřejmě.

Neměla by být nejvyšším přáním prostá a nihilistická smrt? Tzn. přání všech přání? Co se stane, pokud se stanete tím šťastlivcem a splní se vám přání? Začnete toužit po něčem dalším. Jedno splněné přání sebou vždy nutně nese další, nesplněné. Ale smrt je jediné splněné přání, v tomto případě spíše zatím nesplaceným slibem, které vás zbaví veškerého chtění. Je to poslední a tedy nejhodnotnější přání jaké v sobě můžete nosit. Ne se mu zbytečně vyhýbat a zavírat před ním oči. Pokud je vaším přáním kávovar, bude za požadavkem prostoru následovat po kávovaru i kávička a cukr a přítel k posezení nad kávičkou a tak dále a tak dále. Prostor naštěstí není americkým FEDem, který si jen tak, z ničeho, tvoří hodnoty. V tomto případě tisknutím ničím nepodložených peněz. Konečně proč ne. Jsme dobou vychováváni k tomu, abychom chtěli. Vše v našem okolí nás volá prostým – chtěj mě, lesknu se, chtěj mě, hřeju, chtěj mě, přivedu tě do ráje, chtěj mě,…

Kniha Přání je pouze výukou toho, jak být z dlouhodobého hlediska nešťastný. Ano, něco se vám vyplní. Sem tam se váš osud pohne tím správným směrem. Sem tam se vše ovšem zhroutí do ještě větších rigolů, než které jste byli doposud nuceni brázdit. V knize se dočtete spoustu rad, kterak žít hodnotnější a výrazně spokojenější život. Chválit se, mít sebe sama rád, volit namísto pesimismu radši optimismus, usmívat se, milovat, objímat. Rady to jsou krásné. Svět by, pokud by o ně stál, byl o tolik krásnější, o tolik hodnotnější. Takhle se akorát jedná o boj s větrnými mlýny, o Kristovu snahu mlátit kolemjdoucí chlebem, když oni po něm co minutu sekali skalními masivy. Usmívejte se, milujte, buďte krásní, ale čiňte tak nezištně, bez jakéhokoliv přání mít na kredenci vedle trouby i kávovar a kávičku a přítele ke kávičce a tak podobně. Buďte věrni lásce k životu i k sobě, ale ne za účelem obohacení se.

Vydala Euromedia Group k.s., Ikar
http://www.bux.cz/knihy/116701-prani.html
Koupíte v knihkupectví a na www.bux.cz.