Meditace či relaxace?
Reklama
O meditaci se traduje mnoho mýtů ale
z praxe a logické úvahy vyplývá jiná zkušenost:
- Prý dodává energii. - Je to však náročná práce a ta často stojí hodně sil.
- Je jen jeden druh prožitku - klid a prázdno. V meditaci se však prožívá tvořivé božské vědomí. Stvoření je projevem, dynamickou myšlenkou Boha. Meditace tedy nemůže být výhradně statická a každá je jiná.
Takové jsou spíše relaxace
- Prý vyžaduje ticho myšlenek
Toto velmi rozšířené tvrzení často kritizoval Krišnamurti. Podle něj je meditace tvůrčí proces, jemuž je jakákoliv metoda či rigidní snaha na překážku. I vůle utišit myšlenky je blokující. Výsledkem je tupé až mrtvé prázdno. Vždyť avataři jako Budha a Ramana Mahariši hovořili a přitom byli ve stálé meditaci. Myšlení přece není nic negativního, je to projev určité části individuality. Meditace je vlastně druh autohypnózy, extáze rozšířeného vědomí. Je v něm více částí individuality, jakási přednáška či terapie spodku.
Nezbytnou pro meditaci je pouze pravá vůle spodku a ochota Vršku, nic jiného. Směrování na Boha má být zcela jednoznačné, nejlépe podpořené dobrou hudbou. Spodek se však často skrytě brání, protože božské je zcela Jiné, Dokonalé a jemu nadřazené. Blokuje se Mu a tak vzniká ego s jeho problémy.
Je možno ji zahájit modlitbou nebo lépe rozhovorem s božským. I během ní je možno myslet, zejména v určitých druzích meditace. Myšlení však musí přijmout podřízené postavení vyplývající z pravidla hierarchie a nesmí vytlačovat božské z vědomí. Meditace není jeho, jen vnímá božské proudy archetypů v pocitech a vizích. Dává i myšlenky spodku, nebo mu odpovídá na dotazy.
Dalším rozšířeným mýtem je ukončení individuality. Ta však není egem, je to Dílo Boha, kombinace kořenových archetypů. Kristus i Budha měli a stále mají svoji individualitu. Není však vázána na tělo, ani stejná ve všech úhlech pohledu na Stvoření.
- Prý dodává energii. - Je to však náročná práce a ta často stojí hodně sil.
- Je jen jeden druh prožitku - klid a prázdno. V meditaci se však prožívá tvořivé božské vědomí. Stvoření je projevem, dynamickou myšlenkou Boha. Meditace tedy nemůže být výhradně statická a každá je jiná.
Takové jsou spíše relaxace
- Prý vyžaduje ticho myšlenek
Toto velmi rozšířené tvrzení často kritizoval Krišnamurti. Podle něj je meditace tvůrčí proces, jemuž je jakákoliv metoda či rigidní snaha na překážku. I vůle utišit myšlenky je blokující. Výsledkem je tupé až mrtvé prázdno. Vždyť avataři jako Budha a Ramana Mahariši hovořili a přitom byli ve stálé meditaci. Myšlení přece není nic negativního, je to projev určité části individuality. Meditace je vlastně druh autohypnózy, extáze rozšířeného vědomí. Je v něm více částí individuality, jakási přednáška či terapie spodku.
Nezbytnou pro meditaci je pouze pravá vůle spodku a ochota Vršku, nic jiného. Směrování na Boha má být zcela jednoznačné, nejlépe podpořené dobrou hudbou. Spodek se však často skrytě brání, protože božské je zcela Jiné, Dokonalé a jemu nadřazené. Blokuje se Mu a tak vzniká ego s jeho problémy.
Je možno ji zahájit modlitbou nebo lépe rozhovorem s božským. I během ní je možno myslet, zejména v určitých druzích meditace. Myšlení však musí přijmout podřízené postavení vyplývající z pravidla hierarchie a nesmí vytlačovat božské z vědomí. Meditace není jeho, jen vnímá božské proudy archetypů v pocitech a vizích. Dává i myšlenky spodku, nebo mu odpovídá na dotazy.
Dalším rozšířeným mýtem je ukončení individuality. Ta však není egem, je to Dílo Boha, kombinace kořenových archetypů. Kristus i Budha měli a stále mají svoji individualitu. Není však vázána na tělo, ani stejná ve všech úhlech pohledu na Stvoření.
Hodnocení článku:
Reklama