Cesta za mužstvím - Návrat k dítěti
Vladimír Münz

Dobrodružství sebeobjevování nejen pro muže

Rubrika „Cesta za mužstvím“ si klade za cíl zvýšit porozumění mužství a inspirovat nejen muže na cestě k sebepoznání. Vycházím z osobních zkušeností z vedení mužských skupin a individuálního poradenství pro obé pohlaví... Naposledy jsem předložil pro někoho možná jiná východiska ve vztahu k rodičům.

Začátek

Hledám-li sama sebe, tak zcela přirozeně začínám u revize současného stavu. Toho, kde ve svém životě stojím a jak můj život vlastně vypadá. Často je už tento první pohled provázen údivem, když seznám, že místo života jen přežívám. Nicméně tento první pohled mi umožní uvidět často roztodivnou zahrádku plnou květů a plodů mých činů a jim předcházejícím rozhodnutím a volbám. Pokud vytrvám, tak uzřím, že tato zahrádka má své kořeny a právě kořeny určují druh plodu. Mnozí jsou už zde opět lapeni do iluze a nástrah mysli. A vydají se do boje s plevelem na zahradě, aniž by postoupili do hloubky. Právě a pouze v hloubce nás samých se nacházejí kořeny, které jediné vedou ke změně. Mnohé z nich rostou obrazně řečeno z mé páteře či srdce a jsou se mnou bytostně spojeny. Pak to jediné, co lze, je získat odstup. Právě ten vede k možnosti volby, což je jinými slovy meta svobody. Zde jsem pro sebe objevil tuto mantru, že „Nelze změnit to, co není viděno a uznáno“.

Kořeny

Cesta ke kořenům vede vždy i k našemu dětství. Právě zde se odehrává sadba. Zde si vkládáme semena, ze kterých po zakořenění vzejde květ a pak plod. Každý máme zcela specifický příběh svého dětství, počínaje početím, porodem a tak dále. Právě tyto situace a pak to, co prožijeme a zakusíme většinou v předškolním věku, jsou nejsilnější vlivy a programy, dle kterých žijeme. Tady dochází k největším redukcím, deformitám a změnám v naší osobnosti. Osud, či chcete-li život, nás vystavuje mnoha výzvám. Počínaje nechtěným početím, odmítáním plodu či komplikovaným porodem. Císařský řez se ne nadarmo nenazývá porodem. Každé dítě má dostatek sil pro průchod porodními cestami. Pokud se narodí řezem, tak tyto síly nemají své vyústění. Vždy to pak ovlivní osobnost i vztah dítěte ke světu.

Dětství

Netřeba se dívat na dětství jako na sérii katastrof, nešťastných událostí a dobu plnou ústrků, bolesti a strádání. A to i přesto, že nepochybně málokdo se alespoň části z výše jmenovaného dokáže vyhnout. Pak bychom vylili dítě i s vaničkou. Nicméně i varianta nikdy nekončící zábavy, hry, pocitu bezpečí a opečovávání rodičovskou láskou není reálná. Dětství, tak jako každá část či situace našeho života, není černobílá. Vždy něco dostáváme a zároveň ztrácíme. Nejde to od sebe oddělit. Když se rozhodnu opět žít, oddat se životu a neklást mu podmínky, tak kráčím i k zapomenutým či vytěsněným pocitům, které nese moje vnitřní dítě. To dítě, které je nositelem mé kreativity, fantazie a radosti, což jsou základní ingredience pro naplněný život.

Nejprve zkus připustit, že to může být i jinak. Protože dokud si to nedokážeš představit, tak to ani v životě nenastane. A život je to jediné, co máme.

Příště bude téma: Vnitřní dítě