Trávníková realita
Jaroslav Svoboda

Jak správně nezaložit trávník

Historické kořeny trávníků

První trávníky se vyskytly nejprve jako domácími zvířaty spásaná plocha kolem panských domů. Mít pěkný trávník tedy bylo známkou bohatství a moci, protože to ukazovalo, že máte dostatečný kus země a na něm stádečko krav a ovcí. Po průmyslové revoluci množství zvířat už nebylo jako známka bohatství, ale trávník se stejně stal symbolem společenského postavení. Znamenalo to, že máte víc země, než potřebujete účelně využít. Později se trávníky začaly společně s lidmi stěhovat do měst, a stále se zmenšovaly.

Spásání a ruční sečení bylo nahrazeno automatickou, přírodními zdroji plýtvající a bezúčelnou krávou – tedy sekačkou. Dvacáté století zažilo explozi v zakládání trávníků – když komerční zájmy začaly produkovat nekonečné množství osiva, hnojiv, pesticidů, herbicidů, zahradní a zavlažovací techniky. Firmy na budování zahrad tak objevily levný způsob jak založit drahou zahradu. Stačí rozprostřít relativně tenkou vrstvu úrodné půdy na cokoliv co se na místě nachází a rozložit hotové travní koberce. Velká plocha vypadá podle uznávaných měřítek luxusně a osázet obvod zahrady je už snadné.

Trávníky škodí planetě

Čistě travní monokultura (porost z jediného typu rostliny) je umělá a v našich zeměpisných podmínkách nepřirozená. Příroda má tendenci vytvářet pestrou skladbu rostlin, biodiverzitu, která podporuje sama sebe. Jeden metr přírodní louky obsahuje více rostlinných a živočišných druhů, než nekonečné kilometry trávníků. Trávník jak ho známe proto není trvale udržitelný bez chemie, fyzické práce a času. Několik údajů z USA, jen pro zajímavost:

V roce 1990 bylo ve Spojených státech:

• $ 25 miliard (dolarů!!!) utraceno za jediný rok na nákup produktů na trávníkovou péči
• $ 5. 250 milionů bylo utraceno za hnojiva
• $ 700 milionů bylo utraceno za 28 milionů kilogramů jedovatých syntetických pesticidů
• Mezitím bylo za rok vysázeno 20 milionů akrů nových trávníků a průměrné město použilo na závlahu trávníků 30-60% své veškeré pitné vody
• Průměrný příměstský trávník (7,6m x 12,2m) spolkne 45,500 litrů pitné vody za léto. Stačilo by přitom vysadit sucho tolerující luční porost nebo vhodné půdokryvné rostliny, které nepotřebují žádnou zálivku.

Trávníkové šílenství, (doslova hysterie) v USA nezná mezí, a Česká republika začala tento trend kopírovat. Trávníky jsou třetí největší zemědělské odvětví na světě. Je pravděpodobné, že v západním světě průměrný člověk stráví více hodin, více peněz, více energie a více přírodních zdrojů péčí o trávník, než se děje v jakékoliv jiné oblasti zemědělství v rozvojových zemích - zatímco v jiných koutech světa stále lidé umírají hlady. Trávník je zelená poušť. Neumožňuje život ani úkryt vůbec žádným živočichům. Ptáci, včely, motýli a další zvířata začínají mizet. Stejně tak mnohé kdysi běžné rostlinné druhy. Jediné tvory a květiny schopné přežít v naší travní monokultuře nazýváme škůdci a hubíme je chemicky.

Trávník je od slova trávit?

Mnoho pesticidů a herbicidů nikdy nebylo pořádně testováno na toxicitu pro člověka a živočichy. Podle NCAMP (Americká koalice proti zneužívání pesticidů) 13 z nejběžněji používaných pesticidů pro trávníky může způsobovat rakovinu, 14 jich může způsobovat narození dítěte s vadami, 21 jich může poškodit nervový systém, 15 jich může poškodit játra nebo ledviny a 30 z nich poškozuje nebo dráždí pokožku. O pesticidu MCPA používaném jako přídavek do ostatních přípravků na trávníky bylo zjištěno, že poškozuje mozkovou krevní bariéru, která chrání před neurologickými onemocněními. U organofosfátových pesticidů se zase ukázalo, že způsobují ztráty paměti a zkracují dobu koncentrace. Jsou extrémně nebezpečné pro děti i v malých dávkách. Přesto se stále používají. Jiné studie spojují dlouhodobé používání pesticidů s rakovinou prostaty, mozku a plic.

Odhaduje se, že ročně je v USA otráveno 67 milion ptáků legálně používanými pesticidy. Tyto přípravky jsou nesprávně používány především majiteli rodinných domků, což zvyšuje nebezpečí škodlivosti. Hnojiva zase bývají často předávkována a odplavují se do blízkých vodních zdrojů. Stejně zřejmý je i problém s jejich produkcí, při níž se plýtvá fosilními palivy na výrobu a transport, což nemalou měrou urychluje globální oteplování planety. Předpokládá se, že 44% veškeré vody spotřebované v domácnostech v Kalifornii bylo použito na závlahu trávníků. V mnoha oblastech jsou kdysi obrovské zásoby podzemních vod už téměř vyčerpány.

Výroba zahradní techniky využívá energii, vyčerpává přírodní zdroje a způsobuje znečištění, stejně tak jako technika samotná. Motory sekaček v USA spotřebují každý rok více než 580. 000 000 galonů benzínu (2,088 miliardy litrů !!!) Používat motorovou sekačku 1 hodinu vyprodukuje tolik znečištění jako ujet 560 km autem! A k tomu je ještě nutné připočítat elektrické sekačky, kvůli kterým se při výrobě elektřiny pálí uhlí nebo produkuje radioaktivní odpad. A to všechno úplně zbytečně.

Pro inspiraci:

Některá Kanadská města se už od roku 1990 bouří proti tzv. kosmetické chemii, jak se těmto zbytečným chemikálií stříkaným na trávníky říká. Kanadskému městu Hudson v Quebecku se jako prvnímu podařilo k nelibosti firem zaměřených na chemické ošetřování trávníků prosadit zákon o naprostém zákazu veškerých chemických pesticidů a hnojiv. Přičinila se o to občanská sdružení, jejichž členové jsou především matky starající se o zdraví svých dětí. Nechtějí, aby si jejich děti hrály na neustále chemicky ošetřovaných hřištích a parkových trávnících. Tento zákaz platí jak pro veřejné tak i soukromé plochy. Vzdorující postřikové firmy tento zákaz porušily a následně u soudu prohrály. Soudce prohlásil, že zájem veřejného zdraví je pro město přednější a doporučil jim zaměřit se na poskytování ekologické péče o trávníky. Mnoho měst v Kanadě zanedlouho následovalo příkladu a byl prosazen stejný zákon.

Diagnóza

Touha po dokonalém trávníku mnohdy nepramení z lásky ke krátkým stéblům trávy, ale ze strachu. Strach z toho, že naše zahrada bude méněcenná, bude vypadat zanedbaně, a co tomu řeknou sousedi a kolemjdoucí? No fuj, hrůza pomyslet, ta ostuda!

Co je právě ten váš argument pro golfový trávník pokud nehrajete na zahradě golf? Kdo rozhodl o tom, že centimetrová tráva je nebe, a deseticentimetrová pampeliška peklo? Stejně jako církev v minulosti diktovala co je dobré a co hřích, firmy s miliardovým obratem produkující zahradní potřeby diktují, co máte mít na své zahradě. Místo placení odpustků by jste měli kupovat kýble s hnojivy, herbicidy a pesticidy, nové sekačky, kypřiče, speciální hrábě, rozprašovače a závlahové systémy. Teprve až toho budete mít plnou garáž, budou hříchy za nevinný flirt se sedmikráskami v trávníku odpuštěny - ale ne na dlouho. Na trhu se objevují nové přípravky, malotraktůrky a hyperzázračné travní směsi. Brány pekelné se otvírají- lépe jít rychle nakupovat, ať je klid, než bude pozdě a začnou se zase rozrůstat ty odporné, hnusné, zatracené a zahrádkářovo image vraždící trávníkové plevely.

Zbavit se strachu, na druhou stranu, je nádherná věc. Panická hrůza z mechu, sedmikrásky či smetánky lékařské se dá léčit! Strach z volně rostoucích rostlin a touha po absolutní kontrole nad každým zelený lístečkem na pozemku je jednoduše řečeno společenská úchylka, ničím nepodložená fobie. Mládež začíná ve třinácti letech kouřit cigarety a ničit si zdraví, aby se společensky vyrovnala ostatním. Čerstvý majitel zahrady zakládá dokonalý trávník, aby se vyrovnal fotkám v zahradnických časopisech a sousedům, a ničí tak životní prostředí sobě i všem ostatním. Vždyť následkem používané zahradní a zemědělské chemie zahyne nesrovnatelně víc lidí než při útocích žraloků, krokodýlů, lvů, hadů a při pádech dopravních letadel dohromady. Jen to nevypadá tak drasticky, trvá to roky, a důvod vzniku rakoviny se nedá přesně dokázat. A čeho se tedy lidé bojí?

No přeci žraloků, a že budou mít zaplevelený trávník ….

Léčba

Příroda to s námi myslí dobře. Kdyby totiž ne, tak jak vysvětlíte, že každá z těch rostlin které nám tu vyrůstají, má nějaké léčivé účinky? Myslíte, že by jsme tu ještě žili, kdyby pro nás příroda nechtěla jen to nejlepší? Stačí si uvědomit jednoduché souvislosti a strachu se zbavíme tak, že ho nahradíme láskou. Láskou k přírodě a ke všemu živému. Plevel je stejně tak živá rostlina jako milovaný fíkus v obýváku. Z fíkusu si čaj raději nedělejte, čaj z "plevele" vám ale pomůže vyléčit kde co. Neobviňujte se za to, jak na zahradě hospodaříte, nebo jste hospodařili. Nesouhlasíte-li s tím co zde čtete, pokračujte v tom co děláte. Přehánějte to, stříhejte trávník častěji než vlastní nehty a napájejte zem chemikáliemi a pitnou vodou.

Každý na to musí přijít sám a spatřit absurdnost svého počínání, ať to trvá rok nebo padesát let, jednou to přijít musí. Vylévat jedy na krásně kvetoucí léčivé rostliny je jen noční můra, ze které stačí se probudit. Kdyby na každé druhé straně zahrádkářských magazínu byla půlstránková reklama, že každá pampeliška je znakem moci a bohatství, pak by na všech zahradách byly pampeliškové plantáže. Módní vlny, noční můry, reklamy … není lepší být sám sebou a nechat i zahradu ať je tím, čím může příroda být - krásnou, zdravou, léčivou, voňavou a pestrou?

Děti jako důvod?

Každý obhájce trávníků skončí nakonec u jediného argumentu – a kde si mají hrát děti? V dnešní době se většina trávníků 356 dní v roce vůbec nevyužívá a děti by si na nich hrát neměly, protože chemikálie a hnojiva, kterými jsou tyto plochy pokryté, jsou zdraví škodlivé. Výrobci tvrdí opak, ale to tvrdili před desítkami let i o těch výrobcích, které jsou dnes přísně zakázané.

Když si děti na trávníku hrají, pak většinou s tím, co tam podle trávníkových odborníků nepatří. Hledají čtyřlístky, dělají si věnce z pampelišek, rozfoukávají chmýří, trhají sedmikrásky, pozorují broučky a chytají ještěrky. Dokonale udržovaný trávník je ale téměř sterilní, stejně mrtvý jako umělohmotný koberec v obýváku. Trávník pro děti se liší od trávníku pro dospělácké ego o 180 stupňů.( Návod na správný trávník pro děti i pro dospělé najdete v kapitole „Jedlý trávník“ - článek vyjde 6.9.2004 pozn. redakce)

Další věc je, že jak dítě nic netušíc vyroste, je mu dána do rukou sekačka a celoživotní břemeno trávníkové údržby. Tak se stává, že mnozí lidé začnou nenávidět zelenou barvu a tu prestižní plochu před barákem, která je okrádá o čas, energii a peníze.(Ano, také jsem býval dítě na zahradě s celkem velkým trávníkem.)

Každé správné dítě školního věku navíc preferuje objevování a dobrodružství, které na travnaté placce nenajde. Děti většinou bez vědomí rodičů podnikají objevné výpravy do divoké přírody nebo opuštěných polorozbořených domů, nikoliv na hladce posekané trávníkové plochy parků . A když si chtějí zahrát fotbálek, stejně jim to na vypiplaném trávníku u domu rodiče nedovolí. Chcete-li pro potomka to nejlepší, dopřejte mu tajemnou zahradu plnou keřů a stromů, mezi nimiž se může schovávat, šplhat na ně, budovat si skrýše a ujídat z nich od jara do zimy zdravou úrodu. Takové dítě bude víc venku než u her na počítači, a bude mít také šanci dožít se doby, kdy být nejchytřejším tvorem na planetě už nebude taková ostuda.