Receptář nejen na prvních 10 let IX. - Mini kiwi
Jaroslav Svoboda

Mini kiwi je souhrnný název pro několik otužilých drobnoplodých druhů kiwi, která patří do čeledi aktinidiovitých (Actinidiaceae), která má 40 druhů. Areál výskytu kiwi je vcelku rozsáhlý, nejotužilejší rostou v chladné Sibiři a na jih zasahují až do tropického pásma jihovýchodní a jižní Asie. Jsou to opadavé, vzrůstné, dlouhověké pravotočivé liány, které v místech svého výskytů rostou na slunných a polostinných místech vlhkých lesů, kde šplhají do korun stromů. Většinou jsou dvojdomé, tzn. musíme pěstovat jednu samčí a jednu samičí rostlinu, aby nám samičí rostlina zaplodila.

Actinidia kolomikta – je málo vzrůstná, vysazujeme na vzdálenost 1,5 až 2 m, plody jsou velké 2 cm, mají válcovitý tvar a nejvyšší obsah vitamínu C ze všech Actinidií. Rostlina snáší nejnižší teploty v zimě až –40°C. Kvete koncem května a je ohrožována pozdními jarními mrazíky. Drobné bílé květy opylují včely. Plody dozrávají v průběhu srpna a mají žlutozelenou barvu. Pro dozrání plodů vyžaduje 120 bezmrazých dnů. Kromě jedlých plodů je tato odrůda oblíbená pro své tříbarevné zbarvení listů samčích rostlin, kdy se list v průběhu vegetačního období postupně zabarvuje na vrchní straně od špičky listu ze zelené na bílou a růžovou barvu, zřídka se zabarví až na fialovou barvu. Obvykle se zabarvují rostliny vysazené na osluněných prostranstvích. Rostlinám ovšem lépe vyhovují zčásti stíněné pozice. Mladé sazenice je třeba v prvních letech chránit před kočkami, které je rády vyhrabují a okusují.

Actinidia arguta – je silně vzrůstná, vysazujeme na vzdálenost 3 – 4 m, plody jsou 2 až 2,5 cm velké, tvarem připomínají angrešt a nejsou porostlé chlupy jako klasické kiwi. Rostlina snáší podle druhu nejnižší teploty v zimě od –23°C do –34°C. Kvete začátkem června a není proto ohrožována pozdními jarními mrazíky. Drobné bílé květy opylují včely. Plody dozrávají v průběhu září a mají zelenou barvu. Pro dozrání plodů vyžaduje 150 bezmrazých dnů. Plody se dají jíst celé, jsou výborné chuti a hodí se i na zavařování. Výborně se hodí na různé pergoly a besídky, které rychle poroste. Dobře roste jak v písčitých, tak hlinitých půdách. Tento druh je často šlechtěn a byly vypěstovány i jednodomé klony, takže stačí pěstovat na zahradě jen jednu rostlinu. Mezi nejznámější patří „Issai“, což je hybrid Actinidie arguty a Actinidie rufy. Bohužel tyto hybridy jsou méně vzrůstné a mrazuvzdorné. Škůdci se při pěstování na zahradě nevyskytují. Tato odrůda má mnoho různých variant, které se liší hlavně barvou a velikostí plodů, svou vzrůstností a tvarem listů.

Actinidia polygama - je málo vzrůstná, vysazujeme na vzdálenost 1,5 až 2 m, plody jsou válcovité o šířce 3 cm a mají nejvyšší obsah vitamínu A ze všech Aktinidií. Rostlina snáší nejnižší teploty –30°C. Také tento druh kvete v červnu a není tak ohrožován pozdními jarními mrazíky. Drobné bílé květy opylují včely. Ze všech druhů drobnoplodých kiwí je nejvíce náročná na teplo a pokud je chladný podzim, špatně dozrává. Nedozrálé plody jsou nejedlé, mají palčivou, pepřovitou chuť. Tento druh lépe chutná, je-li plod posolen. Plody dozrávají v říjnu, mají žlutou až oranžovou barvu a vyžadují ochranu před ptáky. Pro dozrání plodů vyžaduje 180 bezmrazých dnů. Vedle jedlých plodů je to velice dekorativní druh, neboť listy mají stříbřitou barvu a ve větru se zdaleka lesknou. Mladé sazenice je třeba v prvních letech chránit před kočkami, které je rády vyhrabují a okusují. Rostlina totiž obsahuje v listech halucinogenní a sedativní látky, které kočky velice dráždí. Tyto látky jsou v ZOO využívány k omamování kočkovitých šelem, např. lvů. Ovoce dále obsahují látku polygamol, která se užívá jako srdeční tonikum. Výtažky z plodů jsou používány k léčbě koliky a revmatismu.

Velkoplodá aktinídie čínská (Actinidia chinensis) – poskytující oblíbené ovoce zvané kiwi – je značně teplomilná a venku ji u nás nelze pěstovat.