Ego je střed našeho vědomí, je to naše „ já“. Je to vědomé prožívání pocitu identity a
odlišnosti od jiných lidí. Je to obraz, představa, jakou o sobě máme, centrum rozhodování a jednání. Disponuje pozorností, pamětí a vůlí. Silná vůle je ceněna jako jedna z nejvyšších hodnot při posuzování člověka. I když ji nepochybně potřebujeme, její úporné cvičení ve smyslu si něco dokázat, nebo dosáhnout nějakého úspěchu je za cenu potlačení přirozených citových potřeb. Vzdalujeme se od optimální rovnováhy, kterou se snaží náš organismus moudře zachovávat.
Ego je křížovka, která nemá řešení. Jeho fungování je složité, rafinované. Pustíte li se s ním
do boje, bojujete proti sobě, je to boj předem prohraný a promarníte spoustu energie. Když ho potlačíte, uteče do nevědomí a získá větší sílu. Není na něj žádný lék. Je potřeba vidět jeho složitost, jeho zamlžující podstatu a to je počátek moudrosti. Ego je nebezpečné tím, že je posedlé myšlenkou vládnout a udělat vše pro to, aby o svou vládu nepřišlo. Je posedlé stálým měřením, posuzováním, hodnocením, kterému nás společnost podrobuje. Toto nás deformuje. Nedovedeme být spontální, chybí nám projev citu. Ego nesmí být diktátorem, je potřeba činit rozhodnutí demokraticky, to znamená slyšet i jiné hlasy, jako jsou instinkty, city a vzít je v úvahu.
Ego je základní problém, na který narazí každý, kdo se rozhodne pátrat po svém skutečném „já“. Nesmíme se jím nechat oklamat, protože je velmi přizpůsobivé, dokáže se přeměnit v pokoru, ve zbožnost, je tiché, nikdy neodmítne spolupráci, bude nás všude následovat, ale nepřestane nás mořit. Vyhodíte ho dveřmi a vleze oknem. Abychom se ho zbavili, musí se odehrát něco uvnitř, vnější metody na něj neplatí. Kde je ego, tam je politika, soupeření, kdo je větší, kde je ego, tam není přátelství, ale jen maska,protože i přátelé usilují o prvenství.Člověk, který prohlédl ošklivost ega, jeho neurvalost, ctižádost, nebude s nikým soupeřit, bude štastný , ať je kdekoliv. Ego a duše soupeří o řízení životní síly. V mládí je velmi svalnaté, určuje směr a odsunuje duši k podřadným pracím. Ve stáří se to otáčí. Je to stádium , kdy ego dozrává a je potřeba ho odevzdat. V tom spočívá jeho hodnota. Pokud nemůžeme, nebo nechceme, stává se těžkým břemenem. Odevzdání je však možné teprve tehdy, když dozraje, když je plně vyvynuté a to je tehdy, když říkáme životu „ano“ za všech okolností.
Kudy tedy vede cesta ven? Ego musíte prohlédnout, poznat co je, bez nejmenší myšlenky, že se ho chcete zbavit. Pozorujete li jeho způsoby, zjistíte, že se chová velmi mechanicky. Zabývá se minulostí a pokud se zabývá budoucností, tak je to jen vylepšená minulost. Přítomné vědomí / meditace/ je vždy bez ega a to je naše pravá skutečnost. Ego je jako mechanický robot, který nad vámi získal moc a nedovolí vám žít, protože vás táhne k minulosti. Sledujte, jak se ego chová v různých situacích, různých okamžicích, je potřeba postupovat pomalu, opatrně, pečlivě, pár měsíců, aby nám nic neuniklo. Může vás ovládat jen tehdy, když si ho neuvědomujete. Uvědoměním, se jeho fungování zruší. Je to jako když přinesete světlo do tmy. Nemusíte spěchat se závěry. Je to velmi složitá věc a pokud ji vyřešíte, Bůh je vám okamžitě dostupný. Ego jste nepotlačil, nebojoval jste s ním, jenom jste ho nepřikrmoval, neposkytl jste mu žádnou energii. Byla to jenom vaše nevědomost, vaše otupené vědomí, které mu umožnilo existovat.
Je potřeba dosáhnout sňatku ega s duší. Tím vznikne duchovní dítě, které může žít jak v tomto světě, tak v duchovním. Tento sňatek je obtížný. Je to spirituální síla, která nás pohání pokračovat, abychom změnili své životy.
|
