V průběhu života každého člověka rostě jeho vzdělanost. Tu získáváme od jiných. Cennější je však naše moudrost, kterou získáváme jen vlastním prožitkem.
Naším cílem je nabídnout vám krátká cvičení, s jejichž pomocí můžeme svou vnitřní moudrost prohloubit, zvýšit úroveň sebepoznání sledováním prožitků z kroku a chůze, najít základ pro vzorec svého chování a jednání. V jediném kroku se promítá celý náš život.
Ačkoliv meditace chůzí, čankamana, má odlišný cíl, stala se základem k prohloubení sebepoznání tak, jak bude uvedeno dále.
Nutným předpokladem každého zahájení meditace chůzí i ukončení je ukotvení. Jen tak si můžeme zaručit, že vstup a výstup z vašich prožitků nebude ovlivňovat vaše další bezprostřední záměry a plni dojmů ze cvičení se nedopustíte zbytečných chyb proto, že v dalších činnostech budete „ duchem nepřítomni „. Techniku „ zakotveného prožívání „ vám plně doporučuji i v jiných činnostech, na které se chcete plně zaměřit, naplno je prožívat, být u nich nejen fyzicky, ale i duševně. Naše nesoustředěnost na to, co zrovna děláme, způsobuje nejen úrazy fyzické, ale také „ úrazy „ duševní.
Ukotvit se znamená zajistit si plné uvědomování skutečnosti, toho, co právě je, ukotvit se znamená nebloudit ve svých domněnkách a dohadech, ale být fyzicky i duševně přesně tam, kde ve skutečnosti jsem. Zůstaňte tam, kde jste, ve stejné tělesné pozici. Zavřete oči, a položte si otázku: „ Kde teď právě jsem „?
Před svým vnitřním zrakem si vybavte prostor, ve kterém se nacházíte. Vybavujte si detaily a vnitřní řečí si sdělujte jejich označení. ( „ Jsem doma v obýváku, jsou tu křesla, okna, nábytek, koberce „. )
Nyní si položte otázku: „ Mezi kým jsem „ ? A odpovězte si při zavřených očích vnitřní řečí tak, že vyjmenujete všechny lidi, kteří jsou kolem Vás. ( „ V místnosti jsem sám. Vedle v pokoji spí dítě, nade mnou jsou v mém bytě Macháčkovi „. ) Další otázka: „ Co teď chci „ ? Opět si vnitřní řečí pravdivě odpovězte. „Teď chci po ukotvení vědět co mám dělat dál. „
Po této fázi jsme již ukotveni v prostoru, sociálně a v cíli našeho vědomí. Následuje ukotvení v tělesném prožívání. Nepodceňujte je prosím. Pokud vím, kde jsem, mezi kým jsem a co chci, začnu si uvědomovat sám sebe pomocí smyslů.
Hmat – uvědomím si všechna místa, kde se mé tělo s něčím dotýká a také kde se dotýká samo sebe. ( „ Uvědomuji si dotek chodidel s podlahou, hýždí s podložkou, dotek zad, doteky rukou. Pak dotek rtů, dotek očních víček – oči mám zavřené „.
Chuť – odpovím si vnitřní řečí na otázku: „ Jakou mám teď chuť v ústech, je spíše do sladka, do hořka, do slana anebo do kysela „? ( A řeknu si například: „ Teď je do hořka „. )
Zrak – pro pouhé uvědomění světla a stínu otevřu a zase zavřu oči.
Čich – aniž bych reguloval dech, soustředím se na vnímání aroma prostoru, ve kterém se nacházím.
Sluch – soustředím se na všechny zvuky, které teď ke mně přicházejí – z těla i z prostoru mimo ně.
Nyní si znovu pravdivě vnitřní řečí odpovím na otázku: „ Co teď chci ? „ Po tomto ukotvení vím, kde jsem, co chci , jsem bytostně sám u sebe, koncentrovaný na cíl. Mohu se věnovat jeho naplnění.
Zakotvení si několikrát vyzkoušejte, a jak bylo uvedeno, může vám velice pomoci ve chvíli nesoustředěnosti, ve chvílích, kdy se vám nedaří „ být u toho, co děláte, anebo dělat chcete „. Je skutečně nutné. Mimo jiné si takto vytvoříte ochranu pro vaše prožitky, a pak si můžete dovolit jít do všeho naplno. Zpětným ukotvením směrem k činnostem následujícím si zaručíte, že nezůstanete ve změněném stavu vědomí času, prostoru a dalších eventualit, které vám další cvičení může přinést.
Přeji vám vytrvalost, radost z nového poznání, uvědomování si cesty a cíle, která k němu vede. Už budete umět více, než klást nohy tak, jak jste se tomu naučili zhruba ve dvou letech. Už budete umět chodit s úctou ke svému kroku jako zdroji hlubšího sebepoznání.
Napsala Iva Hédlová podle Jana Svobody – Meditace chůzí
Zdroj: www.zdravi4u.cz
|
