Už jste si toho také všimli? Vždy když se začne hovořit ve vašem okolí o změnách, až na některé vzácné výjimky jsou takřka všichni již od začátku proti. Mnoho z nás trpí touto vypěstovanou rezistencí ke změně nejen v rámci pracovních vztahů, ale i osobního života. Jednoduše, když po nás chce někdo změnu, ať se nejdřív kouká změnit sám. Ať si vyzkouší, jak je to těžké jen tak vykořenit zvyk, na který jsme léta navyklí a ať si ho zkusí ze dne na den vymazat ze svého života. A co teprve všichni ti poradci či odborníci, kteří nám říkají, jak a co máme dělat správně. Jinými slovy nám tak vlastně přímo či nepřímo dávají najevo, jak to, co děláme a zcela evidentně nám to dělá dobře, děláme vlastně špatně.
Vezměme si například takové zdravé stravovací návyky. Když po nás lékař chce, abychom ze dne na den změnili razantně své dosavadní zvyky, zřejmě jsme ochotni připustit, že se ve většině případů jedná se z hlediska rozumu o velice užitečnou věc. Přesto se nám jaksi stále do ledničky dostávají věci, které bychom jen stěží označili za zdravé. Tak kde je zakopaný pes? Proč tolik z nás stále bojuje se svými neuskutečněnými plány na lepší jídelníček? Zřejmě není změna něco, co se dá zvenčí jednoduše zapnout nějakým vypínačem jako třeba žárovka.
Zkusme se nyní podívat na proces změny jako na postupný sled několika stádií, které nám umožňují se v této problematice lépe orientovat. Podle Jamese Prochasky je možné každou změnu rozdělit do šesti etap, které na sebe navazují. Ať už se chystáme ve svém životě změnit cokoli, je nesmírně důležité pochopit, ve kterém z těchto stádií se zrovna nacházíme. Jinými slovy, naše rezistence vůči změně je víceméně odrazem toho, jak velký skok mezi jednotlivými stádii pro nás požadovaná změna znamená. Je veliký rozdíl v tom, zda se snažíte o změnu o jeden krok či zda jde o skok třeba mezi čtyřmi stádii navzájem.
Za první stádium procesu změny James Procházka označuje stádium předcházející procesu samotného zvažování možné změny, etapa „před-zvažování“. Zde si ještě vůbec neuvědomujeme, že by k nějaké změně mohlo vůbec dojít, natož ke změně realizované za přispění nás samotných. V tomto období často slýcháme od svých přátel či lidí v našem okolí, že „by bylo dobré, kdybychom udělali to či ono…“, ale sami většinou nevnímáme jejich potřebu jako svou potřebu.
Poté následuje období, kdy se začínáme zaobírat myšlenkou, že by možná mohlo být přeci jen dobré tu a tam cosi alespoň nepatrně změnit. Možná jenom trošku. Nenásilně. V tomto období se pouštíme do zvažování možných přínosů, ale i ztrát, které z takové změny mohou plynout. Zvažujeme tedy pro a proti. Zajímavé je, že v této fázi mnoho z nás může setrvávat velmi dlouhou dobu, měsíce, roky, někdy i desetiletí.
Podaří-li se nám překonat tuto fázi, začínáme se na změnu postupně připravovat. Můžeme třeba sbírat informace či se začít zajímat o příslušné téma jiným způsobem, abychom měli dostatek podkladů a mohli se vyhnout případným rizikům. Zde již začínáme plánovat akci a někdy i samotné realizační kroky. Začínáme si vytvářet představu, náš sen či vizi. Možná si dokonce i přestavujeme sami sebe jako součást této vize. Právě v této fázi odkrýváme své zdroje motivace a potřeb a možná i vytváříme závazek sami vůči sobě, kam se chceme na své cestě dostat, čeho chceme dosáhnout a proč je to pro nás tak důležité.
Je zřejmé, že dalším stádiem procesu změny je akce, či sled aktivit, které je třeba vykonat, abychom byli při našem počínání úspěšní a aby nám změna přinesla kýžené výsledky. Každý malý úspěch nás tady podpoří k jednomu či dalším několika krokům. Je-li cíl skutečně tím, co si přejeme, naše motivace v této fázi takřka exponenciálně roste. Zároveň nám dává možnost překonávat nejrůznější obtíže a vnímat je jako další výzvy, nikoli jako problémy.
Předposledním a velice důležitým stádiem nejenom v oblasti změny životního stylu je období udržování. Mám tím na mysli, že změn jsme mohli vykonat už dost včetně konkrétních akčních kroků, například diety, kdy jsme kompletně změnili jídelníček. Jenže po uplynutí nějakého času došlo k tomu, že se naše staré zvyky zase pěkně vrátily zpět. Platí pravidlo, že čím více takovýchto neúspěšných pokusů právě v této fázi, tím větší odpor k další podobné změně. Není divu. V rámci celého procesu jsme vlastně prošli skoro všemi fázemi a k selhání došlo až na konci. Při každém takovémto neúspěšném pokusu tedy vynakládáme opravdu veliké úsilí a přitom vlastně zbytečně.
Na chvíli se u tohoto stádia pozastavím, protože nejen při práci v oblasti zdravého životního stylu je toto kritická část celého procesu změny. Většina z nás má zpočátku jen velmi mlhavé povědomí o tom, co znamená skutečný relaps způsobující návrat všech starých zlozvyků a jak se liší od pouhého drobného odchýlení od plánu. Přitom, jsme-li schopni rozpoznat tato drobná odchýlení včas, můžeme na ně adekvátně zareagovat. Tou reakcí nemusí být nezbytně nutně zrovna snaha natlačit se do původního plánu. Tyto signály jsou pro nás naopak nesmírně důležité pro to, abychom provedli potřebné změny ve sledu akcí či v jiných oblastech a udělali tak z našeho plánu atraktivní a realizovatelnou část našeho života.
Podaří-li se nám to, stane se požadovaná změna chování a tím i nový zdravý zvyk součástí našeho života. A zde je vlastně poslední stádium našeho procesu, ukončení změny. Uvědomujeme si, že to, co jsme si na začátku přáli dělat jinak, už vlastně děláme automaticky a to bez zvýšeného úsilí. Vlastně nás to baví a ani na to nemusíme příliš myslet. Mluvím teď o té ledničce, ve které jsou najednou skvělé barevné věci, spoustu zeleniny a libové maso. Sem tam i něco sladkého by se našlo a my už nemáme žádné výčitky, protože i to je součástí plánu. Na lince máme na zítra připravenou ve vodě pohanku a v tašce na dnešek připravený zdravý oběd s hůlkami, na které si v našem zaměstnání kolegové nejen zvykli, ale občas si i přisednou, někteří s hůlkami.
Připadá vám to nerealizovatelné? Podívejte se tedy na samý začátek. V které fázi změny se právě nacházíte? Znamená pro vás tahle poněkud extrémní představa posun o dva, tři či dokonce čtyři kroky? Možná bude úplně stačit, když se začnete zamýšlet nad tím, jak by se daly alespoň trochu nabourat ty jednoduše nemožné a věčně stereotypní obědy ve vaší závodní kuchyni. Možná si řeknete, že jeden až dva zdravé obědy v týdnu jsou až až. Možná se najíte v parku a ještě stihnete procházku. Začít můžete třeba jen tím, že si vytvoříte svou malou vizi toho, jak přispějete ke svému zdravému životnímu stylu. A možná už máte sen a stačí si jen vytvořit plán a pustit se do toho.
Jak říká James Prohaska, lidé se nemění dokud na to nejsou připraveni. Možná na změnu prostě nejste zatím připraveni. Možná potřebujete někoho, kdo vám s tím pomůže a kdo vás podpoří, abyste vůbec začali o změně uvažovat. Naše okolí je důležitým faktorem při realizaci drobných i velkých změn. Podívejte se tedy ve svém okolí a nejen to, podívejte se za jeho hranice. Podívejte se, jaké komunity, skupiny či noví přátelé by vám mohli být nápomocni při přechodu mostu do vaší nové zaslíbené země. Možná jste je ještě nenašli. Ale věřte mi, že tam určitě jsou. A jak řekl sám Picasso, vše co si dokážete představit, je skutečné.
|
