Jste zde


"Nakresli svůj obraz" - kreslení s pravou hemisférou
Mgr. Jitka Mikšíčková

Kreslení - vyjadřování vlastního úhlu pohledu na svět

    "Nakresli svůj obraz - kreslení s pravou hemisférou je kurz o realistickém kreslení. Pro realistické kreslení je třeba naučit se dívat na věci takové jaké jsou a oprostit se od zjednodušeného rychlého záznamu toho, co jsem zvyklá a namísto toho trpělivě se dívat a kreslit to, co vidím. Tak mohu vyjádřit sama sebe - svůj úhel pohledu. Skrze mé kresby mohou ostatní vidět svět tak, jak ho vidím já. Tímto se kreslení stává komunikací a pokud má být srozumitelná, je třeba sdělit jasně to podstatné a vynechat matoucí a zamlžené, kreslení je také umění vynechávat - rozlišit podstatné od nepodstatného pro větší srozumitelnost.


   Jste dospělí také v kresbě?

    Pokud umíte psát, tak máte základní předpoklady ke kreslení - víte, jak držet tužku, nakreslit čáru nebo křivku. V kreslení to tedy není, je třeba naučit se dívat. Kreslit už každý umí, ale možná ne na úrovni dospělého. Mnoho dopělých nechce kreslit, protože se za své kresby stydí, cítí je jako nedostatečné a neodpovídající svému věku - jsou takové dětské. Čím to, že se člověk vyvíjel v tolika ohledech a přitom v kreslení zůstal často na úrovni 12ti až 14ti letého dítěte? Jestli si ještě vzpomenete, jako děti jste kreslili určitě raději než v dospělosti, kreslení vám přinášelo uspokojení, tvořili jste obrázky, tak jak jste chtěli a měli z toho radost. Z pohledu dospělých to možná často vypadalo jako čmáranice, ale vy jste měli dobrý pocit z každé čáry. Žádný tvar nebyl na obrázku náhodně, vše mělo nějaký smysl a význam, vše mělo své přesně padnoucí místo. Někdy kolem puberty přichází potřeba kreslit realisticky a pokud se to nedaří, člověk je sám k sobě natolik kritický, že kreslit přestane. A v dospělosti zůstane v kreslení na úrovni 12ti letého dítěte.


    Když řídí levá a když se dívá pravá hemisféra a jejich rovnováha

    Ale proč se to nedaří? Aby člověk kreslil realisticky, je třeba aby kreslil to, co skutečně vidí a nikoli pouze symbol dané věci. (Systém symbolů je také velmi důležitý a u dítěte se vyvíjí zhruba do 12ti až 14ti let. To znamená, že dítě má zavedený symbol - tvar pro věci které kreslí např.: pro domeček, auto, lidskou postavu a ty kreslí vždy stejně.) Pokud chci kreslit realisticky, znamená to opustit navyklé postupy (symboly) a podívat se na věc jinak. Jenže realita je spletitá a odkud začít a jak pokračovat? A tak co se obvykle stane? Třeba taková lidská hlava - podívám se na ní a levá hemisféra, která je v naší společnosti dominantní si řekne: ááá hlava, tak kdepak mám symbol pro hlavu... tak to je kolečko a dvě měnší pro oči, dvě tečky jako nos a čárka na pusu a je to.... jenže to samozřejmě neodpovídá skutečnosti a tak se k tomu opět levá hemisféra postaví kriticky. Levá hemisféra je zvyklá fungovat dominantně, vždyť jejímu rozvoji věnujeme tolik pozornosti: verbální komunikace, analytické myšlení, lineární postup krok po kroku, detaily, časová posloupnost, kontrola, posuzování, akce. Oproti tomu pravá hemisféra je často "ve stínu" levé, protože se zaměřuje hlavně na: celek, pocity, vztahy a je neverbální.

    K tomu, abychom dokonale využívali svůj potenciál potřebujeme dobrou a vyváženou spolupráci obou hemisfér, obou těchto přístupů. Vyvážený přístup je používání hemisfér rovnocenně, žádná není lepší nebo horší - každá lépe funguje pro jiné úkoly. Chceme-li chytit vlak, pak levá je schopná sledovat čas, pocity kolem naší cesty je ale třeba zase cítit nikoli se snažit si dokazovat, že jsou špatně. Pro levou hemisféru jsou odpovědi jasné něco je dobře a něco špatně, pravá to vidí v širších souvislostech, říká může to být tak, ale i naopak. Prakticky to znamená, že například potřebujeme vidět jednotlivé stromy, ale zárověn si být vědomi, že tvoří dohromady les nebo že potřebujeme jasnou strukturu, podle které můžeme bod po bodu postupovat, ale zároveň je k úspěchu třeba spontálnosti a umění improvizovat, reagovat na okamžitý vývoj a změny a být flexibilní. Pro různé úkoly se hodí různé přístupy a tak není dobře, když se do úkolu, který by zrovna lépe zvládala pravá hemisféra cpe ta levá, neboť ta je zvyklá všemu šéfovat. Na její obranu je však nutno říci, že je k tomu také vzdělána a ve společnosti je preferovaná. Ideálně by levá i pravá hemisféra měly rovnocenně spolupracovat.

    Ke kreslení je třeba více zapojit a používat pravou hemisféru, ta si to, co vidí nepojmenovává, ale zajímá ji spletitost vztahů, které před sebou vidí, nedosazuje si tam žádný symbol, prostě kreslí to, co tam je a výsledkem je realitě věrný obrázek, na který se teď může podívat opět levá hemisféra a pomoci objevit chyby. Ty pravá nevidí, protože neposuzuje, chyby ovšem opraví opět pravá, protože jen ta ví jak. Tak to je příklad rovnocenné spolupráce obou hemisfér.


    Kurz "Nakresli svůj obraz" - kreslení s pravou hemisférou

    Na kurzu se účastníci učí několik jednoduchých pravidel a principů, jak aktivovat pravou hemisféru a vidět tak, aby mohli realisticky kreslit. Kurz trvá 4 dny, protože je nejlepší začít delší souvislejší prací, když se začíná s něčím novým. Pravá hemisféra nesleduje čas, je třeba se do věci ponořit a na linearitu času zapomenout. Cvičit pravou hemisféru je jako cvičit svaly v těle, které člověk dlouho nepoužíval, nejprve to jde trochu z tuha a pomalu, jako když tlačíte vůz do kopce a pak se po rovině, či dokonce z kopce jede čím dál líp.

    Začneme u linie se kterou se pojí témata jednoznačnosti a jasných čitelných rozhodnutí (odkam kam tu čáru vedu) a hranic, které vymezují, spojují a oddělují zároveň. Potom budeme pokračovat proporcemi a vymezenými vzdálenostmi mezi jednotlivými místy. Tato cvičení nám pomohou v uvědomování vztahů a souvislostí mezi věcmi. Následuje perspektiva, při které budeme zvládat paradox, že to co známe, vypadá ve skutečnosti jinak a tak namísto tendence posuzovat něco podle toho, že to nějak známe, se podívame, jak ta realita opravdu vypadá. Světlo a stín nám odráží, že svět není jen černý a bílý, ale vyskytuje se v něm neuvěřitené množství barevných odstínů (velká škála šedých odstínů v případě, že kreslíme tužkou). A pak už budou následovat portréty a autoportrét, kde se podíváme na téma sebepřijetí, ochoty či neochoty ke kompromisům, když postupujeme k nějakému cíli a hlavně budeme nalézat naše vlastní originální vyjádření - pak bude mít obrázek "jiskru", neboť do něj tímto vložíme sami sebe a vyjádříme svůj jediněčný pohled na svět.


    Na závěr - stále je co se učit

    Občas se mne někdo ptá, zda se naučí nakreslit také zvířata nebo zátiší nebo figuru. Ten princip, je někde jinde, když se člověk naučí dívat a podle toho, co vidí vést svou ruku, může kreslit úplně cokoli vidí a pak hledat rovnováhu mezi tím, co chybí a co je navíc... protože obrázek nikdy není dokončen, nastane jen fáze, kdy je zajímavé přestat a začít třeba něco dalšího.




načítá se...

Hodnocení článku:

Hodnocení: 
4
Average: 4 (1 vote)

Mgr. Jitka Mikšíčková

Zaměření: Nevyplněno

Kontakt: V olšinách 7
100 00 Praha 10
272 736 382
604 321 755

Web: Nevyplněno

Telefon: Nevyplněno



Další články autora