Jste zde


Na Hromnice o hodinu více
Marie Gita Gabrielli

Určitě každý zná pořekadlo „Na Hromnice o hodinu více“. Ale co to vlastně je za svátek a proč vznikl? Je to tradiční označení svátku, který připadá v dnešním kalendáři na 2 února. V původním Irsko - keltském pojetí se jedná o svátek Imbolc. Tomu připadá začátek února. Noc před 1. únorem a den následující. A i když to tak nevypadá, Hromnice jsou svátek jara. Mimochodem, měsíc únor má název podle ledových ker, které se začínaly lámat na řekách a ponořovat pod vodu. Říkalo se, že se unořují a tak vznikl název měsíce únor.

 

Hlavním významem svátku Hromnice je tedy příchod jara a návrat světla, proto „Na Hromnice o hodinu více“. V tomto období se také začali bahnit ovce (tedy rodit) a nastávalo období jejich laktace. Což je dnes již opomenuto, ale ovce byla dříve zvířetem pro všechno a jejich chov zajišťoval lidem přežití. Dávaly maso, mléko, ze kterého se vyráběli sýry, ale i vlnu na šaty. Vlastnit krávu bylo velký luxus. Narození ovčích mláďat bylo tedy symbolem nového života v novém roce.

Vraťme se ale ke keltskému svátku Imbolc. Konal se na počest bohyně Brigid. Ta se projevuje i jako trojjediná – se svými dvěma stejnojmennými sestrami. Je jako bílá mladá dívka básnířkou a věštkyní, jako zdravá silná žena patronkou kovářů a řemesel i rolníků; měla totiž na starosti i péči o úrodnost půdy. Dále držela ochrannou ruku nad rodícími ženami a chránila děti. Ironií osudu se však ve třetí podobě seschlé stařeny, stala i patronkou smrti; to prý když tragicky zahynul její vlastní syn. Ve všech případech Brigid ztělesňuje ženský princip a ne náhodou se k ní uchylujeme v této nelehké roční době jako k ochránkyni života. Je často ztotožňovaná s Bohyní - matkou.

Když byly Hromnice převzaty křesťany a byly uznány za křesťanské svátky, změnila se Brigit v Pannu Marii a byla k nim přiřazena událost z evangelií (Lk 2,22-38), kdy Ježíšova matka Marie přinesla podle židovského obyčeje svého syna 40. dne po narození do jeruzalémského chrámu, aby jej zasvětila jako prvorozeného Bohu. Zde se setkává s prorokyní Annou a spravedlivým Simeonem, který Ježíše nazval „světlem k osvícení národů“.

U starých Slovanů se zase Hromnice řadili k svátku příchodu boha Peruna - boha hromů a blesků. A tak dostal tento svátek i svoje české označení. Perun přichází jako plodivá síla a pomáhá svrhnout vládu zimy. Jeho příchod byl očekáván v podobě jarního zahřmění. Jarním bleskem, jako dotknutím kouzelného proutku, probouzela se božstva a příroda se otevírala novému životu. Před hromovým rachotem jarního Peruna prchají zlí duchové a zalézají do svých skrýší. U starých Slovanů byla tomuto prvnímu zahřmění věnována velká pozornost a lidé tento úkaz provázeli mnohými rituály. V Čechách při prvním jarním hřmění lidé klekali na zem a líbali ji. Ve světnicích přemísťovali židle a stoly, hýbali nádobami, na dvoře nadzvedávali vozy, mávali polním nářadím a před vraty zatínali do země sekery (sekera je atribut Peruna). To vše byly rituály na znamení toho, že je Perun svým hromem osvobozuje od zimního spánku. Lidé tak přicházeli Perunu na pomoc a vyháněli zlé duchy ze svých stavení.

Hlavní roly v oslavách tohoto svátku ve všech kulturách hráli ohně a očista domů. Lidé uklízeli po zimě, vymetali stáje, čistili krby a zapalovali hranice, které měli zahnat zlé zimní duchy. Dnes už se tento svátek téměř neslaví a je skoro zapomenut. A to je škoda, navrhuji změnu! Nechte se inspirovat prastarými tradicemi… Vyčistěte si své domy a zahrady, zapalte ohně v krbech nebo alespoň svíčky. Ženy by se měly udělat krásné a obléknout se do oranžových, žlutých a zelených barev - barev jara. Rodina by měla strávit tento den pohromadě a společně oslavit přicházející energii nového života na Zemi.





načítá se...

Hodnocení článku:

Hodnocení: 
0
Zatím nehodnoceno