Jste zde


Michal Čagánek: Plyšový Buddha
RenataP

Plyšový Buddha

„Slyšel jsem, že v dřívějších dobách bylo možné, aby někoho uprostřed noci vytáhli z postele, jenom proto, že měl křivý nos nebo velké uši, zfackovali ho, zkopali, vypustili z něho duši. Ano, dávno, kdysi dávno se děly všemožné věci, ale já přece žiji dnes, v zemi, která se nazývá svobodnou.

 

Viděl jsem, že lidé nejsou vůbec svobodní, že jsou plní myšlenek a pocitů, které nedokáží ovládat. Ty pocity jimi smýkají hned sem, hned tam, takže nikdy nespočinou ve středu svého bytí.

Trávním musí mít přesně tu správnou délku, oblečení musí kopírovat módu, pizza musí mít správně křupavou kůrku. Cola se nepije jinak než ledově vychlazená, když vajíčka, tak slanina, když párty, tak do rána. Tisíce příkazů a norem, ze kterých se mi dělají mžitky před očima.“

No vidíte, pro nás možná nudná rutina, ale pro Pavla Plyšového naprostý šok. Ono kdybyste měli takové dětství jako měl on, asi byste nemluvili jinak. Vyrostl na americkém venkově v takové izolaci, že větší si snad ani neumíte představit. Strávili byste dětství sami se sebou, v tichu a obklopeni malým světem, ve kterém hlavní roli hrála maminka, stařeček a strýc „Voto“. Kdoví, jak se jmenoval, ale protože odpovídal na jeho všetečné otázky typickým „Vo to ty se nestarej,“ byl to Voto. On a jeho mlčenlivý otec tvořili neproniknutelnou hradbu lidství, které nemá malé dítě šanci pochopit. Nebo se mýlím? Nebo právě ti podivní lidé v jeho dětství zformovaly jeho povahu a duchovní vývoj. Vývoj duše malého kluka, který se pak velmi brzy stává mužem, ale… v našich očích by asi nikdy nebyl dospělý.

Možná by ho psycholog, který by ho dostal o řadu let do spárů v matičce Praze, označil za labilního a nevyzrálého jedince. On sám se považuje za moudrého. Ačkoliv dostal nálepku „debil“. TU má dokonce i na vizitce.

Ale ve čtenáři se probouzí silná pochybnost…

…o tom, kdo je tu vlastně normální. Jednoduchost duše, přitom přirozená moudrost zformovaná osamoceným dětstvím bez vlivů techniky nebo hloupostí, které obklopují nás – asi takový by byl člověk, který by vyrostl ve společnosti hvězdného nebe a nekonečných plání a kukuřičných polí. Často pocítíte touhu být jako Pavel Plyšový, mít toho jeho plyšatého medvídka, ve kterém budou vloženy všechny vaše sny, víry a odhodlání. Něco takového si nést v sobě… Budete pochybovat o dnešním světě pochybnostmi tak přirozenými, jak jen mohou pro lidskou duši, toužící po skutečné svobodě být.

Uvidíte náš „normální svět“ jinýma očima.

A budete mít touhu knihu otevřít ještě jednou. Snad hned,… snad za čas. Protože mnoho ukryté moudrosti se skrývá za příběhem. Protože Plyšový Buddha je tak nepředvídatelná, co se týče obsahu, že už jen to prolínání příchutí příběhu, zakrývá někdy to, co je mezi řádky. Takže… až budete na konci, začněte zase od strany jedna.

O autorovi:

Michal Čagánek: Nemohu tvrdit, že se vše, co v této knize popisuji, skutečně stalo. Kdykoliv však rád odpřísáhnu, že všechno, o čem píši, je pravda. Neumím si vymýšlet. Slova do mě vstupují tak, jako voda vstupuje do krajiny. Dávám jim prostor se projevit, ne slovům, ale tichu za nimi… Michal Čagánek je spisovatel, hudebník. Vyrostl na Moravě, bydlí v Praze, pracoval jako učitel v mateřské škole, policista i prodavač bio potravin. Pořádá autorská čtení, hudebně meditační cvičení, kurzy seberozvoje a svou knižní tvorbou inspiruje a těší stále více čtenářů. www.prameninspirace.cz

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing, 2017, www.synergiepublishing.com

 

 





načítá se...

Hodnocení článku:

Hodnocení: 
0
Zatím nehodnoceno