Jste zde


Dotknout se pokladu
Monika Budilová

Když zavřu oči nevidím co je venku. Když je otevřu nevidím, co je uvnitř. Když je zavřu podruhé, odrazí se vnější svět do vnitřního. Když je pak otevřu znovu, promítám do světa svůj svět. Nechám je zavřené déle a uvidím poklad. Pak, když je po chvíli otevřu, dotknu se ho.

Můj syn mi jednou řekl: "Mami, my dýcháme telefonní hovory, když se přenáší vzduchem? Jak dýcháme vzduch, tak dýcháme i telefonní signál. Takže když se nadechneš, tak nadechneš i část telefonátu. Když někdo někomu telefonuje na mobil, tak ty slova vlastně jdou přes tvoji hlavu. A víš co taky? Stejný je to s internetem. To se divím, že lidi nemají v očích emailové zprávy..."

Když zavřu oči nevidím co je venku.
Vědomí člověka je jako svítící maják ve vlnění našich vlastních myšlenek, pocitů a prožívání. Toho, kým doopravdy jsem.

Když je otevřu nevidím, co je uvnitř.
Tohle naše "vlastní" se promíchává s okolím a obrazně se balí do obalu jako zboží v regálu. Zboží, které dostane svoji cenu, hodnotu. Pak většina z nás putuje tam, kde zboží v podobných obalech prodávají, kupují, kde něco takového chtějí. Obrazně se tedy identifikujeme a jsme identifikováni s tím, v čem jsme balení a tak považujeme za úspěch, když si nás nakonec "vybere" nějaký ten spotřebitel, který ocení to, co je na obalu. Stejně tak my se rozhlížíme a vybíráme si přesně takové obaly, které vyhovují nám. Které mají hodnotu. Vybíráme si podle balení s kým budeme pracovat, milovat se, jíst, žít a rodit.

Když je zavřu podruhé, odrazí se vnější svět do vnitřního.
Hledání pokladu je cestou k obnovení schopnosti rozlišovat to, co je moje a to, co je obalem, který mě překrývá. Jinými slovy kdo jsem já a jaké jsou mé vnitřní skutečné hodnoty. Je to dobrodružná cesta plná barev, obrazů, dramatických i romantických scén. Je to cesta skrz obaly k obsahu. Jako rozbalování dárku:-)

Když je pak otevřu znovu, promítám do světa svůj svět.
Vnitřní cesta se přes otevřené oči promítá jako film do reálného světa "po skončení semináře". My vstupujeme do toho filmu jako hlavní hrdinové a režiséři. Vnitřní kroky jsou venku kvitovány pocitem "jsem tady dobře", "tohle je mé místo". Když se dívám, vidím to, co dřív nebylo a co se mě dotýká. Jako souhra neskutečných náhod se začínají dít v životě věci, které žij svým vlastním životem. Které nemusíme dělat. Pomalu mizí námaha a snažení. Jakoby samo sebou vstupujeme do vnitřně vnějších dobrodružství. Jsme na cestě přes tmavý les stínů i krásné krajiny plné chutného a sladkého ovoce.

Nechám je zavřené déle a uvidím poklad.
Uvnitř v klidu je naše vlastní tvořivá moudrost vrozené talenty, nadání. Zdroj naplnění. Vnitřní prožitek přijetí sebe a daru milovat a být milováni. Vstoupíme do chrámu, ve kterém je poklad.

... pak, když je po chvíli otevřu, dotknu se ho.



Hodnocení článku:

Hodnocení: 
0
Zatím nehodnoceno

Monika Budilová

Zaměření: Nevyplněno

Kontakt: Nevyplněno

Web: Nevyplněno

Telefon: Nevyplněno



Další články autora
více