Návraty do minulých životů - léčení přítomnosti skrze minulost I.
Ing. Pavel Kaiser

Navrátit se do tzv. minulého nebo jiného života mnohým připadá jako fantazie. Přestože s metodou navracení do minulosti pracuji a vyučuji další zájemce o tuto práci, nechci nikoho přesvědčovat, že minulé životy existují. Neumím to totiž dokázat. Přesto se ale ukazuje, že to, co se nám zdá jako "minulost," je nutné dobře zpracovat, odbourat veškeré negativní energie a psychické bloky touto minulostí způsobené a pak se to příznivě projeví v současnosti. Z toho důvodu považuji metodu návratů do minulosti jako oprávněnou, velice užitečnou a pro terapeuta velice poučnou.

Nemohu souhlasit s názory, že navracení do minulých životů je nebezpečné. Pokud se provádí zodpovědně a s cílem pomoci člověku, nesetkal jsem se s tím, že by se nepodařilo někoho vrátit do přítomnosti nebo ho dovést do zážitku smrti a pak mít problém "dostat ho zpátky." Tyto příběhy tradované mezi lidmi jsou opravdu jen báchorky. To by mohl potvrdit každý z absolventů mých kurzů.

Smyslem návratů je tedy odstranění psychických a fyzických potíží v přítomnosti. Šíře využití metody je značná a ukazuje se, že má velmi málo omezení. Psychika člověka funguje stále na stejných principech, ať už se máme zabývat řešením fobií, psychosomatických bolestí nebo třeba partnerských problémů.

Proč vlastně trpíme? Jeví se to tak, že potíže v přítomnosti mají zhruba čtyři příčiny. Nejčastěji je to proto, že nám v minulosti někdo ublížil a v současném životě jsme zažili něco, co nám onu minulost připomnělo. Tím došlo k opětovnému probuzení starého problému. Ve většině případů nechápeme souvislosti a tudíž neznáme pravou příčinu problému. Léčit klasicky pouze projevy problému pak nemusí mít trvalý účinek - nedojde totiž k odstranění psychické příčiny.

Za vysoce spravedlivé považuji to, že se do naší psychiky zaznamenávají i události, ve kterých jsme někomu naopak ublížili my. A také ty, kdy jsme ublížili sami sobě. Kromě toho může náš problém pocházet také z událostí, kdy jsme byli pouhými svědky ublížení někomu jinému.

Jaká je cesta ven? Je jich jistě více, ale zde chci pojednat právě o metodě navracení do minulých životů, která je u nás známa jako hlubinná abreaktivní psychoterapie (o její rozvoj se zasloužil mj. Ing. Andrej Dragomirecký) nebo jako hlubinná terapie (šířená PhDr. Martou Foučkovou).

Co dokáže HAP vyřešit? Velmi mnoho, ale samozřejmě ne zcela všechno. Úspěchy jsem zaznamenal například u fobií, mentální anorexie, bulimie, partnerských problémů, nespavosti, různých bolestí (zad, nohou, atd. atd.), kouření (nepodařilo se mi ale u každého), utkvělých představ ("nikdy nebudu dobrá," "nikdo mě nemá rád," "sex je jen ponížením ženy" ...). Vyřešil jsem také dlouholeté migrény, závislosti na dětech, na partnerovi, na ..., alergii na psy, strach ze smrti, stresy, deprese, smutky, vnitřní napětí a pocit, že nemá cenu žít, trému před konkurzem, deprese po úmrtí blízké osoby, strach z jízdy v autě, třes a nervozitu z neznámých důvodů, nedostatek sebevědomí, problémy způsobené přivtělenými dušemi a mnoho dalších.

K zajímavým případům patřil homosexuál, který přišel na terapii ne zcela dobrovolně, ale na nátlak otce. Uprostřed terapie s hrůzou zjistil, že jeho orientace se začíná měnit a z terapie doslova utekl. V případě, kdy si homosexuál přál zbavit se své orientace, se mi práce s ním vydařila. Nemohu ale tvrdit, že to lze slíbit každému.