Anglický mastif – starověký bojovník
Doktorka Romana

Dějiny tohoto plemen jsou snad jedny z nejzmapovanějších a nejbohatších jaké známe. Jeho jméno pochází z keltského pojmu Mansuetus což znamená krotký či mírný. Tito psi patří mezi takzvané moloské psy, kteří byli známí již ve starověku. Jejich předek Lupus Laniger žil již v době neolitu a obýval náhorní plošiny Tibetu. Odtud se tito psi rozšířili do Mezopotámie a později s Kelty, kteří je vyšlechtili do podoby dnešního mastifa i do Evropy.

Kelty, kteří tyto psi používali hlavně jako bojové, poznal jejich ohromnou sílu a bojovnost i Julius Caesar, který je nechal dovézt do Říma, kde je nechal bojovat v arénách. Existuje mnoho pramenů zmiňujících se o mastifech, co byli schopni srazit vaz i býkovi. V průběhu staletí se mastifové využívali i v dalších válečných konfliktech, jako bylo dobývání amerického kontinentu Španěli, boje Anglie proti Francouzům v 16. století či válka Severu proti Jihu, kde bojovali na straně konfederace. Později byl využíván již jen jako hlídač, za to však s řádnou pověstí (Pes Baskervilský ).

Jedná se o nejmohutnější ze všech psích plemen. Má masivní a svalnatou stavbu těla. Dosahuje výšky až 76 cm a váhy mezi 70 a neuvěřitelnými 160 kilogramy. Srst je krátká, hladká přiléhavá k tělu a nejčastěji se zabarvuje do plava až červenohněda se světlým či tmavým žíhováním.

Pokud není mastif ničím a nikým vyprovokován, jedná se o naprosto mírného tvora, který je klidný a láskyplný. Miluje svou rodinu, zejména pak děti, kterým dovolí mnoho a neustále vyžaduje být v kontaktu s člověkem. Proto je velice nevhodné chovat tohoto psa venku. Je inteligentní a rozkazy plní poslušně, i když trochu pomalu. Není ani příliš náročný na pohyb, dalo by se spíše říci, že je to lenivý tvor, kterému stačí pár kratších procházek za den.