Pravá tvář křesťanství
Eva Šmehlíková

Když se řekne křesťanský Bůh, každému naskočí před oči jiný obrázek. Někteří, (a to především ti, kdož mají rádi pohádky), si Boha představí jako poněkud senilního dobromyslného staříka, který sedí na obláčku, houpe nohama a nad případnými špatnostmi benevolentně mávne rukou. Jiní zase vidí Boha jako krutého despotu, který o nás ví vše a kdykoliv, když se cítíme šťastni, uštědří nám takovou ránu, která nás srazí k zemi. Ale jaký je vlastně Bůh, kterého vyznávají křesťané ?

Obě výše uvedené představy deformují a do extrému uvádějí dva Boží atributy: LÁSKU a SOUD. Skutečný Bůh, na rozdíl od popsaných představ, zahrnuje jak soud, tak i lásku současně. Jde to ale vůbec dohromady ?

Josh McDowell ve své knize "Více než tesař" uvádí názornou ilustraci Boží lásky a spravedlnosti :

"Mladá žena byla souzena za rychlou jízdu. Byla předvedena před soud. Soudce přečetl zápis a zeptal se : "Cítíte se vinna, nebo nevinna? " "Vinna," odpověděla žena. Soudce vynesl rozsudek: "100 dolarů pokuty nebo deset dní vězení." Pak se stalo něco zvláštního. Soudce vstal, svlékl svůj talár, sešel dolů a vytáhl peněženku a pokutu zaplatil. Co to mělo znamenat? - Sudce byl otcem odsouzené. Miloval svou dceru, ale byl zároveň soudcem. Jeho dcera porušila zákon a on nemohl jednoduše říct: "Odpouštím ti, protože tě mám rád. Můžeš odejít." Kdyby to udělal, nebyl by spravedlivým soudcem. Bylo by to v rozporu se zákonem. Tak velice miloval svou dceru, že byl ochoten svléknout talár, sejít dolů, zastoupit ji jako otec a zaplatit pokutu."

Tento příběh vystihuje Boží postoj k nám a do určité míry i to, co učinil pro naši záchranu prostřednictvím svého jediného syna Ježíše Krista.

"Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný." ( Jan 3/16, Bible)

Když se řekne křesťanství, mnoho lidí si vybaví určitý typ náboženství. Ale křesťanství není náboženství - je to osobní vztah s Bohem, je spíše " manželstvím" než kodexem "zákazů a příkazů." A tento vztah může mít každý, pokud přijme Boha do svého srdce a přitom vůbec nezáleží na tom, ze které země pochází či jakou má barvu pleti.

Křesťané věří v to, že Bůh existuje a miluje každého člověka, ať je jakýkoliv. Bůh touží mít s ním blízký vztah a nabízí každému dokonalý plán pro jeho život. Bůh je dobrý a není v Něm ani trošičku zla. Není třeba se bát, že by s člověkem manipuloval. Dal nám svobodnou vůli se rozhodovat. Lidé toho však zneužili k hříchu. Rozhodli se žít podle vlastních představ a tím zničili společenství s Bohem. To má za následek, že lidé Bohem opovrhují nebo jej zcela ignorují. Ignorují toho, kdo jim dal šanci žít.

A přece je tu touha lidí mít plnohodnotný život. Pan Pascal vyslovil úžasnou myšlenku. Řekl, že Bůh stvořil člověka s jistým prázdným místem v srdci, které nedokáže zaplnit nic, než vztah s Bohem. Bůh je však svatý. Člověk je hříšný. To je oheň a voda, které nemohou být spolu. Za těchto okolností je vztah - kvůli hříchu - nemožný. Lidé se podvědomě snaží získat vztah s Bohem a zaplnit tak prázdné místo v srdci vlastním úsilím, například filozofií, dobrými skutky nebo různými náboženstvími. Nic z toho však nevede k ospravedlnění od hříchu, který každý člověk má.

A jak se píše v Bibli ( Římanům 6/23 ) : " Mzdou hříchu je smrt … ." Znamená to duchovní smrt, věčné zavržení a oddělení od Boha. Ostře řečeno : člověk, který je hříšný a hříšným zůstane, nemá šanci být tady na zemi a ani po smrti s Bohem, být v nebi. Každý člověk je hříšný a záleží na něm, co s tím udělá. Bůh však nabízí řešení: svého syna Ježíše Krista, který za nás zemřel na kříži. Vzal naše hříchy na sebe a byl ukřižován. Mzdou hříchu je smrt. On zaplatil náš dlužní úpis u Boha. Nás očistil, ale sám musel trpět. Byl však spravedlivý a smrt na něj nemohla. Vstal z mrtvých a tím zvítězil nad smrtí i nad hříchem. Ti, kdož uvěří, že Ježíš zemřel také za jejich hříchy, zemřou svému starému životu a jako Ježíš vstal z mrtvých , tak i oni " vstanou " k novému životu. K životu, který je čistý a naplněný vztahem s Ježíšem.

Stačí k tomu tak málo.

Obrátit se k Bohu a vyznat, že jsem hříšný. Uznat Ježíše Krista jako svého spasitele. Pozvat ho do svého srdce a důvěřovat Ježíši, že vstoupí do mého života a učiní mě takovým, jakým mě chce mít.

Bůh opravdu pracuje v životě každého člověka a mění jej. Proto se může zdát, že křesťané jsou " takoví divní ." Ano jsou, neboť ve svém životě vyznávají jiné hodnoty než tento svět. V jejich srdcích je na prvním místě Bůh, a to člověka změní.