Manipulace = sekty?
Mgr. Libor Čtvrtlík

Chceme účinně čelit manipulaci nebo jen nálepkovat některé fenomény, které nás obklopují? Přidejte se k diskusi! 

S politováním konstatuji, že jsem v českém internetovém moři nenalezl objektivní, erudovaný a komplexní pohled na problematiku sekt. Základním problémem je samotná definice pojmu sekta. Dalším je skutečnost, že v naší zemi působí mnoho osob, jež si osobují právo škatulkovat různé fenomény, které je obklopují. Pozorný čtenář si jistě povšimne, že jde většinou o zástupce jiných (zpravidla tradičních) duchovních proudů, filosofických či vědeckých konceptů, které měli dříve dominantní postavení. 

Pokusme se najít, co je samou podstatou pojmu sekta. Protože nejsem členem žádné církve ani obdobné společnosti a protože sdílím názor, že cest k nejvyšší vizi člověka (chcete-li cest k Bohu), je právě tolik, kolik je lidí, mám v mnohém usnadněnou úlohu: nemusím totiž bránit žádný koncept a cítit se novými fenomény ohrožen. To mi umožňuje chopit se problému bez vedlejších úmyslů a přejít k esenci tématu. Tou je dle mého mínění manipulace. 

Zatímco pojem sekta je poměrně matný (což mnohým, jak naznačuji dále, zdá se vyhovuje), manipulace, ovládání, závislost jsou termíny srozumitelné a jasné. Jestliže pomineme podstatu problému (manipulace a závislost), pak neurčitý pojem sekta může být paradoxně velmi snadno zneužitelný a stát se účinnou zbraní v rukou těch, kteří cítí ohrožení vlastního postavení. 

Je logické, že koncept, který potřebuje ke svému přežití "nekalou soutěž" (podobně jako obchodní subjekt, který měl dosud monopolní postavení a nyní je postaven tváří v tvář nově vznikajícím konkurentům) rozhodně není kvalifikován pro to, aby hodnotil, jaká cesta je bezpečná a jaká nikoli. 

Nabízí se nějaké řešení ? 

Ano. Podobně jako ve světě obchodu působí nezávislé instituce na ochranu spotřebitele, měli by i pole duchovních proudů studovat nezávislé subjekty s možností široké publikace. Do projektu by neměl být zapojen nikdo, kdo je členem jakéhokoli etablovaného společenství či vyznává jedinou víru či přesvědčení. 

Pro mnohé bude jistě nová myšlenka, že na projektu studia sekt by se neměl zúčastnit žádný křesťan (tím spíše ne katolík, neboť mi není známa jediná sekta, která by užívala takové prostředky jako katolická církev ještě v minulém století) nebo skálopevný materialista. Budoucnost tuto myšlenku jistě potvrdí: nikdo, kdo se domnívá, že jen jeho cesta je správná, vede ke spáse, že jen jeho Bůh přijímá, zatímco ostatní vykáže přinejmenším do očistce, nikdo kdo považuje věřící za poblouzněné, nikdo kdo nedává druhým absolutní svobodu jít svou vlastní cestou a tvořit svou vlastní vizi, nikdo takový nemá působit jako "objektivní" hlásná trouba na poli nových duchovních proudů a sekt. 

Pro ilustraci nabízím krátký přehled subjektů, které podle mého názoru nejsou ani v nejmenším kvalifikovány pro nezávislé hodnocení duchovních proudů, nicméně je to v současnosti náplní jejich práce. 

Sisyfos 
Občanské sdružení Českého klubu skeptiků se věnuje krom jiného několika jevům na pomezí nových náboženských hnutí, především alternativnímu léčitelství a ufologii. 

Tomáš Novotný: Vše o sektách 
On-line poradna docenta Katedry katechetiky Ostravské university obsahuje odpovědi na asi tři desítky dotazů, které odrážejí spíše kontrakultovní úhel pohledu. 

Vít Profant: Sekty, anebo alternativní náboženská hnutí? 
O autorovi nenabízejí stránky žádné konkrétní informace, ale jeho přístup k fenoménu nových náboženských směrů je možné označit za anti-antikultovní. Sám je autorem terminologického glosáře, úvodní stati o situaci v ČR, článků o deprogramování a dějinách "antisektářského" hnutí v Česku. 

Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů 
Není zcela jasné, jak se tato společnost vytvořila. Nakolik erudované jsou její závěry ponechám na posouzení shovívavého čtenáře. Zjevně nejde ani tak o pokus nestraně mapovat sekty a náboženství, jako spíše o subjektivní hodnocení některých směrů, mnohdy evidentně bez hlubší znalosti. Heslem stránky dostupné na adrese www.sekty.cz je "Orientace na české náboženské scéně". Tomu by asi měla posloužit především revidovaná elektronická edice knihy Zdeňka Vojtíška "Netradiční náboženství u nás", vydané tiskem v roce 1998, a tři čísla časopisu Dingir z roku 1998; informace jsou však poznamenány typickým evropským spojením anti- a kontrakultovního pohledu na nová náboženská hnutí.