Balvan na cestě věřících
Ivan Klimeš

Setkal jsem se mnohokrát, hlavně u praktikujících křesťanů, s názorem na ukřižování Ježíše Krista: Ukřižování bylo světově důležitou událostí " smíření Božství s lidstvem", tedy děj chtěný a tím pádem oslavovaný, ke kterému se vztahuje všechno hlubší náboženské myšlení, kterým Kristus na sebe údajně vzal tíhu všech hříchů světa (potažmo lidí).

Každý skutečně vážně hledající člověk, který je schopen o tom jen trochu nezávisle přemýšlet, musí v tom vidět rozpor. Je velmi těžké uvěřit, že by právě zločin, vražda na poslu od Otce měla přivodit jeho smíření s lidstvem!

Bůh nechal odejít svého Syna z nádhery a vznešenosti na tuto pochmurnou zemi mezi lidi, kteří se odklonili od správné cesty, aby jim ukázal směr vzhůru, do své světlé říše, svého světa, kde jsou očekáváni. Ukazoval cestu svými objasněními v jeho Slově, chcete-li poselství nebo učení. To, že lidstvo vyslance zavrhlo, pronásledovalo jej až k mučení a zavraždění, byl následek jejich hříchu, pádu a bezpráví, že povznesli svůj rozum nade všechno jako svého vládce.

Místo pozdějšího uvědomění si viny však povýšili tento krvavý čin nakonec na nejzářivější slavnost smíření zločinného lidstva s Božstvím, potupeným vraždou lidmi spáchanou!

"Beránek Boží, jež nese hříchy světa" neznamená odnětí všech hříchů a vin lidstva, ale ukazuje na jizvy, ve kterých nese Kristus znamení hříchu světa a na zločin, jež byl vůči němu spáchán. Znamení jako trvalá obžaloba, naprosto však ne jako znamení smíření!

I v Janově Zjevení se mnohokráte opakuje "Beránek, jenž byl zabit"! Toto mnohonásobné volání Nejstarších před trůnem Božím nezní jako jásání nad smířením, ale jako obžaloba, ukazující na zločin. Toto je přece pochopitelnější a jasnější, než podivuhodný výklad, zatěžující beze všeho Božství lidskými hříchy. Nesmíme pochybovat o dokonalosti Božích zákonů, tedy musíme uznat a tím brát v úvahu dokonalost Boha samotného, dokonalost, nepřipouštějící odchylku ve spravedlnosti ani vůči jinému, ani na sobě samé!

Zjevení (7.14:"..vyprali svá roucha a vybílili je krví Beránkovou") přece jasně mluví o tom, že každý z nich sám svým přijmutím Slova, kvůli kterému byl nakonec Ježíš zabit (byla prolita jeho krev), nastoupili správnou cestu, na které jako jediné mohou dojít očištění svých těl od následků svých hříchů, cestu poznamenanou krví toho, jenž ji přinášel. Oni sami to učinili! Nic zde nemluví pro smíření Boha s lidstvem nebo pro obtížení vinou nebo převzetí viny lidí.

Ten, kdo nechce chápat správně toto vše tak jasně řečené a každému logickému uvažování blízké, tomu přirozeně není pomoci. Takoví lidé jsou příliš pohodlní, než aby se vzchopili. Musí si tím přivodit konec, protože nemohou postupovat v poznání vzhůru, ke Světlu. Je mnoho badatelů v Bibli, ale velmi málo jejích znalců.

Nechá-li člověk toto v sobě, ve svém nitru ožít, spatří konečně všechno jasněji, bez mezer (překlenovaných vírou v nevyzpytatelnost atd.). Potom se mu objasní i pravděpodobné důsledky do budoucnosti, bez jakékoliv mystiky, tajnůstkářství a různých namáhavých výpočtů.