Jste zde


Monology - Otevírání bran
Jaromír Nemastil

Monology - Otevírání bran

Motto:
" Celý život toužíme po štěstí a přitom štěstí je náš přirozený stav."

Je noc.
Šeříky již odkvetly
a na keřích po nich zůstaly jen hnědé uschlé květy.
Byly však vystřídány krásnými bílými květy akátů,
koláči nažloutlých bezů
a na loukách jakoby naráz rozkvetly
rudé máky.
Jaro se proměňuje ve vlnách,
jako vše v našem životě.
V každém okamžiku můžeme zažívat pocit smutku,
ale i pocit krásy,
vnitřního štěstí a harmonie.
Je dost pozdě,
už asi dávno spíš.
Večerní vánek si pohrává se záclonou ve Tvém okně
a světlo Měsíce
pomalu pokrývá svým stříbrem
celý Tvůj pokoj.

Jistě si vzpomínáš na okamžiky,
když jsi ve svém životě zažívala pocit štěstí.
Bylo to tehdy,
když se ti splnilo některé ze Tvých velkých přání,
slyšela jsi krásnou hudbu,
nebo jsi prožila hezkou chvíli se svým partnerem.
Podobný pocit přišel také,
když jsi četla určitou pasáž z knihy,
nebo pozorovala na výstavě zajímavý obraz.
Pocit štěstí jsi zajisté zažila i v přírodě,
například na místě s nádherným rozhledem do krajiny,
nad krásnou květinou
nebo v přítomnosti malého štěněte.
Tento pocit můžeš zažít i na místě,
které není na první pohled nijak významné.
Možná, že jsi takovou chvíli prožila i jakoby bezdůvodně,
prostě najednou tu byla
a Ty jsi byla šťastná.

Ve chvíli štěstí
se Ti po těle rozlije příjemný povznášející pocit,
někdy se dostaví zvláštní mrazení,
a v hrudi cítíš teplý rozšiřující se proud.
Tyto chvíle bývají doprovázeny,
pokud jsi pozorná,
existencí vnitřního Ticha,
kdy Tvé myšlenky docela utichnou
a pocit štěstí přeroste v pocit harmonie a hluboké všeobjímající lásky.
Jak z mého vyprávění už víš,
v těchto chvílích dochází ke zmenšení nebo dokonce ke chvilkovému vymizení ega.
Všechny pocity, které přitom zažíváš,
jsou atributy Tvé nejvnitřnější podstaty,
Tvého pravého Já.
Při všech okamžicích, kdy jsi zažívala pocity štěstí,
Tvé vnitřní Já jakoby probleskovalo ve Tvé mysli,
podobně jako kamenné dno,
když se místo kalné vody v horském potoce
objeví najednou čistá voda.

Tvůj partner,
předměty jako jsou hudba, knihy, obrazy, sochy,
rostliny, zvířata, přírodní scenérie,
které Tě mohou přivést ke stavu štěstí
se Ti budou jevit jako
jakési "brány",
které se v určité době,
na určitých místech,
za určitých podmínek otevírají
a dávají Ti jedinečnou možnost nahlédnout
do Tebe samé.
Budeš-li mít štěstí a dost trpělivosti
jednou Ti mohou zprostředkovat
i konečnou pravdu o Tobě
a o světě.

Vzhledem k tomu,
že pocit štěstí spojujeme vždy s nějakými předměty,
budeš mít pocit,
že Tvé štěstí přichází jakoby z venku
a většina lidí ho tak také hledá.
Přitom štěstí je trvalou a nedílnou součástí Tebe samotné,
Tvého pravého Já,
které je jen překryto činností Tvé mysli.
Až toto jednou sama zažiješ,
bude to pro Tebe
ten největší
objev.

Tyto brány jsou většinou pro každého trochu jiné
a mohou se v průběhu času měnit,
zanikat a opět probouzet.
Proto se snaž objevovat své brány,
pokud možno se jimi obklopovat
a v jejich místech pobývat.
Tvou nejvýznamnější branou,
která Tě může dovést k zážitku hlubokého štěstí
by měl být Tvůj partner
a bude nádherné pokud i Ty budeš jeho branou.
Tvůj byt si zařiď takovými předměty,
které jsou pro Tebe takovými branami,
i kdyby to měl být třeba jen kámen z hor,
nebo kytička uschlých květin.
Pouštěj si hudbu,
která Tě dovede uvnitřňovat
a stýkej se s lidmi se kterými Ti je pěkně.
Choď do přírody do míst,
kde víš,
že to na Tebe funguje.
Sedej si k potokům,
šplhej na vrcholky hor,
chovej kočky,
které máš tak ráda
a vysedávej u ohrad s koňmi.
Někdy Ti pomůže kupodivu i mapa.
Některé místní názvy vypovídají
o takové osobní zkušenosti našich předků.
Na těchto místech lidé stavěli kostely, kapličky nebo jen kříže.
Zjistíš,
že i úplněk může pomoci k nalezení těchto bran.

Když pocit štěstí přijde
zapomeň na prostředek,
který Ti posloužil
a celou svou pozornost zaměř na tento pocit.
Prostuduj, jak se v těle a v mysli projevuje.
Potom obrať pozornost jemně za všechny tyto vjemy
do vzniklého ticha
a staň se tímto tichem
a rozpusť se v něm.
Nic neočekávej a s hlubokou láskyplnou pokorou,
jako malé dítě,
třeba se zavřenýma očima
ČEKEJ.
Až oči otevřeš může se ti stát,
že pocit štěstí a všeobjímající lásky bude trvalý
a budeš ho nacházet
úplně ve všem.
Pojednou zjistíš,
že vlastně žádné brány nikdy nebyly,
že tu byla jen naše vlastní iluzorní odloučenost od reality života,
od lidí,
od přírody,
od lásky,
od pramene štěstí,
od Boha.

Jaro se proměňuje ve vlnách,
jako vše v našem životě.
V každém okamžiku můžeme zažívat pocit smutku,
ale i pocit krásy,
vnitřního štěstí a harmonie.
Je dost pozdě,
už asi dávno spíš.
Večerní vánek si pohrává se záclonou ve Tvém okně
a světlo Měsíce
pomalu pokrývá svým stříbrem
celý Tvůj pokoj.


 



Hodnocení článku:

Hodnocení: 
0
Zatím nehodnoceno

Jaromír Nemastil

Zaměření: Nevyplněno

Kontakt: http://www.volny.cz/monology

Web: Nevyplněno

Telefon: Nevyplněno



Další články autora
více