Monology - Dvacáté šesté zrcadlení
Jaromír Nemastil

Odložit ego neznamená,
popřít minulost či nemít alespoň
rámcové představy o tom, co se stane.
Odložit ego znamená
neulpívat na věcech a událostech
a být si vědom role,
kterou nám Skutečnost
v každém okamžiku připravuje.

*

Říkáme, že kolem nás je spousta problémů,
přitom největším
a snad i jediným problémem
jsme my sami.

*

Máme tisíce přání
a tisíce nadějí.
Nenaplní-li se, trpíme,
místo abychom využili
této jedinečné příležitosti
a vstoupili do Přítomného okamžiku
který je bez přání a bez nadějí.
Zanikne-li Tvé ego
jsi v Harmonii se Skutečností.

Skutečnost se otevřela
do krásy sobotního rána,
aby přijala jednu svojí vlnu
a slzy těch,
kteří zůstali ještě ve dvojnosti.

*

Dokud nepoznáš moře,
budeš truchlit nad každou vlnou.

*

Smrt není děsivá,
je to jen náš strach z neznáma,
strach z nicoty, ze zániku,
který je však zbytečný.
Smrt je oslavou naplněného života,
jeho druhý pól, vedle zrození.
Patří k životu a my ji musíme přijmout
nejen u druhých,
ale nakonec i sami u sebe.
Nikudy jinudy cesta
nevede.

O bdělosti

Buď pozorná,
vědomě pozorná v každém okamžiku.
Bezprostřední zažívání Přítomnosti
musí být pro Tebe prioritní.
Buď si vědoma každého svého kroku,
každé myšlenky,
každé emoce,
každého dechu.
Buď si vědoma toho,
co se děje v Tobě a také kolem Tebe.
Uvědomuj si na každém kroku,
že Život je Existence v neustálém toku změn.
Nic z toho není stálé a neměnné.
Všímej si, že vše probíhá jakoby ve vlnách.
Zrození, vývoj k dokonalosti a plnosti
a potom degradace vedoucí k zániku.
Stejně tak to platí i o Tobě,
ať vezmeš jakoukoliv složku toho,
čemu nyní říkáš „já“.
Jedině svědek, Vědomí, pozorující princip,
zůstává nedotčen.
Žádná změna, které jsi svědkem,
nemusí být pro Tebe zdrojem utrpení,
pokud na ničem neulpíváš.
Radost ze setkání
i bolest z rozchodů je stejně pomíjivá,
jako krása vycházejícího Slunce,
nebo krása rozkvetlých růží na Tvé zahradě.
Jedině, když vstoupíš do proudu změn,
když ho přijmeš za svůj,
když se mu odevzdáš a necháš se jím unášet,
protože také Ty jsi jeho nedílnou součástí,
zmizí z Tvého života utrpení.

Skutečnost poznáš jedině tehdy,
pokud ji zažíváš jako celek, najednou,
bez rozdělování na jednotlivosti
a bez jakéhokoliv uvažování o ní.

*

Zážitek Skutečnosti zůstává,
pokud se ho nesnažíš podržet,
jinak mizí.

Lesní mandala

Rozmoklá lesní cesta
s otisky koňských kopyt
a koruny stromů, co podpírají nebe,
hedvábná tráva a na ní kapky rosy,
uprostřed všeho moje srdce,
co zrcadlí mi Tebe.

( V Poledním lese, 11:25, 21.6.2001 )

O odpuštění

Odpuštění neznamená zapomenout na to,
co se nám stalo,
ale odložit náš názor a postoj k tomu,
co se stalo.
Odpustit musíme však nejen tomu druhému,
kdo nás zranil,
ale zároveň i sami sobě.
Nesmí zůstat zraněný
ani ten, kdo zraňoval.

Sledování oblaků

Pomíjivost věcí si můžeš dobře uvědomit
při sledování oblaků.
Lehni si do trávy
a pozorně si všímej jejich tvarů.
Najdeš mezi nimi,
podoby krajin, lidí i zvířat.
Každým okamžikem se však jejich tvar mění.
Někdy se stane,
že dokonce oblak zmizí,
a jiný se objeví.
Ve Tvé mysli se může objevit přání,
aby některý tvar oblaku zůstal zachován.
Všimni si, jak i z tohoto malého ulpívání
vznikne ve Tvé mysli napětí.
Zárověň zaregistruj určité utrpení ze zklamání,
když se tvar oblaku
proti Tvému přání změní.

Žít ve dvojnosti znamená,
ulpívat na protikladech


*

Čím více toužíš po chvíli štěstí,
tím hlubší budeš prožívat bolest,
která přichází nutně jako vyrovnání.
To je zákon protikladů.
Jen pozorným přijímáním
a hlavně odevzdáním toho,
co k Tobě přišlo,
zpět do Ticha,
můžeš vystoupit nad protiklady.

*

Nepříjemné emoce,
jako jsou lítost, bolest nebo smutek,
nejlépe rozpustíš vnitřním úsměvem.

*

Tma je nepřítomnost světla
Zlo je nepřítomnost dobra.

Hledání

Po obloze plují mraky plné deště
a mokrá dlažba září
v odpoledním Slunci jako řeka.
Hledám Tě v proudu lidí,
Tvou chůzi, Tvé vlasy a Tvůj pohled.
Ne, nejsi tu,
ale ani já Tu nejsem.
Je tu jen Petřín,
zelený ostrov
v červeném moři malostranských střech.

( 16:30, 31.5. 2001 Na rampě pod pražským hradem )

*

Když hledáš, kdo jsi,
zjišťuješ postupně,
co všechno nejsi.
Pokud přestaneš hledat,
zjistíš, že jsi vším.

Západ slunce

Slunce rozbíjí vodní hladinu
do tisíce zářících střepů
a kolem řeky hoří
vlčími máky
obilná pole.

Otevření Věčnosti na Kampě

Mlýnská kola na Kampě
se marně snaží vytvořit iluzi času.
Vzduch je však opět prosycen
nasládlou vůní rozkvetlých lip
a z hlučku mladých lidí sedících na trávníku
se opět nese líbivá píseň.
Na zahradě Werichovy vily
už zase kvetou růže a pivoňky,
voní bílý keř jasmínu
a okna jsou dokořán, jako tehdy.
Zmizel čas. Prostě není.
Má Lásko, jsi opět se mnou
a Hroznovou ulicí se k nám
zase nese Krylova píseň \"Veličenstvo kat\".

(Na Kampě, 16.6. 2001, 17:20)


*

Poslední rada,
kterou jsem od ní dostal, byla:
\"Miluj, ale nikdy nic neočekávej.\"
Jak prosté a jak těžké.

*

Zamilovaný člověk se často chová tak,
že se to ostatním lidem jeví
jako čiré bláznovství.
Dělá nepochopitelné věci,
které se neslučují s očekáváním většiny lidí.
Nerespektuje minulost
a nebere ani v úvahu to, co přide,
Žije s otevřeným srdcem,
naprosto spontánně,
Tady a Teď.

*

Okamžitým přínosem
každé duchovní praxe
je zjemňování karmy.
To nepříjemné,
co přichází,
už tak nebolí.
K tomu postačí, má drahá, tak málo:
\"Udržovat ve své mysli to nejlepší,
čeho jsi schopna\".

*

Je zajímavé pozorovat káně v letu.
Využívá různé vzdušné proudy
a krouží po obloze bez pohybu křídel.
Kéž by také tak byl všímavý i člověk
a dovedl procházet žívotem
bez jediného zbytečného mávnutí křídel.

( zapsáno v noci z 24.6. na 25.6. 2001, při desce Secret Garden: \" White Stones \" )