Jste zde


Monology - 21. Noční monolog - O snění
Jaromír Nemastil

Monology - 21. Noční monolog - O snění
Motto:
" Sen je milosrdný lék na naše nesplněná přání "

Je podzimní noc.
Déšť rytmicky bubnuje na plechovou římsu okna
a medově žluté světlo pouliční lucerny vytváří v mém pokoji kraj bizardních stínů.
Na stěnách se náhle objevily postavy lidí a zvířat.
Ne, nejsou zde, ale zrodila je ze vzpomínek moje fantazie.
Přišla noc a s sebou přinesla svět našich snů,
svět, který se rodí z našich představ.
Je to už dávno,
co jsem Tě viděl naposledy.
Zbylo mi tu po Tobě jen pár dopisů, fotografií a krásné vzpomínky.
Proč vcházíš tak často do mých snů ?
Jak to,
že opět cítím vůni Tvých vlasů,
dotek Tvých dlaní
a Tvůj pohled mě spaluje
stejně jako tenkrát.
Je to jen sen.
Já vím.
Pouhý sen.
Proč vůbec existuje snový svět ?
O tom bych Ti chtěl
dnes
v noci vyprávět.

V životě jsi určitě zažila události,
které byly nepříjemné nebo které jsi nezvládla.
Vzpomínky na ně mají v sobě energii,
která u Tebe vždy vyvolává pocity strachu a úzkosti
a ty si nepřeješ, aby znovu přicházely.
Pokud je nevyřešíš a nepřijmeš je takové, jaké jsou,
trápí Tě a objevují se ve Tvých snech.
Proč?
Tvoje psychika se snaží celou událost vytvořit znovu,
abys ji zvládla alespoň ve snu.
To Ti může pomoci v reálném životě,
pokud se tato událost znovu objeví.

Na druhé straně jsi prožila spoustu krásných chvil,
kdy jsi byla šťastná
a které se hluboce zapsaly do Tvé paměti.
Pokud se neopakují, přeješ si, aby přicházely znovu a znovu.
Vytváříš si přání,
protože opět nejsi schopna přijímat události tak, jak jsou.
Pokud přání nejsou naplněna v reálném životě,
realizují se alespoň ve Tvých snech.
Ve spánku pak probíhají události podle Tvého scénáře s koncem,
který očekáváš.
Když se probudíš zjistíš sice, že se Ti to celé jen zdálo,
ale přesto cítíš určité uspokojení.
Naše sny jsou vlastně takovou kompenzací za realitu, která nám nevyhovuje.
Tak vzniká svět snů,
astrální svět.
Když se probudíme,
umíme sny dobře oddělit od reality
a proto sny většinou příliš náš běžný život
neovlivňují.

Říká se,
že Osvícený člověk nemá sny.
To proto, že nemá žádná přání.
Zažívá Skutečnost takovou, jaká je.
Jeho ego zaniklo a bylo nahrazeno vědomím univerzálním.

Něco jiného je vliv našich přání na běžný život.
Každé Tvoje přání rodí očekávání.
Například, máš-li někoho ráda, očekáváš,
že ten druhý bude Tvou lásku alespoň trochu opětovat.
V každém jednání toho druhého budeš vlivem svého očekávání
vidět náznaky citu, který tam ani být nemusí.
Tak Tvoje přání deformují vnímání reality a vytváří svět,
ve kterém vidíš to, co vidět chceš.
Tak si vytváříme denní svět iluzí - Máju.
Tento svět je tím věrnější,
čím více jsme sobečtější
a čím méně jsme schopni bez předsudků vnímat toho druhého.
Překážkou pro vnímání mezilidských vztahů takové jaké opravdu jsou,
je tedy naše ego, naše názory a přání.
Platí, že pokud nejsme schopni odložit naše ego,
je tady vždy potřeba mít
nějaké přání.
Je ale na nás, aby tato přání byla prospěšná pro Celek a ne jenon pro nás.
Důležité při tom je,
neustále si své přání uvědomovat.
Pokud si ho průběžně neuvědomujeme, dostáváme se do jeho vlivu
a nasazujeme si deformující brýle Máji.
Pokud si naopak přání uvědomujeme,
můžeme jeho působení na vidění skutečného chování toho druhého odstranit.
Pak jsou naše přání i chování toho druhého námi viděny
bez deformací naší myslí
jako dva stejně poznatelné předměty.

Pamatuj si,
že v mezilidských vztazích je nesmírně důležité,
aby lidé spolu komunikovali.
Tím se vyjasní spousta nedorozumění.
To platí zvláště v partnerských vztazích.
Omezená komunikace, kdy tomu druhému říkáme jenom něco,
co se nám hodí, nebo dokonce tvrdíme nepravdy,
vytváří u parnera dohady a chybné závěry,
které stejným způsobem deformují realitu.
Domýšlíme si pak věci, které neexistují
a zbytečně odsuzujeme někoho za něco, co ani neudělal.
Jsou-li oba dva partneři vůči sobě otevření,
mnohdy nemusí ani příliž mluvit.
Jsou totiž natolik všímaví jeden k druhému,
že ihned postřehnou potřeby toho druhého i jeho problémy
a snaží se mu pomoci bez toho,
že by on o něco žádal.

Často se ptáme,
jestli je náš partner ten pravý ?
Vedle pudové sexuální orientace na druhé pohlaví
je naše hledání toho pravého partnera záležitost převážně rozumová.
Máme o svém budoucím partnerovi své představy.
Zajímá nás jak vypadá, jak je sexuálně atraktivní, jak se chová, co umí,
kolik vydělává a jaký má majetek.
Hledání ideálního patrnera, protože je založeno na existenci našich přání,
skrývá v sobě nebezpečí,
o kterém jsem mluvil před chvílí.
Čím více máme přání a čím více je rozvinutá naše fantazie,
tím větší tu je nebezpečí, že řadu požadovaných vlastností na svém parnerovi vidíme,
přestože tam nejsou a nebo ne v takové míře,
jak jsme očekávali.
Pokud je naše hledání přesto úspěšné,
získáme ideálního partnera podle našich představ,
se kterým prožijeme krásný kus života.
To platí zvláště,
když oba dva budou k sobě pozorní a tolerantní
a budou do vztahu neustále něco přinášet
a tím ho obohacovat.
To je velmi důležité, protože vlastnosti,
pro které jsme si toho druhého brali, se v průběhu času mění,
jako všechno v tomto světě.
Pokud si to neuvědomíme, budeme zklamáni.
Takové manželství je krásné přátelství na celý život,
které bývá korunováno
zplozením a vychováním dětí.
Tento vztah má v přírodě analogii v zakládání párů a plození potomků.
Zvířata jednají pudově, což je výsledkem jejich genetického vývoje,
který je založen na zkušenostech druhu.
Člověk navíc využívá rozum,
který k tomu, co má dáno geneticky, přidává svůj názor,
jak co nejlépe zabezpečit rodinu.

I přes tento ideální stav, který jsem Ti tu právě popsal,
nemusíš v tomto partnerském vztahu zažít stav vědomí,
který nazývám Skutečnou Láskou.
Láskou, "pod kterou nemusíš topit".
Láskou bez očekávání čehokoliv, která touží jen dávat.
Tato Láska se objeví jako blesk a říká se jí "láska na první pohled".
Najednou je tady a otevře se ve své šíři
a to ještě dříve,
než jsi stačila začít hledat toho " svého pravého ".
Tento stav má jednu zvláštnost,
mizí v něm ego.
Není tady nikdo, kdo by cokoliv kalkuloval.
Totálně na sebe zapomeneš.
Máš pocit, že Tvůj protějšek je pro Tebe doslova sladkou propastí,
od která chceš, aby Tě pohltila.
Staří mystici tomu říkali - Unio Mystica.

Jde o hluboké duchovní spojení se zánikem pocitu oddělené individuality.
Tvůj partner je vlastně Tvým karmickým doplňkem.
Pokud se tyto dvě poloviny bezezbytku spojí,
vznikne Jednota.
Vaše setkání otevře dveře vám oběma
k nekonečnému oceánu neosobní Lásky a Soucitu.
Uvědom si,
že tady jsi daleko za jakýmkoliv pudem i rozumem.
Jakmile začneš hledat vědomě pravého partnera,
je tady Tvé ego
se svými přáními, představami a předsudky
a tím si tyto dveře zavíráš.
Kde je tedy ten Tvůj ideální partner ?
Možná, že to byl právě ten, který Ti dnes ráno podržel dveře v obchodním domě,
možná, že to byl ten, který se na Tebe usmál v metru,
možná, že to byl ten, s kterým jsi dnes chatovala.
Tato závratná a neskutečně hluboká Láska,
se rodí sama bez Tvého přičinění.
Nemůžeš jí vytvořit ani
přivolat i tou nejintenzivnější modlitbou.
Během našeho života k nám může přijít,
ale také vůbec nemusí.
Pokud přijde, může vstoupit do partnerského vztahu nebo naplnit vztah mezi přáteli.
Pak tento vztah představuje v mezilidských vztazích
úplně jinou dosud nepoznanou kvalitu.
Nejzajímavější na tomto vztahu je, že se sám udržuje.
Podmínkou je absence našeho sobectví.

Pamatuj si,
že ulpívaní na jakékoliv události sebevíce příjemné
Ti tyto dveře zavírá.
V tomto vztahu neexistují přání,
protože došlo k vzájemnému naplnění.
Je to vztah,
kde nic nechybí.
Může se Ti také stát, že se Ti tato hlubina otevře prostřednictvím někoho,
který nevnímá to, co tak intenzivně vnímáš Ty.
Proto mu to nemůžeš mít za zlé.
Naopak.
Zahrň ho vnitřně svou nezištnou láskou a v duchu mu poděkuj,
že Ti tyto dveře byť nevědomě otevřel.
Nic víc.

Má drahá,
to však neznamená,
že bys neměla mít představy o svém ideálním partnerovi a nehledat ho,
to vůbec ne.
Naopak,
hledej ho jak nejlépe umíš,
ale dobře rozlišuj mezi realitou a světem svých přání.
Na to pamatuj.
Zároveň buď pozorná k okamžiku,
kdy se Ti otevřou dveře
ke Skutečné Lásce.
Pokud se tak stane,
tak prosím neváhej
a vejdi.

Je to už dávno,
co jsem Tě viděl naposledy.
Zbylo mi tu po Tobě jen pár dopisů, fotografií a krásné vzpomínky.
Proč vcházíš tak často do mých snů ?
Jak to,
že opět cítím vůni Tvých vlasů,
dotek Tvých dlaní
a Tvůj pohled mě spaluje
stejně jako tenkrát.
Je to jen sen.
Já vím
Pouhý sen.

Líbám Tě lásko a přeji Ti dobrou a klidnou noc.

( zapsáno v noci z 29.9. na 30.9. 2001 při desce Asha: "A Concert of Angels" )

 




načítá se...

Hodnocení článku:

Hodnocení: 
0
Zatím nehodnoceno

Jaromír Nemastil

Zaměření: Nevyplněno

Kontakt: http://www.volny.cz/monology

Web: Nevyplněno

Telefon: Nevyplněno



Další články autora
více