Jste zde


Mufí superego aneb kde se vzalo tu se vzalo, spousty potíží nám udělalo...
Květa Kolouchová

V tomto článku bych chtěla co nejsrozumitelněji vysvětlit, co je to super ego neboli vnitřní soudce či vnitřní kritik. Kde se v nás tato instance vzala, jak se projevuje a co s ní vlastně můžeme dělat. Takže se hezky usaďte a nalaďte se na objevnou cestu, neboť toto téma je jedno z klíčových pro náš šťastný život :-).

 


Co je to superEgo?

Když jsem začala uvažovat o tomto článku, bezděčně mi přišel na mysl Muf superMuf, postavička ze studia kamarád. Osobně si nepamatuji jediný slovo, co kdy SuperMuf řekl, jenom že vždycky nečekaně přilítl z nevím odkud, udělal "vyrvál" a zase zmizel… Podobně je to i se superegem. Superego je vnitřní instituce, která hodnotí a porovnává jakoukoliv Vaší aktivitu s tím, co by se mělo a nemělo. Hodnotí kvalitu Vaší bytosti a snaží se Vám nalhat, že Vaše hodnota závisí na přijetí druhými.

"Superego je struktura, která vytváří vrchol psychických struktur a zahrnuje ideály osobnosti a principy souzení. Super Ego je sídlem toho co nazýváme svědomí." (Almaas, Essence)

Tento vnitřní kritik je v nás celou dobu skrytý. Objeví se ze zálohy kdykoliv se mu zachce a je celkem útočný. Ne vždy si přímo všimneme jeho hlasu, který neustále hodnotí, posuzuje a shazuje. Většinou si ale uvědomíme svoji tělesnou a pocitovou reakci na něj. 


Zvnitřnělí rodiče...

Je mi to líto, ale musím říct, že superego je "dárek" od rodičů (ale také od prarodičů, vychovatelů, učitelů a někdy i knězů). Tak jak se v dětství formovala naše osobnost, nevědomě jsme přijali za své postoje, názory a chování svých blízkých. Zvnitřnili jsme si je. A od té doby nosíme v sobě. Nikdo už nás nemusí korigovat. Děláme to sami. Je to součást naší osobnosti a ve skutečnosti právě naše ztotožňování se s osobností superego posiluje a umožňuje mu žít. Víte přeci, že jsme víc než ta osobnost? O duši jste už asi slyšeli, ne?

Černý a bílý seznam

Superego operuje s dvěma seznamy. Bílým a černým. Černý seznam obsahuje soupis toho, co nesmíme, co je zakázáno. A bílý seznam obsahuje věci, které naopak musíme dělat, abychom byli přijatelní. To jsou takové ty "musy", ten pocit "měl bych". A vnitřní kritik je pak jako hlídač, pečlivě pozoruje, zda se nevychylujeme z nalinkovaného schématu toho, co máme a nemáme dělat a cítit. Pro něj je to důležité. Je to jeho strategie jak zajistit přežití (především sobě). Upozorní nás na každou chybu a donutí nás, cítit se za ní provinile.


Ta hra je celkem vážná...

Pokud se ztotožňujete s osobností, ať zvolíte jakoukoliv cestu, z nějakého pohledu je to vždycky špatně :-). Sebeposuzování jde vždy ruku v ruce s pocity, že nejsme dost dobří, čímž v nás zase vzrůstají pocity strachu, napětí, podráždění až agresivity. S vnitřním soudcem žijeme život jako ve válce a superego je skutečně orientováno pouze na holé přežití. Všechno ostatní je zbytečný luxus. Žít život jakoby v soudní síni, sebou nese ztrátu radosti, klidu, lásky a celkového propojení s naší Duší. Opozicí k vnitřnímu soudci je život v přítomném okamžiku, přímé vnímání a vědomí.

Situace na obrázku je celkem typická. Vnitřní kritik (symbolizovaný Mufem) je schopen znehodnotit prožívání jakékoliv krásné chvíle, vnitřního prožitku či stavu vědomí (které zde znázorňují Jů a Hele). V jemnější podobě by superego mohlo znehodnotit prožívání okamžiku i pouhopouhým komentováním: "Hmm, pěknej západ slunce, je to o trochu jinačí než včera, včera to bylo asi trochu hezčí, ale zase to byl horší den." Souzení jako souzení, i zdánlivě kladná (či neutrální) hodnocení jsou pouze soudy a posuzování. Krása okamžiku uniká...


Projekce a reakce

Aby se nám to ještě trošku osvětlilo, je dobré si povšimnout jedné věci. Často si onoho vnitřního soudce projektujeme ven do vnějšího světa. Pokud nás někdo obviní, vždy je zde náš vnitřní soudce, který na nás zaútočí a díky tomu se můžeme cítit nepříjemně a trpět pocitem viny. Většinou si ani nevšimneme, že jde o útok našeho vnitřního kritika, který nás rozhodil. Jednoduše se cítíme nepříjemně a podrážděně z obvinění druhého a pravděpodobně začneme reagovat na něj. Jsou tři nejčastější strategie jak lidé nakládají s útokem soudce (ať už původní impuls vyšel z vnějšku nebo to byl celou dobu pouze vnitřní proces):

1/ OBRANA nebo taky protiútok. Je to takové obrnění se vůči útoku. Přestanete cítit a zaútočíte na druhého. Než abyste byli poníženi, radši ponížíte druhého. Jde zde o polaritu silný-slabý. A pokud se bráníte, nechcete být ten slabý, že?

2/ OBHAJOBA nebo taky zdůvodňování. Chcete přesvědčit druhého (potažmo soudce), hledáte argumenty. Schováváte se za logiku, za to, co bylo správné a nesprávné. Popisujete situaci, která dovedla věci tam, kde jsou. Sebe z toho vynecháváte. Jste v hlavě a tak nemusíte cítit.

3/ ZHROUCENÍ nebo taky vzdát to. Říkáte druhému (soudci) máš pravdu, jsem špatný, udělal jsem chybu, příště se budu víc snažit. Ztrácíte svojí energii a vůli. Účelem je, aby se druhý (soudce) slitoval a nechal Vás být.

    Všechny tyto tři reakce v podstatě UZNÁVAJÍ OPODSTATNĚNOST OBVINĚNÍ. Dávají soudci energii. A jak už asi tušíte, cesta, jak se se soudcem vypořádat, je neuvěřit jeho útoku. Nevzít ho jako svojí realitu. "Tak takhle já vůbec neuvažuji", "V těchto kategoriích se vůbec nepohybuji". Je potřeba to ale stihnout. A pozor, nejde o slova a argumenty, spíše o vnitřní stav "cítit se skvěle nad sezamem" (ať už bílým, černým, hnědým nebo celozrnným) :-).

    Čampi dává Nirduovi zpětnou vazbu, neobviňuje ho, pouze říká, co se stalo a jak se cítila. Samozřejmě záleží také na tónu jejího hlasu, výrazu tváře a celkovém pocitu, který vyzařuje, ale její sdělení je v podstatě ok. V Nirduovi se spustil proces sebeposuzování, přesněji řečeno, superego, vnitřní soudce (Muf) ho napadl. Nirdu si to již uvědomuje a stihl nereagovat jednou ze tří nejběžnějších možností. Reflektuje, co se v něm děje, čímž si dává čas. Možná vědomě, možná podvědomě hledá onen "čtvrtý rozměr", čtvrtou cestu jak z toho ven. Čampi, protože pečlivě četla tento článek až do konce, navrhuje Nirduovi rychlé zenové řešení jeho situace. Nirdu si vzpomněl na starou havajskou techniku ho´oponopono, napřahuje pravou nohu a Mufík asi brzo poletí :-).


Výhody soudce

    Buďme tedy spravedliví, soudní síň si žádá nějakou obhajobu existence vnitřního soudce, zvaného také vnitřní kritik a používající krycí jméno superego, výjimečně též Muf SuperMuf. Tak tedy: existence vnitřního soudce v nás, nám nabízí pouze jednu jedinou zdánlivou výhodu. A to občasnou úlevu z pocitu nadřazenosti, pokud vnitřní kritik zhodnotí, že někdo je na tom ještě hůř než Vy. Hrůza že? Je to takový cukr a bič...

Tak co, berete?


Co se soudcem?

"Vnitřní rozvoj člověka vyžaduje, aby byly časem vyloučeny veškeré vnitřní donucovací prostředky. Ty by měli být nahrazeny vnitřním vedením založeným na objektivním vnímání, pochopení a lásce. Nejlepším přístupem je snížit moc a vliv superega a nahradit ho vědomím, tak jak jen to je možné. Celé to končí úplným vyřazením superega". (Almaas, Essence)

    Tak, první krok máte 100% již za sebou. Dočetli jste až sem. Nyní o tom superegu už něco víte. Buď od teď nebo z již dřívějška. Takže si shrneme, co dělat a nebo nedělat se superegem. Být si ho vědom je první a nejdůležitější krok. Meč pozornosti je velmi silný nástroj. Potřebujeme v sobě rozvíjet schopnost všimnout si, stihnout (ne)reagovat (a k tomu nám dopomáhej Bůh a meditace). Poznejte svého kritika. Je dobré si uvědomovat, že soudcova měřítka nejsou Vašimi měřítky. Prozkoumejte v jaké oblasti Vás soudce kritizuje nejvíce - práce, vztahy, sexualita, jídlo, peníze? Jak jeho útok cítíte ve svém těle a emocích? Skutečně nám v tomto procesu velmi pomáhá rozvíjení vědomí těla. A samozřejmě také meditace, neboť díky ní v sobě vytváříme prostor, prostor pro život naší duše, pro naše skutečné já. A pokud v sobě rozvineme to, co chceme (tedy život v přítomném okamžiku, přímé vnímání a vědomí), to co nechceme (vnitřní kritik), odpadá. Další tipy a konkrétní rady najdete v souvisejícím článku Hlubinné programy - jak je změnit.



Myslíte si, že mám zájem udělat z Vás milionáře se superegem? Ne. Lepší být milionářem bez něj :-). Opravdová hojnost se přeci odrazí ve skutečné kvalitě života, ne pouze na kontě :-). 

foto opiček: Květoslava Kolouchová, březen 2009
foto ostatních plyšáků: www.plysak.cz
Inspirace a doporučení: (mimo jiné) kniha Esence, autor Bhagat Zeilhofer, vydala Maitrea 2008


P.S. Čampi není zas taková "drsňačka". Trochu přeci jenom přemýšlela o tom, jestli je správné toho Mufíka tolik nakopávat(?). Začala uvažovat i o mírumilovnějších cestách co s ním. No řekněte, není Mufík v její náruči k zulíbání?

P.S.2 No nevím, nevím... ono "někoho pochovat" a taky "celý se rozplynout (do nicoty)" má k té smrti pořád nějak blíž, něž jenom někoho nevinně (zenově) nakopnout... :-). Ta Čampi je ale stejně drsná.




Hodnocení článku:

Hodnocení: 
0
Zatím nehodnoceno

Květa Kolouchová

Zaměření:

Věnuji se rodinným a též experimentálním kostelacím, NLP, Voice dialogu, tématu hojnost na všech úrovních, harmonizaci rodinných a partnerských vztahů, osobním konzultacím, seminářům a meditacím

Kontakt:

605 444 547

Web: www.pracenasobe.cz

Telefon: 605444547



Další články autora
více