Jste zde

Domů

Vrchol pyramidy
Jiří Mésl


www.ruf.cz
    V knihkupectvích s tzv. "duchovní" literaturou se zaplňují stoly neustále přibývajícím množstvím literatury, až ke stropům tyčící se regály již nestačí pojímat příval knih. Nejrůznější novodobí "mistři" nabízí spolu se svým poctivým chtěním zaručeně spolehlivou a snadnou cestu ke spáse, nebo alespoň výrazné zlepšení neutěšeného stavu jednotlivce. A duch člověka, pobízen tlakem doby i naléhavostí vnitřního probuzení stojí před horami "pravd" s údivem i v rozpacích. S údivem před rozsáhlostí duchovního poznání a s rozpaky, kterou z nabízených "pravd" zvolit. Pyramida lidského poznání povstává před ním do stále většího rozměru, jehož šíře i výška mizí v mlze dosavadní nevědomosti.

    Neklid duchovního vyhladovění, touha po poznání a také ne v malé míře zvědavost vede váhající ruku po hřbetech nepřeberného množství titulů, aby pak vybrala dílo, odpovídající zájmu a druhu vybírajícího. Naplněn v té chvíli radostným rozechvěním a tichou nadějí, odchází hledající se zakoupenými knihami, aby se v přirozené nedočkavosti již po cestě domů začetl do prvních stránek "duchovního díla". Má-li dostatečný zájem, jsou jeho následné dny naplněny až horečnatým studiem nového, pro něj dosud neznámého. V dobré víře se poctivě zakousává do zkušeností a poznatků jiných lidí v naději, že z těchto nepatrných střípků skutečna podaří se mu složit obraz o všehomíru, jeho původu a účelu, aniž měl přitom kdy možnost tento celek přehlédnout v jeho úplnosti. Ve vědomí dosud prázdná místa plní se zvolna stále větším množstvím informací a s rostoucí schopností předávat je dále jiným, jen o něco málo nevědomějším, narůstá také dojem o vlastním vědění a duchovním růstu.....

    Takto a jistě v mnoha jiných podobách, v základu však stejná, jsou prožívání mnoha lidí, kteří v dnešní době chaosu a zmatku snaží se nalézti něco, co by občerstvilo jejich ducha. Ten však povětšinou i nadále hladoví, neboť místo bezprostředně občerstvujícího chleba Pravdy opět dostává jen kamení poznatků a informací, pohotově zpracovávaných usilovnou prací rozumu.

   Pro každého člověka, vážně hledajícího poznání, které by bylo užitečné jeho duchu, vyvstává proto nejkrajnější nutnost vytřídit ze stále pestřejší nabídky cest k poznání nepodstatné a zbývající pečlivě přezkoumat. Má-li být však toto vytřídění správné a ono přezkoumání přínosné, nemůže se dít skrze tyto zkoumané a vytřiďované nauky a také ne dosavadními lidskými názory, které již nesčíslněkrát a nad jakoukoliv pochybnost prokázali svoji závadnost. Musí to být nezbytně něco, co stojí nade vším dosavadním lidským poznáním, pracně a často také omylně sestavované ze zachycených úlomků dění všehomíru. Úlomků, které v miliardách detailů zrcadlí nespočetné množství forem a mnohostranných projevů základní, svou podstatou jednoduché skutečnosti a jen několika málo zákonů s jejich všeprostupujícím účinkem.

   Celý všehomír, který dále můžeme klidně nazývat stvořením, má jeden jediný původ nebo Prazdroj. Nazývá-li kdo tento Prazdroj "věčnou přírodní silou" nebo Bohem v nejrůznějších obměnách Jeho jména, je pro tuto chvíli vedlejší.

    Všetvořivá síla, která vše udržuje, pohání a mající jeden jediný původ, existuje nad jakoukoliv pochybnost a alespoň povědomí o ní a jejím vše pohánějícím účinku patří dnes ke standartu vzdělání, jako k němu patří čtení a psaní. Vyzařování nepředstavitelného žáru a tlaku této síly tvoří proud, z jehož ochlazování a s tím spojeným štěpením vzniká všechno viditelné i neviditelné celého stvoření. Dílčí poznávání těchto jednotlivých odštěpení tvoří největší část nauk, které dnes jako povodeň zaplavují národy.

   Jako vrchol pyramidy však z této záplavy lidského poznání vystupuje vše celistvě přehlížející vědění, které svou úplností zná přesné místo a také účel každé dílčí části. Takovéto vědění však není schopen sestavit člověk svými omezenými možnostmi vnímání. To může přijít jedině a pouze z všetvořícího Prazdroje a člověku být poskytnuto k pochopení jako dar, jehož hodnotu on nikdy plně nedocení.

   Jedině vědění, přicházející z Prapůvodu veškerého jsoucna má v sobě úplnost, nutnou pro pochopení jednotlivostí, jejich souvislostí a s tím také schopnost zjevit pravou hodnotu všeho, měřenou ne lidskými, po tisíciletí křivenými pojmy, nýbrž původem svého vzniku.

   Funkci nového, pro lidstvo důležitého soustrojí a účel jeho jednotlivých součástí je schopen objasnit pouze konstruktér tohoto soustrojí. Ne jinak je to se soustrojím stvoření a ději, probíhajících v jeho nejmenších, jakož i největších částech. Vše to může být správně vysvětleno jen z původu svého vzniku. Tato prostá skutečnost je každému důsledně myslícímu člověku srozumitelná.

   Pouze z prapůvodu všeho bytí přicházející vědění nese v sobě tolik hledanou, diskutovanou i neuznávanou, přesto však skutečně jsoucí živoucí Pravdu, která jest od věků do věků bez začátku či konce a pro svůj původ stojí a povždy bude stát nezměrně vysoko nad veškerým, byť i pravdivým poznáním lidí.

   Vznešenost i samotnou tvůrčí mohutnost Pravdy člověk nikdy nepochopí, neboť sám teprve vznikl jako jeden ze vzdálených a nespočetných výběžků Jejího ochlazeného vyzařování. Proto mu také nikdy nelze vtěsnat Pravdu do lidmi formované nauky a učinit z Její živoucnosti ztrnulé dogma, neboť právě její živoucí, ničím nezpoutatelná síla nic takového nepřipustí a ve své nejmyslytelnější přirozenosti každé dogma tříští. Touto ničím nezkalenou přirozeností a křišťálově jasnou pravostí jest živoucí Pravda jediným a skutečným vrcholem pyramidy poznání, slučujíce v sobě vše částečné, dílčí, lidmi dosud poznané i nepoznané. Lesk Pravdy září z tohoto vrcholu jako maják, který svými paprsky prosvětluje temnotu duchovní nevědomosti lidí a zjevuje skutečnou hodnotu jejich dosavadních útržkovitých poznatků. Nepřináší přitom z Prapůvodu všeho bytí nauku, sestavenou z těchto lidských poznatků, nýbrž jen čisté, ucelené vědění, jehož obsahem je čirá, střízlivě věcná a prostá skutečnost, která svou celistvostí a nepokřiveností bude povždy nezměrně vysoko nad dílčími a jednostrannými poznatky lidstva.

   Pilíři Pravdy jsou tzv. "přírodní zákony", nazývané také zákony vesmírnými, které jsou ve skutečnosti "pouze" Jejími mnohostrannými, od věků stále stejně se projevujícími účinky.

   Tyto zákony prostupují celé stvoření jako neroztržitelné provazce a spojují všechny jeho části v jediný, nedělitelný celek. A teprve znalost těchto zákonů, s tím spojená znalost souvislostí mezi jednotlivými částmi stvoření a jejich propojení s východiskem všeho, s Pravdou, vůbec umožňuje stále správnější úsudek o čemkoliv, s čím se člověk v životě i v sobě setká.

   Ukázat rozdíl mezi Pravdou a čímkoliv lidským není snadné. Tušení toho snad může přinést odlišení rozumového učení o hudbě od vlastního prožívání hudby samotné, která je schopna, na rozdíl od hudební nauky, mnohdy mocně promlouvat přímo k citu člověka, zanechávajíce v něm nesmazatelné stopy. Obdobně proniká síla živé Pravdy jako svítivý paprsek přímo k duchu člověka a je-li jím přijat, vyvolává v něm mocné děje, což není možné docílit žádnému lidmi formovanému, byť věci správně popisujícímu učení. Jedině přijetí Pravdy a Její silou vůbec umožněné znovuzrození ducha vrací člověku jeho kdysi dávno ztracené lidství.

   Toto pro každého člověka životně důležité prožití Pravdy nelze zaměňovat za dílčí poznatky o karmě, reinkarnacích, čakrách, aurách, různých formách přírodní léčby, astrologii.... Tyto poznatky povždy zůstanou jen pravdivě poučnými a proto nikdy nebudou schopny nahradit živou sílu Pravdy, která jediná jest schopna probudit ducha z hlubokého spánku, trvajícího mnohdy po tisíciletí. Tento až zázračný účin síly živoucí Pravdy také nelze získat nejrůznějšími východními či západními náboženskými nebo duchovně filosofickými systémy, neboť to vše, jen lidmi formované, je s Pravdou a Jejím původem nesouměřitelné. Proto také není možné Pravdu si volit. Lze Ji pouze poznat a přijmout nebo odmítnout.

   Jelikož Pravda jako všetvořivá síla jest Prapůvodem všeho, je také jediným pravým měřítkem člověka a všech jeho výtvorů. Ať jsou to pořadí hodnot, nauky, náboženství s filosofiemi,názory na smysl lidského bytí, vznik člověka, způsob života, rodičovství, používání svobodné vůle, zodpovědnost, úkol lidského ženství, ale také čistě pozemská díla, státní zákony.... zkrátka úplně vše. Tato skutečnost jest jedna z nových, Pravdou zjevených přirozeností. Všechno, co se kdy zformovalo z proudu tvůrčí Prasíly, mělo od počátku svého vzniku pevně určený účel, jehož plnění umožňuje celému stvoření tak, jako té nejmenší jeho části, správně se zachvívat a tím obstát v nezlomných účincích všeprostupujících zákonů.

   Jakákoliv byť sebemenší odchylka naprosto samočinně vynutí dřívější či pozdější vyřazení a následné odstranění čehokoliv rušivého. V tomto samočinně probíhajícím dění je zakotveno zdraví i trvání celého všehomíru, který tak sám sebe chrání před otrávením čímkoliv nezdravým. Jediným rušitelem pořádku ve stvoření je, žel, člověk, neboť svou nesprávně používanou svobodnou vůlí začal pro mnohé, od počátku tvůrčí silou předem dané, stanovovat účely, které vytvořil jen vlastním, jednostranně rozumovým myšlením, a nedají se proto žádným způsobem včlenit do stávajícího řádu přirozenosti. Pro svou existenci, svůj rozum, pro přírodou mu hojně poskytované, pro ženství, pohlavní pud, duchovní dary a schopnosti, vynálezy i vědecké objevy, tedy pro všechny jemu dané pomoci ke zrání ducha ve hmotě, svévolně vymýšlel účely, mající sloužit jeho stále chorobnějším přáním. Ve svém svobodně zvoleném omezení chápavosti již nezná účel všeho, co je v něm i okolo něj a proto také neví, že má-li mít z toho užitek, musí to používat jen podle původního, jemu už dávno neznámého účelu, daného od počátku všech věcí Prapůvodem jejich vzniku.

   Proto jen Pravda z tohoto Prapůvodu mu ještě může sjednat jasno v jeho zmateninách a poskytnout mu tak možnost záchrany před zánikem pod troskami všeho nesprávného. Přinést v dnešní době zvěst o Pravdě a Jejím opětovném příchodu na tuto Zemi je velmi obtížné, neboť většina lidí "díky" nesčetným, často nemálo pochybným duchovním či náboženským proudům získala k pojmům Pravda, Světlo, Bůh obecnou nedůvěru. Lví podíl na tomto stavu má však také naprostá nevědomost lidí o skutečném obsahu těchto pojmů, plynoucí z jednostranně rozumové orientace dnešního člověka a s tím spojené "chtění vědět vše lépe", které ve své těžkopádné ztrnulosti odmítá zabývat se čímkoliv, co jako dosud neznámé vybočuje z průměrnosti obvyklého.

   To je však dobrá živná půda pro pojem "sekta", kterým je dnešní lidská společnost doslova zamořena, jsouce proto ochotna pohlížet na vznešenou Pravdu stejně, jako na ty nejotřesnější formy duchovního násilí a společně s nimi Ji slepě odsuzovat bez jakéhokoliv rozlišení. Dalším důvodem odmítání jest zahlcení duchovně hledajících množstvím informací z nižších hladin poznání, které svým dílčím obsahem, nebo pro všeobecnou rozšířenost, jsou druhu pozemského člověka mnohem bližší než to, co k němu sestupuje z výšin, pro něj z přirozené povahy věcí povždy nedostupných.

   Proto jen nemnozí z celého lidstva poznávají prostou velikost Pravdy a Její hodnotu, naprosto nesouměřitelnou s čímkoliv, co nabízí i to nejvyšší, zpravidla však jen rozmanitě pestré poznání lidí. Přesto jsou tato slova napsána a šířena do světa, aby alespoň někteří z lidí, poctivě usilující o skutečné lidství a pravé vědění dostali možnost prohlédnout a vytrhnout svého již také usínajícího ducha ze soumračného myšlení mnohých, kteří i přes nemalou snahu vytvářejí jen nízké houští lidských názorů a v něm nacházejí stále nové a rozšiřující se horizonty poznání, které však pro skutečný duchovní vzestup nemají často ani nejmenší význam. Promrhání drahocenného času pro vlastní a skutečné duchovní zrání stává se při tom jen jedním z doprovodných zel.

   Proto každý, kdo to myslíš ze sebou i ostatními lidmi naprosto vážně a usiluješ skrze čistotu myšlenek a pevné chtění k dobru o skutečné lidství, pozvedni svůj zrak od země a pozorně naslouchej cítěním svého ducha, který odedávna touží do široka rozevřít se životodárnému Světlu živé Pravdy, Jejíž osvěžující síla a pravé vědění ducha nemůže mít ve své přirozenosti nic společného se zášeřím mystiky, okultismu a nejasnostmi či nepřirozenostmi mezerovitých náboženství, která místo živoucí víry, pramenící z vědoucího přesvědčení, nejednou vyžadují slepé následování mrtvých nauk, ze kterých zářivá a oživující síla Pravdy, kterou v sobě nesli v počátcích svého zrodu, již dávno vyprchala vydatným přispěním lidí. Vytrhni se z pohodlného snění, zvědavosti i touhy po senzaci a probuď v sobě vážnou touhu po Pravdě. Budeš-li mít k tomu v sobě ještě nezbytnou pokoru, umožní ti to jednoho dne vědomě přijmout Její věcně střízlivý paprsek, který tě posílí a osvobodí ode všeho dosud nejasného, matoucího a tíživého. Prožití skutečné radosti ze stále plnějšího chápání věcí a jejich souvislostí, spojené s jásavým vzletem tvého odlehčeného ducha bude jen jednou z tvých odměn.