Nebeská harmonie člověka podle osmi paprsků zdravého života (1/2)
Ing. Mojmír Mišun

Úvodním článkem zamýšlíme vstoupit společně do přiblížení moudrosti Východu a převzít to, co nás může jako současnou moderní společnost nejvíce oslovit a obohatit. Navazující články na toto úvodní téma budou pak postupně směřovat k tajemství energií v prostoru, tedy krajině, pozemku, domu a samotného bytu. Přičemž si budeme všímat i těsného spojení člověka se svým příbytkem a vzájemného zrcadlení zákonitostí souvztažnosti a jednoty.

Aby vše zapadlo smysluplně do širšího rámce východní filozofie, je vhodné dotknout se nejprve její celistvosti. Vše by mělo být ve vědomém souladu s univerzálními vesmírnými principy a celistvou duchovní, duševní, emocionální a fyzickou harmonií člověka. Jinak by se vytrácela pointa celistvosti a provázanosti. Nahlédneme tedy nejprve do počátků známé čínské historie a naladíme se na posvátné Tao, cestu moudrosti.

Začátek úsvitu dávných věků čínské moudrosti

Současný svět nabízí mnoho možností, jak naplnit své potřeby po informacích a sebevzdělávání. Pominu různé semináře a přednášky. Přesto něco stále hledáme a pocit déletrvajícího zklidnění a uvolnění je výjimečný. Naše civilizace je zřetelně zaměřena na úspěch, výkon a zisk. Přesto jemnohmotné záležitosti vnitřního klidu, harmonie a naplnění se dostavují zřídka.

Mnohé civilizace před tou naší se zabývaly hledáním smyslu lidského života a jeho naplnění. Protože tento článek je zaměřen na Východní moudrost, přidržme se hledání odpovědí v těchto končinách. Snahou východních mudrců bylo najít absolutní a neomezenou harmonii s vesmírem. Tu, která současně řídí nejen vesmír samotný, avšak i procesy na Zemi a též člověka.

Pokud by hledání této harmonie bylo běžně dosažitelné, pak by nebylo tolik sporů o nejlepší cestu a dosažení cíle. Přihlédneme-li k úvodní tradici Číny a to taoismu, konfucianismu a buddhismu, jde jednoznačně o duchovní cestu. Zejména pro nás ze Západu vyvstává základní otázka: „Je možné tuto nejvyšší a nezašlí moudrost uchopit naším běžným vědomí?“ Odpověď se bude týkat právě vědomí samotnému a pocitu individuality – jak ji často nazýváme malé já či egem.

Vypadá to, že právě ono malé já má omezení uchopit tento transcendentální prožitek, kdy je možné prožívat jednotu s Bohem, stvořením, vesmírem, Zemí, přírodou či Taem. Ideovým zakladatelem taoismu je považován čínský filozof Lao-c', který žil za éry císařské dynastie Čou v době kolem roku 580 př. n. I. jako úředník královské knihovny. Sepsal spis o dvou dílech, něco přes pět tisíc slov, v němž vyložil zásady své nauky o Tao a ctnosti.

Pro nás zůstávají stále tajemné texty těchto taoistických mistrů. Vypadá to, že pouze verše, velmi jemné metafory a symboly odkazují na cosi nadpozemského. Přesto odpověď, zdá se, není ve slovech samotných, avšak jaksi až za nimi, kdy vhodná dispozice umožní osobní vhled, zkušeností či prožitek a tak zažít ono neuchopitelné Tao svým jedinečným způsobem.

Tajemná a vznešená jsou slova starých mistrů, která ukazují na nejvyšší moudrost Tao, jako například:
V dávných dobách byli opravdoví lidé (čen-žen), kteří „podepírali nebe a zemi“, dokázali si udržet a nést jin-jang, dýchali esenciální čchi, byli nezávislí a chránili si ducha, jejich svaly byly jednotné, což byl důvod, proč si dokázali propůjčit dlouhověkost nebes a země, které jsou věčné, to byl jejich život Cesty (Tao).

Vnitřní kniha Žlutého císaře
Samotné Tao ponechme těm, kteří se jej rozhodnou hledat a cestě, po které je potřeba trpělivě jít. Je to velmi osobní záležitost. My se však posuneme spíše k velmi praktickým závěrům, které byly postupně v čínské filozofii rozpracovány do poměrně jednoduchých, srozumitelných a praktických doporučení – do Osmi paprsků zdravého života.