Jste zde


O zodpovědnosti tvůrce
akad. mal. Rosti Fečová

Dnes se budeme věnovat ožehavému, ale navýsost aktuálnímu tématu, tj. jak působí umělecké dílo na člověka.

 

Umělecká díla nejsou jen výtvarná, ale i literární, taneční a hudební. Všechna tato díla vznikají tak, že autor nějakou subjektivní inspiraci, nápad, myšlenku, ale i emoci nejprve zpracuje uvnitř sebe a poté jí dá nějaký vnější tvar tím, že vytvoří výtvarné, literární, choreografické či hudební dílo. Tím se myšlenka fakticky zhmotní a realizací díla se uvede v život. Tím také přestane být subjektivní záležitostí, neboť začne působit na druhé lidi.


Toto působení je jednak psychické, jednak energetické. Psychika lidí je případ od případu velmi různorodá, ale energetické působení jevů je nezávislé na naší vůli, jakož i na naší psychické (ne)odolnosti. Z toho důvodu je pro nás všechny důležité vědět, jak tyto jevy působí a jak mohou prakticky ovlivňovat náš jemnohmotný energetický systém.


Opravdová umělecká (ale i vědecká) tvorba vzniká následovně: Nejprve přijde "shora" inspirace (dříve bývala popisována např. jako políbení Múzou nebo "nakopnutí" bájným okřídleným koněm Pegasem). Inspirace projde člověkem, jeho vnitřním světem a srdcem - a jeho rukama pak vyjde ven nějaké dílo, třeba výtvarné nebo literární, ale i hudební notový zápis, vědecký nápad apod. Na stejném principu funguje také např. příjem léčebné energie Reiki, kdy shora přichází vesmírná energie, projde terapeutem a jeho rukama přijde ve formě léčebné energie k člověku, který potřebuje pomoci. To, co nám často připadá jako "magické", je naprosto srozumitelným přirozeným jevem.


Umělecká díla na nás mohou působit jak pozitivně, tak i negativně - podle toho, co tvůrce do svého díla vložil. Pokud byl člověk při své tvorbě napojen na vesmírnou energii (tedy na tzv. Vyšší princip), pak tato kosmická energie přešla i do jeho díla, a to pak tuto positivní (tedy i léčivou) energii vyzařuje i navenek, a to působí kladně a léčebně také na diváka. Takové léčebné působení uměleckých děl nazýváme pasivní arteterapií.


Jsou ovšem také časté případy, kdy tvůrce nepřetransformoval svým nitrem požehnanou vesmírnou energii, ale pouze odventiloval některé svoje pocity a emoce, a ty mohou být nejen positivní (např. radost, pocity štěstí a lásky), ale i negativní (např. vztek až agresi, smutek, strach či nenávist). Pro člověka je jistě správné a užitečné, aby svoje emoce nenechával v sobě uložené, neboť v případě negativních emocí dochází k frustraci a v dlouhodobém měřítku i k nějaké vážné nemoci. (O působení naukládaných emocí jsme se důkladně zmiňovali v rámci tématu 2. čakry.) Pokud ovšem člověk ve svém výtvoru pouze vyventiloval nějakou svoji negativní náladu, emoci či dokonce blok, pak jde o autoterapii (tedy léčení sebe sama), nikoliv o umělecké dílo, které by mělo sloužit i ostatním lidem. Také pro samotného tvůrce takového sebeočistného díla je nejzdravější postup svěřit tento výtvor, který obsahuje negativní energii, ohni jakožto očistnému živlu a dokonalému likvidátoru negativních předmětů, jevů i emocí(viz kapitola O odevzdávání). Tedy stručně řečeno - takové autoterapeutické dílo by mělo být určeno ke zničení, nikoliv k působení na druhé lidi. Na stejném principu je založen také očistný prvek aktivní arteterapie, kdy člověk prostřednictvím výtvarného výtvoru odventiluje svoje skryté pocity či prožitky, a již tím se mu výrazně uleví.


Dějiny umění nám ukazují, že v dřívějších dobách se více dbalo na to, aby umělecké dílo mělo estetickou, tedy zkrášlující funkci. Umělecká tvorba měla ulehčit a zpříjemnit život ostatním lidem. Moderní doba však přinesla umělcům svobodu projevu. Tato svoboda se často zaměňuje za bezbřehou volnost, která znamená, že tvůrce může ze sebe vypustit a nechat na druhé působit vše, tedy jak positivní, tak i negativní vlivy. Bohužel si tvůrci přitom neuvědomují (alespoň doufám, že tak nečiní záměrně!), že svým dílem mohou příjemce umění (diváka, čtenáře, posluchače…) energeticky poškodit podle toho, jaký náboj v sobě prezentovaný výtvor má. Zde by podle mého názoru měla nastoupit ZODPOVĚDNOST TVŮRCE.


Ovšem vzhledem k tomu, že se o energetickém působení uměleckých děl obecně mnoho neví (stejně jako např. o působení barev na člověka), je jasné, že zmíněnou zodpovědnost za své dílo téměř nikdo necítí. Bohužel, na prvním místě zájmu tvůrců je zaujmout příjemce díla, často i šokovat - a to za každou cenu. Taková díla ovšem nemají nic společného s léčebným působením vesmírné energie, nýbrž pouze s EGEM autora. Jak jsme si o tom povídali v rámci 3. čakry, v takových případech jde většinou o manipulaci, tedy o boj o získávání energie.


Jako příklad toho, jak fungují výše popsané mechanismy, zde uvedu působení některých směrů moderní hudby: tzv. "tvrdá nebo těžká muzika" (např. některé rockové skladby nebo heavy metal) jsou založeny právě na tom, že tvůrce popsal syrovou skutečnost a zároveň si odventiloval svoje vlastní negativní emoce, nejčastěji vztek až agresi. Taková hudební skladba je potom zhmotněna tím, že se hraje na koncertě nebo vyjde její zvukový záznam na CD nebo kazetě. Emoční stavy hudebníků (tedy autoterapie) jsou vrženy mezi diváky a posluchačů. V případě živého koncertu tyto emoce natáhne velké množství všech přítomných lidí a působením kolektivní energie se tato energie ještě znásobí. Pokud šlo o negativní emoce, negativní (např. agresivní) energie mnohonásobně vzroste. S touto energetickou náloží v sobě pak vyjdou lidé po koncertu ven a jejich organismus (v souladu s pudem sebezáchovy) se snaží se této negativní zátěže zbavit. Reakce lidí na sebe nedá dlouho čekat: v případě extrovertních typů si vybijí nahromaděnou agresi směrem ven. To se projeví nějakou destrukcí, takže např. dojde k rozbíjení předmětů (např. ničení svého okolí - vandalismus) nebo dokonce k násilnostem, kdy je člověk nutkán ublížit druhému, ač by to normálně neudělal. Introvertní typy naopak obrátí nahromaděnou agresi vůči sobě samotnému, což se může projevit např. hlubokou depresí nebo dokonce sebevraždou.


Podobně působí na člověka také výtvarné umění. Procházíme-li muzeem či galerií, vystavujeme se vlivu vystavených děl. Toto působení může být jak blahodárné, tak i škodlivé, opět podle toho, co autor do svého díla vložil. Bez ohledu na to, co o vystavených dílech tvrdí umělecká kritika, doporučuji nechat se vést pouze svým cítěním. Pokud máme z vystaveného díla špatný pocit (i kdyby to byl renomovaný autor!), je na místě okamžitě "tam kopnout zpátečku" a od takového díla se vzdálit, tedy vystavovat se jeho vlivu po co nejkratší dobu. Jestliže jsme už negativní vibraci z vystaveného díla do sebe natáhli, je třeba podniknout nějakou účinnou energetickou očistu. Totéž platí i o literárních a filmových dílech. V případě filmů musíme taktéž počítat s tím, že kino je vlastně "energetická konzerva" a to, co se na nás hrne, se ještě působením kolektivní energie diváků umocňuje (stejně jako v případě hudební produkce). Pochopitelně podobné je to i v případě sledování televize, i když tam je to v poněkud menším měřítku než v kině. Přesto je důkladná energetická očista v každém případě víc než užitečná.





Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce




načítá se...

Hodnocení článku:

Hodnocení: 
0
Zatím nehodnoceno

akad. mal. Rosti Fečová

Zaměření: Nevyplněno

Kontakt: Letohradská 62
170 00 Praha 7

233 378 206
602 958 687
artterra.zde.cz

Web: Nevyplněno

Telefon: Nevyplněno



Další články autora
více