Jste zde


Kruhové pečeti dávných znalostí - II.
Jitka Lenková

Poněkud více údaji se může pochlubit rondel mezi obcemi Těšetice a Kyjovice u Znojma (rovněž 5. tis. př. n. l.) Jeho delší osa rondelu je orientována ve směru východ-západ a na východě směřuje do prostoru mezi blízkým návrším a Děvínem (odklon od severního směru 82 - 95 stupňů). Právě v tomto prostoru vychází Slunce o jarní a podzimní rovnodennosti. Je to tedy obdoba slunečního divadla u Bysně. Navíc zde údajně bylo možné pozorovat i nejjižnější a nejsevernější východ Měsíce. Dalším "slunečním divadlem", rovnodennostním východem Slunce nad údolím Košáteckého potoka, se může pochlubit rondel v pojizerských Krpech.

Výzkum následujících tří rondelů na Znojemsku koordinoval v roce 1997 Ústav archeologie a muzeologie Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (prof. Vladimír Podborský). U rondelu u Vedrovic (2500 př. n. l.) byly prokázány čtyři astronomicky orientované vstupy (Alena Humpolová, Vladimír Ondruš). Uprostřed rondelu nedaleko Šumic (1600 př. n. l.) se podařil jedinečný objev sloupové budovy o rozměrech 65 x 7 metrů se dvěma vchody a kostrovým pohřbem. U zadního čela stavby se navíc nacházel kruh tvořený šesti kůly. Tento rondel navíc vyniká i dvojitým příkopem a rovným dnem (Stanislav a Jana Stuchlíkovi). Rondel u Troskotovic (1700 př. n. l.) se může pochlubit linií periodicky rozmístěných kůlů z vnitřní strany hrazení (Jaromír Kovárník). Pokud by se prokázalo, že jde o kalendář, byl by to první objev tohoto druhu ve střední Evropě.

Na "naši" znojemskou rondelovou oblast patrně navazují další nálezy rondelů v okolních státech. Podrobnější jsou údaje zejména o slovenských rondelech:

Ružindol-Borová, západní Slovensko, 4500 př. n. l. - dvojitý příkopový rondel byl objeven na leteckém vojenském snímku v roce 1988, vnější průměr rondelu 116 metrů, vnitřní průměr 89 - 93 metrů, vchod téměř na severu s odchalkou 20 stupňů na východ. Rondel byl nedokončen pravděpodobně z důvodu masakru jeho stavitelů nepřítelem.

Svodín 1 a 2, jihozápadní Slovensko, 4500 př. n. l. - dva rondely zachycující nejsevernější a nejjižnější východ Měsíce.

Bučany, jihozápadní Slovensko, 4500 př. n. l. - rondel s linií na místní kopec, Záruby, zachycuje i polohu nízkého Měsíce a slunovratové západy Slunce.

Evropsky vzato odborníci předpokládají jednolitost rondelové kultury od Slovenska a západní Maďarska přes Moravu, Rakousko, Čechy, Bavorsko (např. Kothingeichendorf u Isaru) až do Porýní (zdejší zatím nejsevernější kontinentání rondel Quenstedt) a dále přes Anglii a Skotsko až na Shetlandy a Orkneje. Průměry těchto rondelů obvykle kolísají od 40 do 300 metrů. V době, kdy tyto rondely vznikaly, tedy kolem 4500 - 4000 př. n. l. byla taková kontinuita snadno možná. Díky nižší hladině moří tehdy neexistoval lamanšský průliv, Anglie byla součástí Evropy a Temže ústila do Rýna. Předpokládá se přitom, že "rondelová kultura" se šířila z východu na západ. K jejich tvaru se váže ještě jedna drobná pikantnost. Nejsou to obvykle zcela přesné kruhy, ale na jedné straně jsou trošičku zploštělé - stejně jako vycházející slunce. To je však vidět pouze z výšky. Proto třeba němečtí archeologové vymysleli pro své rondely poetickou přezdívku. Říkají jim "hvězdné hlídky".

Astronomické i další údaje zatím chybí (anebo se o ní alespoň nepíše v dostupnějších pramenech). např. u rondelu u obce Velíš u Hradce Králové (konec 5. tisíciletí př. n. l.., u rondelu u Čakovic (1300 - 700 př. n. l.) a dále u rondelů u obcí Vochov, Bylany a Lochenice, stejně jako u rondelu v Bulharech nebo v Kuřimi na Moravě (750 - 400 př. n. l.), který uprostřed patrně dotvářel kultovní strom. Zajímavá je lokalita Obora u Dobříše. Už proto, že místo kruhu zde najdeme elipsu o rozměrech 80 x 40 metrů, údajně slovanské hradiště. Tomu však odporuje zjevně strategicky nevýhodná poloha elipsy. Podobně nejasný je původ a účel tzv. ringvalů nacházejících na Chebsku a v sousední bavorské Falci. Byly to snad pevností na tamní obchodní stezce? V určité souvislosti s ringvaly mohou být i další dva rondely objevené díky letecké archeologii nedaleko saského města Kyhn (5000 př. n. l.). Větší z nich má průměr 120 metrů. Oba kruhy byly vytvořeny dubovými, dnes dávno zetlelými palisádami z tisíců kmenů. Mají každý čtyři brány, z nichž ta severovýchodní je orientována na východ slunce o letním slunovratu. Další tři směřují na jihovýchod, jihozápad a severozápad.

Letecká archeologie si může na konto připsat také celé "hnízdo" kruhů objevených v Bavorsku ze vzduchu mezi Dunajem a Isarem. Nejvýznamnější z nich leží u Meisernthalu a dostal pracovní název Isarhenge. Má tvar elipsy, a to ne ledajaké. Součet vzdáleností mezi kterýmkoliv bodem na jejím obvodu a oběma ohnisky je stále stejný. Spojnice ohnisek je orientována téměř přesně severojižním směrem a brány elipsy umožňuji pozorovat východy a západy Slunce o slunovratech. Stavitelé elipsy při její tvorbě zjevně použili také známý "neolitický yard" (o délce cca 83 cm). Místní badatelé s jistou hrdostí připomínají, že tradice této délkové míry přetrvala sedm tisíc let - ještě v 19. st. se zde používal tzv. bavorský loket dlouhý 83,3 cm.

Velmi sporný je kruh pěti žulových balvanů na Vyhlídce píseckých lesníků nad Pískem. Podle pamětníků i pamětní desky bylo toto uskupení vytvořeno postupně (v letech 1861 - 1972) posluchači místního lesnické učiliště, není však jasné, zda a které kameny přesně už na místě byly a které byly přidány. Z Vyhlídky je možné pozorovat východ slunce o jarní rovnodennosti nad nedalekým kopcem s příhodným jménem Jarník.

Podrobnější astronomické proměření by si zasloužily i pražské rondely objevené teprve před dvěma roky na místě zvaném Společenská zahrada v Praze 4 - Krči. Dr. Lubor Smejtek

Ústav archeologické památkové péče středních Čech, který zdejší výzkum vedl, uvádí: "Zkoumáno bylo celkem 1398 zahloubených objektů z několika období pravěku, mezi nimiž na první pohled vynikají dvě samostatné kruhovité struktury, představující pozůstatky tzv. sociokultovní architektury z období kultury s vypíchanou keramikou. Větší rondel o průměru přes 60 m se nacházel v jižní části zkoumané plochy a byl tvořen dvěma různě širokými koncentrickými palisádovými žlaby. Vnější žlab sice byl na několika místech přerušen, ale skutečný vstup přes obě palisády byl zachycen pouze jednou, a to od východu. Protilehlá část rondelu s pravděpodobným druhým vstupem však již bohužel ležela mimo skrytou plochu. Opačná situace nastala u menšího sousedního rondelu, sestávajícího z jednoduchého palisádového žlabu, ústícího do brány na západní straně, a pozůstatků nejméně tří mělkých koncentrických žlábků uvnitř. Rovněž v tomto případě je předpokládaný protilehlý vchod již za hranicemi zkoumané plochy. Další významnou doloženou komponentou je časně eneolitický lineární palisádový žlab, probíhající přes celou zkoumanou plochu zhruba ve směru východ - západ a přetínající větší rondel. Zajímavé je jeho několikanásobné přerušení v poměrně nevelkých vzdálenostech od sebe, indikující snad nějaké komunikační prostory."

Podle tohoto popisu se pražské rondely skutečně svojí podobou blíží některým britským rondelům.

Nakonec nepotvrzený zůstal předpokládaný rondel o průměru 40 - 100 metrů u Seloutek na Prostějovsku objevený v roce 1999.

V této souvislosti je třeba se zmínit ještě o jedné, byť nekruhové stavbě, a to poměrně známé čtvercové svatyni (?) u Makotřas u Kladna (3500 př. n. .l). Kromě běžných astronomických orientací, jako jsou západ a východ Slunce o letním a o zimním slunovratu a nejsevernější východ Měsíce, jako by některé linie této stavby dané jejími rohy a branami ukazovaly např. na hvězdy Sírius, Betelgeuze v Orionu nebo Plejády. Proč však byl tentokrát použit čtverec a ne kruh jako obvykle?

Uvedeno ve spolupráci se serverem www.zahady.cz

Pokračování příště

Uvedeno ve spolupráci se serverem www.zahady.cz