Objevitelé Vilcacory

Psal se rok 1930, když polský páter Edmund Szeliga vyplul na svoji první zahraniční misi. Přál si působit v Africe, která je blíže domovu, ale osud ho poslal do Jižní Ameriky, do Peru. Původně tam měl být 3 - 5 let, nečekal, že tam zůstane více než 70 let. Když odjížděl do Peru, tak spousta úseků hranic na tomto kontinentu nebyla ještě vůbec vytyčena. Silnice neexistovaly, protože tam nebyly téměř žádné automobily, a vnitrozemí bylo jednou velkou bílou plochou na mapě. Byla to "neznámá země", bez metly civilizace, bez slavné transamazonské dálnice, spojující protilehlé konce kontinentu. Byla známá jen z neúspěšných pokusů o nalezení cesty do legendárního, v džungli ztraceného El Dorada a ze zpráv o výskytu podivných monster, žijících ve věčně zelených hlubinách bezbřehých houštin, které se čas od času objevovaly na stránkách časopisů. Byl to úplně jiný kontinent. Kontinent, o kterém se nevědělo téměř nic. Od začátku měl páter Szeliga pocit, že mimo to, že jede učit, bude mít šanci, sám se hodně dozvědět. Věřil, že pokud bude patřičně vytrvalý a bude mít trochu štěstí, odkryje pro sebe celý tento neznámý svět. Svět, který je třeba nutně navrátit světu. Do té myšlenky dospíval a zvykal si na ni, za mnohatýdenní plavby po oceánu. Po 45 dnech strávených na moři vplouval do přístavu v Callao.

Jen pomalu si získával důvěru Indiánů, ale postupem času ho začali považovat za dobrého přítele a poodhalovali mu království léčivých rostlin. Všechny informace získané od Indiánů si zapisoval společně se způsoby příprav léčivých preparátů a jejich použití. A tak se postupně naučil rozlišovat stovky stromů, keřů i rostlin. Studoval zde rostliny, které užívali Indiáni k potírání mnoha nemocí i k jejich prevenci. Vzorky posílal do laboratoří na důkladné prozkoumání. Současně studoval také konvenční medicínu i organickou chemii. Tak vznikala pro celý svět Andská fytoterapie. Nejvíce se naučil od kmene Pirů z horního toku Urubamby a od kmene Machiguengů ze střední části Ucayali, kteří za své vědomosti vděčí svým předkům.

Především získal mnoho informací o královně všech léčivých rostlin Amazonie, o Vilcacoře. Její latinský název je Uncaria tomentosa, název španělský - Uňa de gato. Je to posvátná rostlina Inků, jejíž používání bylo kdysi vyhrazeno pouze pro panovníka a jeho nejbližší.

Na rozdíl od mnoha populárních bylin, které mají dlouholetou tradici jak v asijské, tak i v západní kultuře, jako např. žen-šen, je Vilcacora v tzv. Starém světě v zásadě neznámá. To je fakt, i když se situace začíná pomalu měnit. V Jižní Americe je Vilcacora již dost dobře známá, její užívání domorodci z džungle trvá už tisíce let. Amazonský prales je lékárnou budoucnosti, kde se na policích nachází mnoho dosud neznámých léků.Rostliny, které tam rostou, budou abecedou medicíny XXI. století !

Další informace o Vilcacoře a jejích účincích, jakož i o dalších andských preparátech, andské fytoterapii, pouti Edmunda Szeligy, léčbě širokého spektra zdravotních problemů, správné výživě, úloze vitamínů a minerálů, a kontaktech na centrum v Čechách najdete v knize "Vilcacora léčí rakovinu", kterou Vám v měsíci březnu zašleme zdarma. Můžete si o ni napsat ze stránek http://amc-jablonec.hyperlink.cz .