Čtyři komory srdce

Mnoho původních kultur věří, že srdce je mostem mezi Otcem nebem a Matkou zemí. Tyto kultury popisují srdce, složené ze čtyř komor, které pokládají za zdroj našeho emočního a duchovního zdraví. Každé komoře podle nich patří jedna z následujících vlastností: plnost, otevřenost, jasnost a síla. Podle uvedené tradice je důležité denně prověřovat stav čtyř komor svého srdce otázkou: "Je dnes mé srdce dostatečně plné, otevřené, jasné a silné?"

Když nemáme plné srdce, přistupujeme k lidem a situacím s vyhladovělým srdcem. Pocit, že něco nechceme udělat a zároveň cítíme, že bychom měli, je živnou půdou pro vyhladovělost srdce. Tento pocit nám oznamuje, že jsme "na špatném místě" a že je na čase, abychom tuto situaci opustili.

Když nemáme otevřené srdce, stáváme se uzavřenými. Mezi signály uzavřenosti našeho srdce patří, když se začínáme bránit, cítíme odpor nebo se chráníme před poraněním. Správnou odpovědí je utišit se a znovu otevřít své srdce.

Když nemáme jasné srdce, jsme zmateni a nosíme v srdci pochybnosti. Tehdy potřebujeme počkat. Stavy nejasnosti a lhostejnosti předcházejí zmatek a pochybnost. Když prožíváme kterýkoli z těchto stavů, připomíná nám to, abychom čekali na vyjasnění, než něco podnikneme.

Když nemáme silné srdce, postrádáme odvahu být autentičtí a říkat pravdu. Se silným srdcem máme odvahu být vším, čím ve svém životě jsme. Slovo odvaha ("kuráž") je odvozeno z francouzského slova pro srdce, coeur, a etymologicky to znamená "schopnost být nablízku svému srdci nebo být nablízku svému jádru (angl. ,core`, pozn. překl.)". Kdykoli dáváme najevo odvahu, předvádíme léčivou sílu pramenící z ochoty věnovat pozornost tomu, co pro nás má srdce a smysl. Spojení srdce a jeho vztahu k autenticitě je věčné téma zpracovávané stále znovu v průběhu věků, jak o tom svědčí i tato aztécká báseň:

Zralý člověk:
srdce pevné jako kámen, srdce silné
jako kmen stromu.
Vznešená tvář, moudrá tvář;
je pánem své tváře
je pánem svého srdce.
Zralý člověk:
vznešená tvář, pevné srdce.