Jak se dožít 140 let XXXIV.

Pokud nemáme vzdělání v oboru, ve kterém bychom se dokázali seberealizovat, budeme se "programovat", že si budeme umět najít cestu, jak to nahradit a najít aspoň pracovní prostředí, kde by seberealizace byla možná. Např. lidé, kteří mají schopnost se seberealizovat činností, která je spojena se zvířaty (zvěrolékař, chovatel, šlechtitel atd.) a mají technické vzdělání, mohou jít pracovat jako technici do zoo, do šlechtitelské stanice atd., člověk s talentem hereckým a se vzděláním technickým či ekonomickým může jít pracovat do divadel, kulturních center, atd. Jiné, nebo nižší vzdělání, než bychom měli mít je jednou z příčin, proč někteří lidé nemohou najít vhodné zaměstnání.

Proto nedostatečné vzdělání si nevěří. Když si nevěříme, nemůžeme přesvědčit ostatní, že určitou práci budeme dělat dobře, že je potřebná pro druhé, že budeme přínosem, atd. Tím se stane to, že např. lidé s hereckým talentem a vzděláním v ekonomické oblasti hledají sice místo ekonoma, ale ve skutečnosti to místo nechtějí, jako by podvědomě říkali - neberte mě, vždyť' já to místo vlastně ani nechci, já chci být hercem, já to místo chci jen proto, abych se uživil, nebudu to dělat rád a dobře, protože to není moje "parketa".

Je nutné si opakovat, že dosáhneme vytouženého cíle a je dobré si zadávat i reálný časový úsek. Jedním z největších "bloků" je rovněž "program" z dětství, že se dožijeme jen 60ti až 90ti let, že stáří = nemoc! Tento program je nutné "vymazat". Máme v sobě zakódováno úplně zbytečně, že není možné se dožívat vysokého věku, což nás ve svém důsledku opravdu v dožití např. 140 let omezuje. Ti, co se věku více než 100 let dožívají, mají většinou velké léčitelské schopnosti a kdyby doplňovali určité vitamíny,. minerály (které většina lidí nepřijímá ze stravy na 100% - viz kapitola Jak vzniká nemoc z knihy Jak se dožít 140ti let) a měli dostatek pohybu, dožili by se ještě vyššího věku. Jsem přesvědčen, že by se mělo umírat pro sešlost věkem kolem 140 ti let, bez bolesti a nemocí (pokud k nemocím nedojde infekcí, úrazem, apod.).

Pro 35% bisexuálů a 10% homosexuálů je nevhodným programem to, že k ženě patří muž a k muži žena. Bisexuálové většinou nejsou schopni se ve vztazích seberealizovat naplno (v některých případech jen s oběma partnery najednou -jedním opačného pohlaví, jedním stejného pohlaví. Homosexuálově jen s partnerem stejného pohlaví. Proto tyto dvě skupiny dávají přednost práci před vztahem a do trvalých vztahů se pouštějí, až když chtějí potomka, či již nechtějí být sami, což je obvykle v pozdějším věku, než u heterosexuálů. Díky výše uvedeném problémům má nejvíce lidí problémy v partnerských vztazích, žijí ve stresu, pročež se jejich organismus psychicky "zablokuje" pro přijímání vitamínů, minerálů a energií, nejdříve dochází k dysfunkci orgánů, později k nemoci, či duševním poruchám, alkoholismu, hráčství, závislosti na drogách, atd. - viz kapitola z knihy - Jak se dožít 140ti let.

Po výše popsaném aktu doporučuji zejména ženám, protože ony mají méně reálné představy o partnerech (protože ženy jsou v průměru dokonalejší než muži-proto chtějí stejně schopného partnera, jako jsou ony, ale protože těch schopných mužů je méně, nezbudou ti dokonalí muži na všechny ženy) než muži a více možností ve změně image ( změně účesu, př. barvy vlasů, změně líčení, oblečení, př. je dobré změnit i prostředí).

To vše je dobré proto, abychom umocnili pocit, že v nás došlo ke změně, že začínáme jiný, nový, lepší život, novou a lepší kapitolu našeho života. Někdy je dobré si změnit i jméno, př. příjmení, což je obtížné, ale jde to. Výběru jména věnovali velkou pozornost indiáni v době, kdy začínali vstupovat do života. Tento " akt vymýšlení jména"prováděli při úplňku, za extrémních podmínek v nižší hladině vědomí došlo k vizi toho správného jména.

Pokud chceme něčeho dosáhnout, musíme přejít z fáze přání přes fázi chtění do fáze činu. Důkazem toho, že jsme již ve fázi činu je např. i provedení výše popsaného aktu.