Na nebi Měsíc hvězdy rozsvítil,
večerem znějí hlasy zvonů,
po špičkách přišla zimní noc,
a skryla holé větve stromů.
Záplavu světel mám jako na dlani
i tmavé siluety malostranských střech,
jsi někde daleko,
přesto tak blízko jsi,
že na rtech cítím i Tvůj dech.
Náhle se vítr nad městem probudil,
po tváři pohladil mě pramínky Tvých vlasů,
zářící město mám dole u nohou,
hluboko v srdci Tvoji krásu.
(na vyhlídce před Pražským hradem pátek 26.11. 1999, 18:00)
|
|
