Jak se dožít 140 let XXXII.

Při seanci si opakujeme, čeho se chceme zbavit, (např. nesebedůvěry, nevážení si sama sebe, neposlouchání intuice, závislosti, plachosti, žárlivosti, stranění se kolektivu, koktání, zadrhávání, fobie, kouření, alkoholismu, braní drog, provozování riskantních sportů, riskování např. i za volantem, neléčení se z nemocí, myšlenek na sebevraždu, vraždu, neobvyklé míry sex. Úchylky, duševní poruchy, těžké nemoci, atd. Stejně tak je možné se "programovat", že budeme úspěšní, ve správný čas budeme na správném místě, potkáme toho správného partnera, správnou partnerku, dojde k početí jen v případě.že se narodí dítě určitého pohlaví, s určitým talentem, IQ, atd.

Tvrdím, že všechny negativní zážitky (programy, protože jsou v podvědomí) lze "vymazat", ale jen při provádění AKTU ve správném čase, na správném místě, po správně dlouhou dobu, a to důležité - opět v té hladině vědomí, ve které byl "program" do nás vložen.

Není to problém, protože se do nižší hladiny vědomí uvádíme, aniž si to uvědomujeme např. když čteme knihu, když se učíme, když spíme, když přemýšlíme. Proto nám mnohdy neefektivně pomáhají odborníci, protože nepracují s podvědomím ve správný čas, správně dlouhou dobu, opakovaně minimálně 8x až 15x (někdy i více), ve správných časových odstupech, atd. Tím, že program "vymazáváme" sami, nemůže nás nikdo nevhodně ovlivnit a znovu - jako v dětství "naprogramovat", což v hypnóze či nižší hladině vědomí lze snadno.

Při provádění AKTU je dobré se ve 12.00 hodin zimního času (13.00 letního času) dostavit do prostředí, kde chceme akt "vymazání špatného programu" a "vložení nového programu" provádět. Je dobré chodit stále na stejné místo, na které se již potom vracet nebudeme, protože tam zůstane náš problém. Nemusí to být kostel, chrám, i když je to ideální prostředí (protože v těchto místech jsou positivní zóny, ve kterých se lépe cítíme a jsme schopni se lépe odreagovat, uvést do nižší hladiny vědomí), může to být les, louka, moře atd., ale když je to jen trochu možné tak ne doma, protože bychom si ten problém "nechali" doma. Pokud "akt" provádíme doma je nutné si zapálit několik svíček, abychom negativní energii, které se aktem zbavujeme "spálili".

Do nižší hladiny vědomí se uvedeme odpočítáním se tak, že po příchodu na místo aktu zavřeme oči, představíme si sami sebe v prostředí, kde jsme vyrůstali, ze stolu, kde jsme měli papíry vezmeme papír, pak tužku a vizualizujeme si sami sebe, jak píšeme číslice 333, pod to 222, pod to 111. Nyní si představíme, že na papíře přerušovaně prosvětlují číslice (jako když v kině skončí film) 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1. Jakmile vizuálně "blikne" číslo jedna víme, že jsme se odpočítali do nižší hladiny vědomí alfa a musíme věřit tomu, že v této hladině vědomí jsme. Kdo si myslí, že se nedokáže do nižší hladiny sám uvést, může mít důvěryhodnou osobu, která pomůže, je možné vyzkoušet psychowalkmann.

Podobně pracují kineziologové ( jen ne za všech výše popsaných podmínek). AKT je dobré provádět vždy minimálně 20 minut v jednom kuse.

Akt je optimální opakovat nejdříve za 3 dny, abychom stačili "vymazávání programu" zažít, nejpozději za 7 dní po sobě, aby se neztratila kontinuita "vymazávání" programu. Po uvedení se do nižší hladiny vědomí začneme meditaci připomínáním si zážitků z dětství. Mnoho lidí si některé problémy ani nepamatuje, protože zážitky byly tak špatné, že si tito poškození "udělali okno"! V nižší hladině vědomí si vše ale připomeneme a oživíme, což je nutné proto, abychom se toho mohli zbavit. Nemůžeme se zbavit něčeho, co si nepamatujeme, v nižší hladině jsme schopni "otevřít okno", které jsme si mohli "zavřít" podvědomě pro špatné zážitky.

Proto je ideální se v nižší hladině vědomí "vrátit" do věkové hranice 15ti let (než se"vrátíme" do věkové hranice 15ti let, "vymažeme i zážitky z průběhu života do této hranice, které se také mohou nashromáždit v našem podvědomí- viz příklad uvedený dále), postupně se vracet až do věkové hranice, kam se nám to podaří, což je většinou 5-4 roky. Do nižší věkové hranice je ve většině případů nutná pomoc kineziologa. Tím, že se vrátíme až po období početí, můžeme zjistit, zda jsme byli chtěnými dětmi (či kdo jsou našimi skutečnými rodiči), což může rovněž mnoho nevysvětleného objasnit.

U jedné klientky s fobií na uzavřené prostory jsem zjistil, že k fobii došlo v jejích dvou letech, kdy jí matka zavřela na půdu do tmavé komory za to, že zlobila, což si nepamatovala. Když se při provádění "aktu" dostala do věkové hranice dvou let, celou záležitost ve své vizi viděla, znovu jí prožila a tím se fobie zbavila.

Těžko se zbavujeme něčeho, co neumíme pojmenovat, nebo co si neuvědomujeme, či si neuvědomíme nebo nepřiznáme příčinu. Nejpohodlnější únik od problému je alkohol, drogy, což považuji za sebeničení, kterého jsou schopni jen ti, kteří mají porušen pud sebezáchovy. Porušený pud sebezáchovy mají i všichni ti (nevážení si sama sebe a proto i druhých) kteří kouří, riskují, atd., což považuji za duševní poruchu.V některých problémech "jedeme" od dětství, takže si např. závislost (= břemeno) na rodičích, později na partnerech, nepřiznáme.

Proto je nutné všechny problémy znovu prožít, uvědomit si příčinu, jinak nemůžeme odstranit důsledek s trvalým efektem. Nyní si stále dokola opakujeme, že již nebudeme kopírovat model rodiny, ze které jsme vyšli, že si najdeme vlastní cestu, vlastní identitu a vlastní model partnera - jedině potom jsme schopni se seznamovat na vědomé úrovni a seznamovat se s vhodnými partnery. Budeme si stále opakovat, že se zbavujeme všeho, čeho se zbavit chceme, např. že se naučíme řešit problémy a budeme je řešit, že se dožijeme ve zdraví 140ti let, že se zbavíme nemoci, atd. Neřešený a nevyřešený problém je břemeno.