Jak se dožít 140 let XXVIII.

JAK SE ZBAVIT PROBLÉMU

Většina národa nezvládla přechod do jiného systému, což se týká patrně všech postkomunistických zemí. Je potřeba se " s kapitalismem naučit žít". Myslím, že se tento stresový stav začíná projevovat na zdravotním stavu obyvatel. Před pěti lety mi volal o radu jeden klient s rakovinou za měsíc, nyní dva týdně.Podle mne je to důsledek stresu, kterému jsme všichni vystaveni. Je nutné si uvědomit, že v ostatních vyspělých státech se člověk do kapitalismu narodí a připravuje se celé dětství na "kapitalistický stres". Nás to postihlo každého v určitém věku a málo kdo se s novým systémem sžil rychle a bez stresu. Podle mne to je záležitost tří generací, než si zvykneme na nový systém.Bohužel si myslím, že proto je a bude vyšší nemocnost a úmrtnost v postkomunistických státech.

Většina lidí myslí na to, co nemají a dopředu negují vše bez poznání. Většina lidí neumí poslouchat druhé, umí si jen stěžovat a prosazovat svůj názor, který označují za určující.

Mám zvláštní zkušenost s dopisy. Dostávám desítky dopisů nešťastných či nemocných lidí. Když před lety tato "invaze" dopisů začala, dopisy jsem otevíral sám a četl je. Zhruba po deseti dopisech se mi udělalo zle a nemohl jsem pokračovat. Musel jsem si najít několik lidí, kteří dopisy otevírají a zaškrtávají jen to důležité. Stejnou zkušenost mám se svým tajemníkem a astrologem, ten otevřel a přečetl jen 7 dopisů a začal mít potíže se srdcem, podobně dopadla moje sekretářka. Když jsem přemýšlel, proč tomu tak je, zjistil jsem to, že všichni pisatelé do dopisu "odhodili" svůj problém. Ten problém opravdu ve většině případů zůstal v tom dopise a při otevření a přečtení dopisu "přešel na mne" či toho, kdo dopis otevřel. Už jen tímto se pisatelům ulevilo, jak jsem si později ověřil. Takže je vidět, že je nutné se "problému" přijatelným způsobem zbavit a buď se někomu svěřit ústně, či písemně.

Horší, ale ne neřešitelnou situaci mají ti, kteří se nechtějí svěřit, nebo nemají komu. Ti mohou problém vyřešit tím, že si mohou postěžovat někomu smyšlenému třeba nahlas ve svém bytě, když jsou sami, nebo jít do lesa a tam se vykřičet nahlas na všechny, na které to nedokáží ve skutečnosti, či problém napsat do dopisu a ten hodit do schránky a adresu např. napsat : "LAMPÁRNA HLAVNÍ NÁDRAŽÍ" i s tím, že víme, že dopis nikam nedojde, ale alespoň částečně se zbavíme tohoto problému. Zajímavý postřeh měla moje tehdy 5ti letá dcera (dnes osmiletá), když jedna její kamarádka o dva roky starší plakala proto, že dostala nespravedlivě od své matky vynadáno. Já jí tehdy řekl, ať nepláče, že se nic tak hrozného nestalo. Moje dcera "zasáhla" a řekla: Nech jí vybrečet, musí to "celý vybrečet a bude to dobrý, až to všecko vybrečí"! Je to stejné, jako vypsat svůj problém do dopisu, vypovídat se, vykřičet se, atd.

Jedním ze způsobů, jak se zbavit problému v partnerských vztazích jsou HÁDKY. Hádka je odreagování po maximálním nahromadění problémů vybuzením emocí nějakým impulsem, který je spouštěcím mechanismem. Někdo se vykřičí a uleví se mu, zbaví se problému vykřičením, tím, že řekne, co by jinak neřekl, atd. Každý reaguje na hádku jiným způsobem. Jsou lidé, kteří se hádat neumějí, či nechtějí. Možná je to chyba, protože vyhádáním se se okamžitě zbavíte problému, zatímco lidé, kteří tento způsob odreagování neuznávají, dusí problém v sobě leckdy dlouhou dobu a se svým partnerem např. nemluví, či řeší problém tím, že chodí za milenci, do hospody, berou drogy, atd.

Některé tyto způsoby odreagování (zejména to, když s vámi partner delší dobu "nemluví") lze považovat za psychické týrání a také to týrání je, ale problém je v tom, že "nemluvící" partner považuje za týrání třeba hádku, protože přehnané množství hádek zažil v dětství u rodičů a potom i "přiměřené" hádky jej týrají. Proto doporučuji svým klientům, aby se při začátku hádky , což je obtížné, honem najedli, či si udělali kávu či čaj, atd.

Druhé doporučení je to, že není dobré řešit důležité záležitosti, při kterých by mohlo dojít k hádce, po 20.00 hodině. Je to proto, že kolem 20.00 hodin dochází k největší psychické krizi . Partneři, kteří nejsou kompatibilní, by měli řešit problémy pouze od čtvrtka do soboty, od 10.00 hodin do 15.00 hodin. Když jsou velké rozdíly mezi partnery v psychické síle, je lepší se domlouvat po telefonu, protože telefon odbourává bariéru danou rozdílem psychické síly.

Další možnost je vypsat problém partnerovi v dopise. Pokud ani to nepomůže, je lepší se domlouvat přes třetí osobu. Není špatné při začátku hádky zapnout diktafon, aby si pak mohli partneři znovu pustit, co řekli, ale možná se tolik při spuštěném magnetofonu, či diktafonu "neuvolní" a nedojde k nejhoršímu urážení. Existují různé návody a určování pravidel, jak se hádat. Myslím, že tato pravidla se nedají dodržovat, protože hádka vznikne díky nějakému impulsu náhle, bez varování a většinou účelem hádky je porazit partnera a jde o vybití nějaké energie (např. nahromaděné nevybité sexuální energie).

Málokdy si udrží napadený partner chladnou hlavu, ale spuštění připraveného magnetofonu či diktafonu by se mohlo stihnout a potom pouštění záznamu by mohlo být poučné. Důvody hádek jsou různé (ale vždy je to zbavení se problému, pokud nejsme v právu, tak je to na úkor druhého), znám případ, kdy hádku vyvolává partnerka proto, že hádka jí vzrušuje sexuálně a po hádce chce okamžitě sex a usmiřovat se.

Po hádce je asi nejdůležitější odpuštění a usmíření se.

Společné soužití partnerů je umění, které se nikde neučí a proto se tomuto umění můžeme učit jen ve škole života podle možností, které máme, nebo nám připravili rodiče. Stejné je to s uměním žít a uměním být šťastný. Protože každý člověk je individualita s jiným nadáním na tato umění, je možná život tak zajímavý.