Asi tak před patnácti lety, v době, kdy jsem provozoval reklamní kancelář
ve Freiburgu, jsem každý druhý měsíc pracoval jako grafik na programmu
tamější školy přírodního léčitelství. Ta škola se jmenovala ELCRYS a
několikrát v roce pořádala "rodinné konstelace". I když jsem v té době
navštěvoval jeden "esoterický" seminář za druhým, vím ještě přesně, že když
jsem ten program graficky upravoval na mém počítači, bylo mi jasné, že toto
pro mě není. To slůvko "rodinné" pro mě znamenalo terrain, který jsem
obcházel velikou oklikou. Rodina? Vždyť já jsem z mé malé rodiny utekl do
velikého, pestrého, svobodného světa, vždyť jsem se považoval za "světového
občana", a každé zakořenění, každé rodinné zázemí mě tehdy připadalo krajně
podezřelé.
Později mě přemluvila má tehdejší přítelkyně a veliká láska, abych se
konstelace zůčastnil. S krajní skepsí jsem se dostavil k semináři, který se
konal v jednom meditačním centru v středním Německu. Konstelace vedl Robert
Ramateertha Doetsch, který se posléze stal mým učitelem, kterého jsem tehdy
ale znal pouze povrchně. Vzpomínám si, jak jsem v už druhé konstelaci, kde
jsem představoval otce, který padl za války, roztál. Takovou intensitu pocitů,
takovou možnost pochopit mé problémy (a i problémy jiných), to vše jsem si
roky nechával ujít! V tomto semináři jsem prožil nebe i peklo, prošel jsem
řadou rolí, z nichž každá jakoby mi byla ušitá na tělo. Protože jsem byl
jeden z mála mužů v semináři, dělal jsem často zástupce pro všechny možné
mužské rodinné příslušníky, mrtvé i živé, oběti, zapomenuté i vroucně
milované. Po těch třech dnech, které seminář trval, jsem se cítil, jako kdyby
jsem za sebou měl výlet do Himaláje. Jako kdyby jsem se vracel od zářivých
osmitisícovek se zbytky sněhu na mých pohorkách, za mnou laviny, lední medvědi,
dobrodružství a veliká vítěztví.
Pochopil jsem, že se nelze od svých (mužských) kořenů odříznout, aniž by
člověk neztratil tu sílu, kterou nám naše minulost dává. Zažil jsem poprvé
v mém životě, co to znamená, spojit se s tou sílou mých předků, speciálně
mých mužských předků. Zažil jsem ten ohromný pocit, který člověk má, když
stojí v řadě mužů, když k nim patří, když se cítí přijat. Vysvitlo mi, proč
každý přírodní kmen, každá původní lidská společnost vlastnila iniciační
rituály, které fungovaly jako dveře do světa dospělých mužů (a žen). Mužem
se stane jedině ten, který přijme své "mužství", říká Hellinger, a to lze
přijmout pouze z ruky muže. Většinou to je otec, ale někdy se stává, že otec
tu není anebo že ta propast a nedůvěra mezi otcem a synem je příliš veliká.
V tomto případě lze přijmout tu "energii" i z rukou jiných předků. Ale tuto
ohromnou sílu nedostaneme my muži nikdy od ženy. A u žen je to přesně stejné,
žena se stane skutečnou ženou pouze když přijme své ženské předky, v prvé
řadě svojí matku.
Když muž přijme své mužství a žena své ženství, úplně a se vším všudy
(to je ona stereotypní formulace, kterou v konstelacích někdy používám)
tak se stane zajímavá věc. Oba dva se začnou podstatně víc přitahovat.
My přestaneme být pro ženu projekcí jejích představ o idealní nahrážce otce
nebo dítěte (obě role sice dobře známe, ale dlouhodobě po nich moc nejedeme...)
a ženy začnou být pro nás něčím vzrušujícně neznámým a přestanou být
nahrážkou nepřítomné maminky, se kterou se chceme dělit o každou bolístku
(role, na kterou zase ženy nejsou vůbec žhavé). Takhle viděno jsou konstelace,
aniž by se v nich mnoho "therapovalo", jednou z nejůčinějších partnerských
therapií, které jsem kdy poznal. Takže: kluci, konstelace jsou pro
partnerství lepší než viagra!
A co dál? Na jaře pořádám v Praze seminář rodinných konstelací POUZE PRO MUŽE.
Jak to jde? V konstelacích není žádný problém například při nedostatku
mužských účastníku si za představitele otce, dědečka atd, zvolit ženu.
Obyčejně označíme tuto ženu například kšiltovkou (anebo kravatou) jako
muže a konstelace se vyvíjí zdárně. Ženy, které stojí v těchto mužských
rolích vždy popisují takové role jako obohacení jejich zkušeností - zažijí,
jak se vede mužům. Z tohoto se zrodila myšlenka, udělat konstelace pouze
pro muže. Přirozeně fungují při tom muži i jako představitelé ženských rolí
a mohou zažít, co to je, být ženou. Jejich schopnost vžít se do jejich
partnerek, manželek, matek, sester a jiných žen v rodinném systému vzrůstá.
Toto nové porozumění, "co vlastně ty ženský chtěj", otvírá dveře novým
kvalitám v partnerském vztahu. Kromě toho je takový seminář, pořadaný
v kruhu mužů, báječná možnost zažít ono mužství, ono společenství. Je to
jako parta a kopaná a čundr a - již zmíněná - expedice do Himaláje najednou.
Takže: kluci, tešte se!
S pozdravem... Jan.
|
Chvála konstelacím!
